Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
No čeho je moc,toho je příliš. Každý má někdy v životě období,kdy je mu špatně,ale nesmí se z toho stát životní program,tj.byt neustále v roli oběti. Každý z nás je za sebe zodpovědný především sám,a je to především na nás samotných změnit okolnosti,které nám nevyhovují,klidně i s odbornou pomocí. Přátelé se mají podporovat,ale pokud jen dáváš a nedostavas zpět nic jiného,než fnukani,je to nerovnováha a není dobré v takové nerovnovaze zůstávat,je spíš dobré vymezit mantinely pomoci ze tvé strany
|
|
|
|
Můžeš hodit příklad jejího chování?
|
|
|
|
Buď jí přítelem, kamarádem v dobrém i zlém. To nejvíc ocení. Kamaráda, přítele poznáš v krizi, že se tebou zůstane a neotočí se k tobě zády. Podobně by to mělo fungovat i v manželství, když pominou dny blahobytu, skončí posvícení. Dobrý přítel neuteče.
Píšeš příliš abstraktně, takže netuším, o co konkrétně jde, ale jinak bych se příliš nevměšoval. Kolikrát pomůže nejvíc, když ji umíš rozesmát, povzbudit, na chvilku zapomene na svůj kříž, malinko ji ho na krátkou chvíli odlehčíš, ale nakonec si ho stejně musíme nést každý sám.
|
|
|
|
// není způsob, jak ji jemně postrčit k tomu, aby se odhodlala něco změnit. //
Není. A čím dřív si toto připustíš a přestaneš brát jakožto svůj úděl to změnit + její přístup přetransformovat, tím nejlépe. A je jedno, jak moc ji máš rád a záleží ti na jejím štěstí.
Z toho, co píšeš, to už začíná sežvejkávat i tebe. A to paradoxně i v tomto případě, kdy ty prakticky nic pro její zlepšení udělat nemůžeš. To může jen ona. A k tomu, aby se něco zlepšilo, musí ona sama nejprve chtít. Aktuálně jí vyhovuje sebelítost, tedy budiž jí přáno - možná opravdu potřebuje svůj dostatek času v rámci lamentování na celej svět a na to, jak je život nefér.
A neboj se, nepíšu to jen tak z domněnky. Taky jsem pár lidem s podobnými tendencemi už snažila pomoct. Klíčem alespoň pro mě bylo říct jim to svoje (v rámci ujištění. že tě vnímají a chápou) a pak to nechat plavat. Nikdo, ani tvá kamarádka se v rámci svého stavu a přístupu neotočí na pětníku a nezačne žít "lépe". Důležité je to, že sám víš, že ses jí pomoct pokusil, své jsi řekl a tím by to mělo hasnout. Ne ale, abys nad tím po večerech dumal a trápil se jejím břemenem, jehož se ona z jakýchkoliv důvodů zatím odmítá vzdát.
Pokud jsi z mého textu pojal pocit, že si já myslím, že to nějak myslíš s ní zle, tak vskutku ne. To nebylo mé poselství. Má potenciální obava se týká spíše tvé vnitřní integrity a úsilí, které věnuješ snaze změnit nezměnitelné. I proto jsem napsala, že i když ji nemůžeš posunout z bodu, ve kterém je aktuálně napevno ukotvená, stále jí můžeš být oporou tím nasloucháním.
|
|
|
|
Archivářka: tak to ale není. Kdyby byla se svýma vyhlídkama spokojená, OK, vybrala si to, nechť je špatná. Ale ona má stavy, kdy až skoro naříká nad tím, že život je pes, že jí se osud postaral o to, aby nikdy neměla, co chce, a tak dál, a když to odezní, není způsob, jak ji jemně postrčit k tomu, aby se odhodlala něco změnit.
Já ji nesoudím, to, co v tomhle ohledu vytváří můj postoj, jsou její/jí vyjádřené pocity stran toho, co se jí děje. Jinak bych nemukl ani si nic nepomyslel.
A je mi to líto, protože i když nemá snadnou minulost, o budoucnost se okrádá sama. OK, pokud o ni nestojí, je to v pořádku, ale říka, že ano, ale někdy mám pocit, že minulost je jen pláštík ochrany, aby nemusela čelit tomu, že třeba taky nemusí uspět vlastní vinou. Což se stát může, i já jsem leccos posral, ale přece.
Mám na srdci její dobro - a to takové, o kterém se sama vyjádřila, nic si nepřidávám ani nedomýšlím, nemám odvahu za lidi určovat, co je pro ně dobré.
