Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
To si za prvé můžeme podat ruce, ale u mě to je trochu jinak a hlavně už vím proč. Jsem věřící, nejspíš si tě Búh vybral stejně jako mně. Máme jiný cíl, než být tzv: people pleaser. Buď jako já, kdo si tě zaslouží, ten doleze, kdo ne, tam jsou dveře. Zkus popřemýšlet o čtení Bible. Uvidíš, že budeš úplně jinde, jako já. A pochopíš svoji hodnotu, kteoru neurčuje žádný člověk na světe, jen Bůh.
|
|
|
|
to je evidentné! máš traumu z minulosti , bojíš sa ,že ťa niekto spozná, nemáš záujem mať partnera máš záhadné zdravotné problémy, schudla si a chceš byť obľúbená. z týchto informácií by som typoval, že v minulosti si nedobrovoľne pracovala ako prostitútka (nenaletela by si jediná) alebo si bola znásilnená a popri tom si dostala hiv a bola na interupcii. no a nejako sa to rečami "roznieslo"...... je tiež možné ,že to nesúvisí s tebou, ale s tvojou rodinou. napr. mama bola prostitútka, alebo otec vrah, zlodej, alebo "známy podnikateľ". na nekonkrétny dotaz sa odpovedať nedá,zato si zavdala veľmi dobrú zápletku na konšpirácie. si proste na to talent.
|
 urbi et orbi |
|
|
|
Investuj do psychoterapie. Hlavni problem je ta tvoje otazka "proc" a ver ze na tu odpoved v zdejsim rybnicku radilu nenajdes. Ja bych ti klidne vic rekl ale to bych se s tebou musel sejit ale je tu ten problem s internetem ze...
|
|
|
|
Ve volném čase chodím do přírody se psem, do knihovny nebodo fitka. Moc volného času nemám.
Jo a partnera jako takového nehledám, spíš přátele, kamarády nebo prostě jen lidi, se kterymi bych si občas popovídala. I v té práci mě mrzí, že se nemám s kým poradit, něco probrat nebo jen tak pokecat. Věřím že by pak se pak pracovní doba stala příjemnější.
|
|
|
|
Jak rádi ostatní, zašel bych k psychologovi a řešil tyhle věci na terapii.
Ale je tu ještě jedna věc, co máš ráda? Co tě baví ve volném čase?
společný zájem je dobrý můstek mezi lidmi.
|
|
|
|
Ahoj, rád Ti pomůžu, pokud to opravdu řešíš už tak dlouho bez výsledku. Asi to nepoznam z komunikace nebo hovoru, možná až z osobního setkání. Ale nemám problém Ti říct pravdu do očí. Asi to není o vzhledu, ale o tom co vyzařuješ za energii a to se dost těžko dá změnit, pokud jsi taková celý život a ještě si to navíc ani neuvědomuješ. Pokud stojíš o můj názor, klidně se ozvi na email pavel777@wo.cz
|
|
|
|
Jinak ostatní tu ještě zmiňují sebevědomí. V tom to asi taky bude, mně opravdu hodně lidí během mýho života řeklo a to opravdu nezávisle na sobě, ti lidi se navzájem ani neznali, že mám hrozně nízký sebevědomí. Takže to bude jeden faktor určitě.
|
|
|
|
To je jakobych to snad psala já. Kromě toho zaměření se na muže, já u sebe ani tak nevnímám že by mi tohle dělali muži nějak víc než ženy, prostě tak nějak mě ignorují všichni stejně. Nevím čím to je, mockrát jsem se nad tím zamýšlela, u mě jsou to jenom doměnky, ale mám třeba pocit, že se prostě nedokážu bavit v kolektivu s více lidma zároveň. Všude vždycky spíš poslouchám. Občas se mi stane, že řeknu nebo udělám nějakou věc, který vzápětí lituju a pak se třeba stydím a říkám si, že teď si o mně budou myslet něco špatnýho. Jsou to třeba jen drobnosti, řeknu třeba na něco svůj názor, ale bohužel vzápětí třeba zjistím, že ostatní maj přesně opačný. Já se nikdy nehádám, nevnucuju svůj názor, nepouštím se do diskuze, ale mám pocit, že to třeba lehce zajiskří a kdoví co se těm lidem hodí hlavou, ale už jen tím jim třeba začnu být trnem v oku. Pak si řeknu, že příště nebudu radši tolik mluvit, abych neřekla nic špatnýho. Nebo občas řeknu něco, co si myslím, že je vtipné a nikdo na to moc nereaguje, tak se pak stydím a příště radši mlčím. Pak zase slýchávám o sobě, že jsem nemluvná. Tak nevím, ve výsledku jsem v očích ostatních asi prostě divnej nemluvnej introvert, kterej ale když promluví, tak to stojí za to (v tom špatnym slova smyslu). Ale tohle jsou moje doměnky, nikdo mi to samozřejmě nepotvrdí.
