| Proč mě ten můj idol přitahuje, když z něj mám strach? Někdy je v pohodě, ale někdy vysílá takové zvláštní záludné signály, nevím, jak to popsat. Třeba nedělá vůbec nic a dalo by se říct, že se i normálně tváří, ale v určitých chvilkách z toho jeho pohledu nebo vůbec z jeho přítomnosti jde strach. Třeba když jsme někde o samotě. Já nevím, co se v něm do jakého modu zrovna přehodí, že se na něm jakoby nic nezmění, ale vyvolá neklidnou atmosféru. Myslím, že to dělá jeho pohled a možná i ticho nebo tón hlasu. Fakt nevím. Možná když vycítím, že se mu zrovna něco honí hlavou. Možná v tom to je. To bude asi ono. A kromě toho i na fotce když ho vidím, tak jak má takové černé oči, celkově co z dálky vypadá tím barevným kontrastem v obličeji jak panda, tak to jako by mě děsilo a přitahovalo. Asi se mi líbí, když se tváří podvědomě trošku zákeřně, ale zároveň u toho cítím trochu úzkost. Ale fet to nedělá, protože někdy je se mnou půl dne a je v klidu a pak jdeme k někomu z nás do postele a pak asi začne pociťovat tu moc, jak jsme tam sami, nebo já nevím... Asi je v tom i moje fantazie, ale ty chvilky, kdy se ho bojím, jsou divné. Jednou už se mě i zeptal, jestli se ho bojím. Tak si toho musel všimnout. Ale když se mě tak někdo zeptá, většinou Romům otevřeně řeknu, že ano. Většinou se pak snaží ten tlak trochu zmírnit. Ale je to divné, co ten můj idol o samotě se mnou někdy vysílá. Podle mě on je doopravdy psychopat, protože mu vůbec na nikom nezáleží a chová se tak typicky pro psychopaty, je třeba furt jakože milý, ale někdy v nepříjemném modu. Nevím, jak to popsat. Asi vždy vycítím jakože chystající se lest. Já ho třeba nerada nechávám samotného v mém autě. Ale je to těžké, protože když mu ukážu, že mu nevěřím, chová se ještě hůř. Naopak když řeknu něco jako Ty ano, ty můžeš, ale tví kámoši ne, tak je zase víc v klidu a zvyšuje se pravděpodobnost, že nic neudělá. No někdy je to fakt pěkná psychologická hra. Proto si myslím, že ten člověk je psychopat. Vlastně na něj jsem z 90 % milá, i když jsem na něj naštvaná, protože to je jediný způsob, jak s ním komunikovat. Ukázat zklamání, ale pořád se u toho k němu chovat jako sluha, který se ho doprošuje a miluje ho i tak. Zvláštní. S tím předchozím Romem jsem nikdy takové pocity neměla. Přitom řval po mně každou chvilku. Tenhle má takový magický pohled už od začátku, co jsem ho poznala. Takový strašně záludný. Asi jako když se na vás usmívá ten typický obchodník a zírá na vás zvědavě odspodu a mlčí. Možná to dělá i jeho obočí, ale zase někdy fakt poznám, že je v pohodě. Jen někdy z něj cítím jakési nebezpečí. Prostě bych pořád chtěla být s ním a když jsem s ním, tak se ho bojím. :D Ale v posteli se ho nebojím, protože tam moc nepřemýšlí. |
21 
21 