Mé úmysly fakt nejsou zlé.
|
|
|
|
Nejlepší bude ji pouze naslouchat a nesnažit se ji do něčeho tlačit nebo soudit, v opačným případě riskuješ i svoje psychický zdraví a ztrátu kamarádství. Mluvím z vlastní zkušenosti.
|
|
|
|
Ona je ten lítostivej typ, co si všechny ty bolesti a šrámy nosí v sobě a s lidma, se kterýma to má vyřešit, komunikovat nedokáže. To není jenom ten manželskej problém, taky s jiými lidmi v příbuzenstvu, rodině. Prostě je v hlavě nějak zaseklá.
Dost mě to trápí, je to fakt dobrá kamarádka, ale já sám pro ni asi nenajdu řešení.
|
|
|
|
Sebelítost je k ničemu, pokud pláče na špatném hrobě. Mám kamarádku, která se trápí v manželství, není v něm šťastná, ale není schopna problémy řešit s manželem. Místo toho chodí ke mně a tam pláče a já nevím jak ji mám pomoct. Říkal jsem ji mnohokrát, že to musí řešit s ním a od toho jsou manželské poradny. Ona má ale v hlavě nějakej blok, že to s ním nedokáže probrat, co ji trápí, přitom, kdyby mu jen zpoloviny řekla, co mně, tak by jejich manželství klapalo, protože to jsou všechno věci k řešení.
Taky nevím, jak ji pomoct a nemůžu se koukat na její trápení.
|
|
|
|
Kamarád tu v první řadě má být proto, aby byl tomu druhému oporou, ne soudcem.
Pokud se podvědomě stavíš do role psychoterapeuta a zároveň člověka, který ji lehce odsuzuje za to, jak se s problémy neumí poprat tak, jako ty (a jak to sám považuješ za správné), pak nejsi na správné cestě. Je dobré si uvědomit, že ten druhý člověk není v tom bodě, co ty. A že i když mu něco xkrát řekneš rozumově, tak mu to může být platné jako mrtvému zimník, bo si s tím neporadí pocitově. A v tom bodě už je kamarád laik, ač to myslí sebelépe, prd platný. Od toho jsou tu psychologové a jak už tu zaznělo, svou příkrostí bys jí jakožto laik mohl ještě víc uškodit.
Bude fajn to brát tak, že její lítostivé zmínky budeš poslouchat tak dlouho a do té míry, dokud to tobě samotnému nezačne být nepříjemné. Musíš hledět i na sebe a svou psychickou pohodu. Zkus jí více naslouchat bez toho, abys ji byť i jen v hlavě rovnou soudil a opravoval. To ocení každý člověk, který se s něčím potýká.
|
|
|
|
to není pravda. pokud jsi pro ni i ty jejím přítelem, můžeš se jí svěřit s tím, co cítíš. to, co jsi napsal tady. říct jí i o své nejistotě z těch pocitů. a zbytek je už na ní.
|
|
|
|
Problemem je neco tehdy, kdyz to neco dotycny jako problem vnima.
Srat se do druhych muze clovek jen do urcite miry. Nemel by se angazovat natolik, aby tu pomoc nakonec nepotreboval on sam. Na nej se pak totiz vetsinou vsichni vyserou. V horsim pripade si do nej jeste kopnou.
|
|
|
|
Loca Loca: Ve skutečnosti ji on může blokovat. AD nic neřeší a terapie zřejmě nefunguje. Ale neznám situaci.
|
|
|
|
No, aspoň že tak..že nerezignovala na vše..
|
|
|
|
Jo, k psychiatrovi chodí, to jo, AD má, ale to jí pomáhá přežít den, ne získat motivaci.
|
|
|
|
Hrnek čaje: jo, já ti rozumím. A má snahu to aspoň řešit přes nějakého odborníka? psycholog, psychiatr, atd
|
|
|
|
Hrnek čaje: Jen pozor na to, že pomáhání ostatním ve velkém měřítku také není v pořádku. Lidi nezměníš, můžeš akorát tu pro ně být, až jim to jednou dojde. Víc nejde.
|
|
|
|
Loca Loca: o to se snažím. Jen nechci promarnit (její) čas něčím, co nefunguje. Jinak nepřestanu bejt její kamarád, stále tu budu, ale cítím, že je potřeba udělat něco víc. A trochu mě pak dopálí, když sama ve slabé chvilce vytáhne sebelítostivý vzlyk. Já se snažím to chápat, ale doprdele Míšo, už několik let ti předestírám řešení. A nabízím pomoc. Stačí jen vykročit.
Ale to neřeknu. Jen vyjádřím pochopení. Ale mám pocit, že má snaha byla k hovnu, že jsme tam, kde jsme byli. A že nevím, co dál.
|
|
|
|
Takový člověk, který si projde ve sračkách a nevěří, potřebuje spíš podporu, pochopení, vcítění, empatii. Nějakou nenásilnou cestu jaké jsou možnosti a přitom stát při ní. Aby věděla, ýe i když to nezvládne, budeš tam.