Jinak mnohem líp se cítím, když jsem s druhým člověkem o samotě, pár kamarádek co jsem si našla v dospělosti, jsem poznala tak, že jsme se sešly nebo potkaly nebo daly do řeči někde v podstatě jen samy dvě. To samé partneři, současného i bývalého jsem poznala tak, že jsme tam byli jen sami dva a následné schůzky to samé, jen ve dvou, nikdy nedošlo k seznámení v rámci nějakého kolektivu.
Zkus se zamyslet nad tím, co mezi těma lidma říkáš a jak na to oni reagují a třeba podle toho to nějak vyhodnotit.
|
|
|
|
Třeba já osobně to mám naopak. Mám rád tu roli pozorovatele, kdy nejsem součástí žádné skupiny, není vyvíjen tlak konformity, nic se neočekává nejsem ničím vázán, nemusím se s nikým loučit a nikomu sdělovat, kdy kam a proč jdu, je to svoboda. Zkus se naučit ocenit výhody situace, kterou máš a věř, že už nebudeš chtít měnit.
|
|
|
|
Ahoj. Nedokážu jsi představit, že bych byl v tvé situaci. Myslím jsi, že máš třeba nevšední rysi obličeje nebo špatnou uzavřenou komunikaci na povědomé úrovni. Najdi jsi profesionála, klidně psychologa. Dokáže ti pomoct a za toto se stydět opravdu nemusíš. Hodně štěstí.
|
|
|
|
Radiči s tím obědem to může být pravda. Já jsem asi jediná, co nechodí na obědy. Mám totiž zdravotní omezení a nemůžu jíst žádná jídla z kantýny. A tohle je asi i faktor, který ještě zdůrazňuje mou divnost.
Ve fitku třeba cvičím jak individuálně, tak na skupinová cvičení (kruháč apod. ). A lektorka kruháče (podobně stará jako já) jednou zmínila, že má podobný obor VŠ, na který jsem chodila já. Když jsem za ní po lekcí zašla a chtěla s ní prohodit pár slov na o té škole, vůbec se mnou o tom nechtěla mluvit a raději si povídala s jinými lidmi. Přitom o té škole začala mluvit ona sama.
Prostě asi neumím lidi oslovit, navázat konverzaci, působit sympaticky atd.
|
|
|
|
Je zřejmé, že prožíváte obtížnou situaci, která má vliv na vaše sebevědomí a pohodu. Přestože nemohu přesně určit příčinu vaší situace, mohu nabídnout několik možných vysvětlení a způsobů, jak s tímto problémem pracovat.
Nepříjemné zkušenosti z minulosti: Možná jste měla negativní zážitky s lidmi v minulosti, což může vést k nedůvěře a uzavřenosti. Tyto zkušenosti mohou ovlivnit i vaše současné vztahy.
Nevědomé signály komunikace: Někdy může být náš verbální i neverbální projev nesouladný s tím, co si představujeme. Například může být vaše tělesná řeč nepříjemná nebo odpudivá, aniž byste si toho byla vědoma.
Nesoulad s firemní kulturou: Možná není váš styl komunikace nebo chování v souladu s firemní kulturou, což může vést k izolaci a obtížím v pracovním prostředí.
Nepříznivá interpretace vašeho chování: Lidé často interpretují chování ostatních subjektivně. Možná vaše snaha o příjemné chování je nesprávně interpretována jako něco jiného.
Psychologické faktory: Existují různé psychologické faktory, jako je nedostatečné sebevědomí nebo sociální úzkost, které mohou ovlivňovat naše vztahy s ostatními.
Pokud se cítíte dostatečně pohodlně, můžete se poradit s odborníkem, jako je psycholog, který vám může poskytnout další náhled a podporu. Mohou vám pomoci identifikovat konkrétní faktory, které mohou být příčinou vašich obtíží, a společně s vámi vypracovat strategie, jak s nimi pracovat.
|
|
|
|
Bez fotky neporadím. Zkus mi ji poslat alespoň v sz.
|
|
|
|
Myslím, že o vzhledu to není. Nepůsobíš jak zoufalka lačnící po jakémkoliv kontaktu visící s psíma očima na každého, nebo tak
|
|
|
|
Tak kdyby tě neměli rádi, asi by na tebe byli vyloženě nějak zlí, což nejsou. Spíš tě jenom míjí. Co je tvá motivace? Chtěla bys, aby tě lidé v okolí měli rádi? Nebo aby sis našla nějakého fajn slušného kluka a založila třeba rodinu?
|
|
|
|
Mám asi ostré rysy obličeje. Jinak ale mužský nepůsobím, měřím 156 cm, vážím teď asi 55 kg. Nosím dlouhé vlasy buď v pleteném copu nebo rozpuštěné. Hodně se usmívám. Děti mě zdá se mají rády. Dospělí ne. Jinak jsem opravdu jak píšete spíš nedůvěřivá, často nevím, jak se v dané situaci správně chovat a tvářit, jsem rozpačitá.
