Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Tvoji rodiče za nic nemohou, ty jsi sračka, protože kdybys byl chlap, tak už jsi dávno od rodičů pryč, vyděláváš si peníze a můžeš lítat každý týden za jiným psychoušem.
|
|
|
|
šiml: kritizuji a odsuzuji se mnohem častěji než chválím a povzbuzuji. Takže s tím sebe-obdivem to není tak horké. Naopak lidé kolem mne jsou často daleko víc suverénní.
Postupují po malých krocích a samozřejmě mám výsledky. Nicméně proč bych měl publikovat či prezentovat nedokončené projekty?
|
|
|
|
sssdkuba: vidíš, někdo to má zas obráceně. Rodiče by ho honili po všech čertech a vymýšleli všechno možný, jen aby jejich dítě bylo takový, jako chtěj oni. A co je horší?
Petrz: Tak ty se obdivuješ za víc věcí, to už jsme si někteří šimli :) Důležitější je, aby tě za to obdivoval taky někdo jinej. A to i dřív, než "bude tvá práce hotová". To máš jako s evolucí. Dohromady to bývá velká změna, ale ta sestává z malých změn, z nichž každá se sama o sobě osvědčuje jako užitečná. Jinak by k tý velký změně vůbec nedošlo.
|
|
|
|
Tohle je strašně smutné, ale ono bude opravdu lepší s rodičema o těchto tématech ani nediskutovat a pokud chceš docházet k psychiatrovi nebo psychologovi, tak jim o tom radši ani neříkat, aby to v budoucnu při nějaké absurdní hádce neobrátili proti tobě. Jen si tím dál zbytečně ubližuješ, moc dobře víš, že jim nic nevysvětlíš.
Jsi dospělý a už máš svůj život ve svých rukou, rodiče znáš, mají předvídatelné reakce, tak s nimi podle toho (ne)jednej.
|
 Snad bude líp |
|
|
|
Tak ted' už to snad řešíš a léčíš se. S rodiči o tom nemluv a je to. Minulost nikdy nevrátíš, takže nemá smysl se v tom hrabat.
|
|
|
|
Jo mne rodiče v minulosti též velmi ublížili. Já ale věřím tomu že vše co se nám děje je pro nás to nejlepší. I velmi negativní zkušenosti - přesněji zejména negativní zkušenosti- v sobě ukrývají největší příležitosti. Já třeba jsem se vlivem okolností i vlastních dispozic a rozhodnutí zhruba v tvých letech psychicky zhroutil. Nazval bych to psychickou smrtí a nikomu to nepřeju prožít. Když jsem se dostal z nemocnice, měl jsem pocit že jsem ztratil téměř vše na čem mi do té doby záleželo. Tak jsem si řekl, když už se tak stalo, půjdu si tedy za svým životním snem. Který jsem do té doby považoval za nerealizovatelný. A v následujících letech jsem si za svým cílem vytrvale šel.
Dnes zpětně vím že to bylo mimořádně vyspělé rozhodnutí a obdivuji se za to. Byť jsem stále na cestě a má práce není hotová , svůj sen jsem si v podstatě splnil.
A vím že nebýt mého psychického zhroucení a z něj vyplývajících událostí - nikdy bych si za svým cílem nedokázal tak houževnatě jít.
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Za většinu psychických obtíží dětí zpravidla může rodina nebo přímo rodiče. To je prostě fakt, protože výchova i dění v rodině se chtě nechtě podepisuje na psychice dítěte. Mám podobnou zkušenost.
|
|
|
|
Jseš celej Rimmer z Červeného trpaslíka.
|
 jiRka |
|
|
|
Tak s nimi o tom nemluv. Zařídil ses po svém a na to máš právo,jsi dospělý a svepravny. Rodičům netřeba nic vysvětlovat ani se obhajovat. Jinak psychoterapii doporučuji také
|
|
|
|
A proc tam teda nejdes?
|
|
|
|
Maji pravdu. Kdybys sel do blazince, ulevis nam vsem.
|
|
|
|
To zamrzí, že nemáš podporu v rodině a chápu, že je to bolestivé. Ale možná právě proto bych kromě psychiatra vyhledala i psychoterapeuta, protože by bylo lepší, aby "hnis" vytékal místo toho, aby se hromadil pod tím, co povrchově zahojí tabletky.
A můžeš žít s vědomím, že teď máš tu pravou příležitost rodičům ukázat, že k psychiatrovi chodí lidé, kterým záleží na jejich psychickém zdraví a chodí tam právě proto, aby nebyli blázny. A že nejsi jako oni a přijímáš jinakost a to, že každý má chyby a není dokonalý, takže jim odpustíš a budeš k nim dál laskavý. Třeba se chytnou za nos a inspirují a když jim pak třeba po několika letech řekneš, jak Ti léčba pomohla a jak to vnímáš jako ublížení a bolelo Tě to, že Tě nepodpořili, třeba se Ti i omluví a podpoří Tě později. Chápu, že to nenahradí včasnou podporu v okamžik, kdy je jí nejvíc potřeba, ale živit v sobě naštvání a vztek na rodiče taky ničemu nepomůže. A aspoň můžeš být na sebe hrdý, že jsi samostatný, nezávislý a umíš si říct o pomoc navzdory přístupu okolí.
|
|
Serene Ember |
|
|
|
20 
98 