Záleží jaká traumata a kolik let v nich žila, jak ji to ovlivnilo..taky čím bude starší, tím si taky bude sebou i jistšější.
Jen je fajn, když bude vědět, že vedle sebe má člověka, kterému může věřit a bude tam pro ni. I když třeba zase selže....nechtěně.
Do ničeho nenutit....jen ukazovat
|
|
|
|
wayward: jsi idiot.
Podporou, nabízením pomoci typu "pojď, naučíme se to spolu, tvá pomoc by mi bodla", snahou jít jí příkladem a sám na sobě pracovat, trpělivě jí naslouchat a mít pro ni náruč pochopení, to už jsem všechno zkoušel, dlouho a intenzivně. Bez efektu. Nemám páku, nemám nic, co by jí mohlo pomoci.
A už jen nevím, co dál. Jinak je to skvělá holka a když se zakousneme do nějakého super tématu, je jako vyměněná.
Jenže shodou okolností nic z toho jí nepomáhá vyjít z komfortní zóny a měnit věci. Sama ví, že její titanik ztroskotá, že jí všechno bylo odepřeno a nemá smysl nic měnit, přestože by chtěla všechno jinak. Její slova.
A já to tak nechci nechat. Protože ji mám rád.
Nejsem hovado. To jen ty jsi idiot.
|
|
|
|
Kdyz ji chces pomoci, tak ji nemas vpalovat, ze se moc lituje. Mas se snazit ji pomoci tak, aby nebyla smutna, nelitovala se.
Beru zpet, co jsem napsal. Ty nikomu nikdy nic nerikej, nepis, ty jsi neempaticke hovado a v nekterych otazkach uplny debil. Ber to jako pomoc ode me.
|
 wayward |
|
|
|
Možná bys jí to měl vpálit. Mně to pomohlo. Spousta kamarádů/přátel mi vpálila, že jsem se po rozpadu manželství moc utápěl v sebelítosti a negativitě. Ale taky to chce čas. Na druhou stranu, dokud si neustále bude procházet - jak píšeš - sračkami, tak se v tom bude utápět dál a ani čas nepomůže.
|
|
|
|
Udelej to, co povazujes za spravne. Nedelej to kvuli sobe. Az to udelas, dal se nevnucuj.
|
|
|
|
Vzpamatování nemůže nikomu pomoct. To je proces na dlouho, musíš s tím člověkem dělat. Ale on musí chtít.
|
|
|
|
ofinka: velmi dobře. A fakt to není ten případ, je hluboko je vlastní bažině "svět je na hovno".
|
|
|
|
Jako nepopírám, že někomu stačí říct, aby se vzpamatoval a on se vzpamatuje, ale to nebude tenhle případ. Jak se znáte dobře?
|
|
|
|
ofinka: nejsem, proto taky nic nepodnikám.
|
|
|
|
Vůbec nevíš, co se v ní odehrává. Neodborným zásahem jí jen utvrdíš.
Jestliže v tobě nenajde hloubku pochopení, kterou potřebuje k zahojení, tak jí nikam nedostaneš ani párem volů. A podle toho co píšeš, tak mám pocit, že nejsi na to ten typ.
|
|
|
|
Hrnek čaje: Určitě měl. Tohle je klasika. V hlavě máš programy, které vše kurví. A i když jsi třeba chytrý, tak emočně tě to ničí, protože jsi pořád plný negativních emocí. Stačí si tu občas něco přečíst.
Jenže jedna věc je tu hodit zpověď a pak čekat. A tohle dělat každý týden. A nebo to začít opravdu řešit. Protu tu lidem nabízím, ať mi napíšou. Ono totiž to už samo o sobě chce nějakou akci. Je to tedy ukázkou toho, že na tom chtějí pracovat.
Je to tedy složité a typické. Většina lidí nechce nic měnit. S těmi nic neuděláš. Musí přijít krize, kdy jim to dojde, že je něco špatně.
|
|
|
|
modern: radu bys neměl? Pro mě? Já chci.
|
|
|
|
Hrnek čaje: Takových je plná Zpovědnice. Kdo nechce, ten nechce. Sorry.
|
|
|
|
modern: jenže ona nechce. Nebo chce ten stav potom, to ano, ale nechce se pustit do změny, protože nevěří ve smysl ničeho. Spíš jen závidí jiným lepší start. Jinak je to skvělá holka, jen má trochu pokřivený pohled na věc.
|
|
|
|
Musí ti věřit a chtít změnu. Lidí, kteří nechtějí změnu, vidíš tady denně plno.
Pak to není problém začít odbourávat.
|
|
|
|
27 
36 
99 