Teď např. nastoupil v lednu nový kolega. Když jsem ho poprvé potkala, usmála jsem se, pozdravila ho a představila se. Řekla jsem mu, že kdyby chtěl s něčím poradít, ať se nebojí za mnou přijít, že mu pomůžu, pokud to bude v mých možnostech. Nikdy od té doby se mnou nepromluvil, i když s ostatními se baví hodně, chodí spolu na pivo atd, ale mě nikam nikdo nezve. Na chodbě se pozdravíme, já se na něj vždycky usměju, občas něco nadhodím, ale nic-maximálně kývne, řekne 2 slova a jde. Přitom s mnohými lidmi se baví velmi živě.
Jasně, není žádná tragédie,že nejsem sympatická jednomu člověku. Ale já to tak mám u všech.
Fotku se bojím zveřejnit, protože mě někdo může poznat a mohl by to zneužít (mám osobní velmi negativní zkušenost z náctiletého období). Vím, že je to blbé a že to zhoršuje možnost poradit, ale tohle soukromí si hlídám.
|
|
|
|
Jde o to, jestli si to jen nenamlouváš. Možná by nebylo od věci popovídat si s nějakým psychologem nebo jiným znalcem lidských duší (ale moc bych si od toho nesliboval).
Lidé jsou různé. Třeba se sousedem pokud se potkáme se pozdravíme, prohodíme pár slov a že bychom se zvali na nějaké rodinné oslavy to ne. Nebo když jsem byl v aeroklubu, s partou co tam chodila jsme měli společné zájmy, ale mimo aeroklub jsme se pozdravili a maximálně popřáli třeba k novému roku. Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Asi už to, že ti ve fitku nebo v práci nedávají na vědomí, že bys tam neměla chodit je určitý druh uznání.
Co se týká informací které potřebuješ k práci, to je věc šéfky aby ti je taky poskytla, třeba na poradách, pokud nějaké máte.
https://1url.cz/2uvRR
https://1url.cz/tzusC
A že "už to všichni dávno ví", možná je to takzvané "veřejné tajemství" - že něco je všeobecně známé, tak se o tom nemluví. A když přijde někdo nový, tak se mlčky předpokládá, že on o tom ví taky, ale on se pokud se nezeptá, nemá jak se to taky dozvědět. To se mi třeba stalo, když jsem chodil na letiště, všichni to věděli, neměl jsem potřebu o tom každý den půl hodiny mluvit. Do kanclu nastoupil nový absolvent, jednou po víkendu přišel, prohodil, že byl za kamarádem na letišti, ten ho svezl ve větroni a jak se mu to líbilo, nikdo na to nereagoval, on o tom pořád mluvil, až mu někdo řekl: "Támhle Radič taky lítá".
Tak když ti někdo vytýká, že to už všichni dávno ví, asi bych se zeptal jak se to dozvěděli, a jestli ještě není něco co "všichni už dávno ví" akorát tobě se to ještě nedoneslo. Třeba to všichni už dávno ví protože chodí ven kouřit nebo spolu na oběd a tam si o tom pokecaji a tobě se to nedonese, protože ty kouřit nechodíš, ani na oběd.
|
 Radič |
|
|
|
fejk
|
|
|
|
Nemas problem se sebevedomim, sebeduverou, pripadne vzhledem (treba pusobis spise muzsky)..?
Takhle na dalku bez vizualniho kontaktu se to tezko radi, treba mas jenom nezvykle rysy v obliceji a nebo pronikave oci, ktere mohou lidi desit, kdo vi..
Anebo je to tvou reci tela a tim, co vyzarujes - muzes je odpuzovat vlastnim strachem/neduverou, to lide i zvirata vyciti.. Ja si takhle drzim lidi od tela a velmi uspesne, staci vztekly pohled :D
|
 I159 |
|
|
|
A vzhled? Vyraz tvare? Hod sem nekde fotku..
|
|
|
|
Jak to ale poznám? Žádné kamarády, kteří by mi to upřímně řekli, nemám. Rodiče říkají, že jsem prý moc hodná, málo si věřím a že mi někteří závidí (nevím co). S tím se neztotožňuju. Popravdě nad tím přemýšlím už nějakých 15 let a pořád nevím. Proto se chci poradit. Kdybych na to umělá přijít sama, neptala bych se. Opravdu to řeším spoustu let bez výsledku.
|
|
|
|
Holka, to je těžký radit, popisuješ pouze reakce okolí, nikoliv příčinu. Podle mého by to chtělo ještě zapracovat na sebereflexi a podat více informací o sobě. V životě to funguje tak, že lidé nám a našemu chování nastavují zrcadlo. Jsou jen některé vyjímky tohoto tvrzení, ale není jich moc Můžeš působit arogantně, přehlíživě, sobecky, můžeš mít nějakou povahovou vlastnost, která působí na lidi odpudivě. Ono mnohdy stačí, když nemáš ráda lidi, pak je to poznat z aury, kterou máš kolem sebe. Podle mě bude chyba jinde než si nyní myslíš a píšeš. Může to být také dané výchovou a špatnými vzorci chování. Zkus být k sobě více upřímná. Zeptej se někoho blízkého, komu věříš, co si o tobě myslí a jak na něj působíš. Tím bych začal.
|
|
|
|
31 
23 
98 