Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Záleží na člověku a jeho psychice.
|
|
Jako bůh? Co prosim? Jedině asi po těžkém boji, kdy s někým bojuješ o život, on tě skoro zabije, ale nakonec vyhraješ - tak pak jsi možná mega šťastná a spokojená sama se sebou. Ale v každým jiným případě to bude spíš nahovno a budeš to chtít sakra vrátit, jen už to nejde. Absolutně ŠÍLENÝ pocit pro lidi co mají aspoň nějaký svědomí (a ti, s kterýma to nic nedělá by měli být někde izolovaný)
|
|
Já jednou přišel do styku se smrtí, doma sem večer z venku slyšel nějaký šplouchání, když sem se podíval z okna tak už nic slyšet nebylo, tak sem šel prozkoumat sud s baterkou a našel sem tam utopenou kunu, fakt velkou a hezkou... přijít dřív mohl sem jí zachránit, přišlo mi to mega škoda takovýho hezkýho zvířete, bylo mi to mega líto. Uvědomíš si v tu chvíli jak je život křehkej, že stačí minuta a život může utichnout... i v tobě. Člověk potenciálně může žít 80 let, ale stačí minuta a celé je to pryč.
|
|
Usmrcovala jsem myši v jednom výzkumném ústavu. Nedělalo to se mnou celkem nic. Jenom jsem se snažila zvládnout techniku, aby trpěli co nejméně. Strhávala jsem jim vaz. Když se to udělá dostatečně rychle, tak to trvá jenom pár sekund, ta myš ztrácí vědomí, nestihne se ani pohnout. Někdy se teda vyvolaly nějaké reflexy a ta myš třeba rychle hrabala nohama, ale vypadalo to jako reflex, ne jako uvědomělé chování. Potíž byla, že jak se na těch myších dělali pokusy a byly prorostlé nádory, tak se někdy přetrhli jinde než za krkem, třeba uprostřed zad, a musela jsem jim potom strhávat ten vaz ještě jednou. Stávalo se taky, že při tom krvácely z nádorů. Slabší povahy to nedávaly. Měli jsme tam takové dva chlapce v týmu, kteří to odmítali dělat. Jeden omdléval při pohledu na krev, takže za něho dělaly pokusy na myších laborantky, potom přešel na jiné oddělení, a pokud vím, tak se to nezměnilo a pokusy na myších za něho pořád dělají laborantky. Druhý měl nějaký filozoficko-psychologický problém s tím, že by jeho rukou měl někdo umřít, byl věřící, a z těchto důvodů odmítal pokusy na myších i jejich usmrcování, nicméně pro jeho práci byly myší pokusy potřeba, takže jsme taky usmrcovali myšky místo něho, a ten šel potom dělat nějaké mikroskopování :) Já jsem byla zvyklá, protože jsem vyrůstala na vesnici, a tam bylo zapotřebí občas podříznout králíka, slepici, dělaly se zabíjačky, také jsem chvíli pomáhala na jatkách, kde se zabíjely krávy a prasata. Usmrcovat myšky bylo teda z mého úhlu pohledu celkem snadné. Přetahovat se s krávou bych opravdu nechtěla.
|
|
Pulp fiction? :D I když on nevěděl, že zabil!
|
|
Zabijel jsem spise v mladi, dnes uz to moc casto nedelal. U hmyzu a ryb mi to zadny problem nedela, problem mam se savci - zejmena kdyz je pak mam jist. Vzdy jsem se snazil o rychlou smrt a aby obet netrpela. Radost mi to nikdy nedelalo.
|
|
Radsi anonym Vsichni co delaj ve zdravotnictvi si musi udrzovat emocionalni odstup, jinak je to semele.
|
|
Na jednom nemocničním oddělení jsem měla za úkol vést rozhovory s pacienty a pacientkami a oznamovat jim výsledky laboratorních testů. Ty testy ukazovaly recidivu nádorového onemocnění. Recidiva byla hůř léčitelná než první ataka. Není to teda jako střílení po nepříteli, ale něco velice podobného, možná to bylo ještě horší - v krásně vybíleném pokoji s květinou na stole - sdělovat - máte něco v těle - co vás nejspíš zabije - jenom přesně nevíme kdy. Co mě překvapilo, že to bylo návykové. Bylo to tak nabité napětím, emocemi, že když jsem týden nebyla v práci, tak jako by mě to chybělo. Ze začátku jsem měla pocit nepatřičnosti. Představ si, že bys měla na nějaké slavnosti třeba svatbě přejít celou místnost a říct : "Milá paní, podle výrazu ve Vaší tváři jsem si jistá, že máte rakovinu a musíte se léčit. Tady máte poukaz na nejbližšího onkologa, tak se tam objednejte, ať se to stihne včas. " Zní to šíleně? To je ale přesně to, co jsem těm lidem dělala já! Takže že začátku jsem si připadala nepatřičně. Potom jsem si zvykla na to, že je to normální a přestala jsem mít zábrany. Třeba jsem potkala kamarádku, ona mi řekla, kdo všechno měl v její rodině rakovinu a já jsem jí na místě sestavila seznam vyšetření, na které se musí dostavit. No a ta kamarádka se rozbrečela a mě došlo, že nepůjde nikam. Asi jako kdyby bylo potřeba utratit psa a major řekl, že to udělá sám. (Ze zákona se to teda nesmí, měl by volat veterináře). Je to ale obvyklý vývoj - prochází si tím všichni. Takhle jsem teda zjistila, že do té nemocnice dochází ti odvážnější - že co je možné uvnitř nemocnice, nemůžu dělat někde doma nebo na ulici. Potom jsem žila tím, že to, co dělám, pomáhá lidem. Jistě, když se mi podařilo lidem vysvětlit, že jim ten test pomůže a oni se nechali vyšetřit, tak je včasná léčba před úmrtím na rakovinu opravdu zachraňovala. Takže jsem se snažila všechny přesvědčit, že se musí nechat vyšetřit. Jenomže část lidí bylo natolik labilních, že i informace, že potřebují nějaký test na rakovinu, pro ně byla zraňující, takže si na mě chodili stěžovat k vedoucímu oddělení a byla jsem přeložena na jiné místo. Myslím si, že další fáze, pokud bych nebyla odejita, tak by byl ten stejný stav, který jsem viděla u kolegyně, která se všem snažila namluvit, že jsou vlastně zdraví a žádné vyšetření nepotřebují. A jenom když ji někdo opravdu moc otravoval, že má o ty testy fakt zájem, tak ho vyšetřila. Naprostý flegmatismus. Smíření se situací. Nejsme na světě od toho, abychom vychovávali lidi. Některé věci jsou nehezké, ale jsou lidské, a já jako zdravotník lidi nezměním. Změnit můžu jenom svůj přístup.
|
|
By me spis zajimalo jaky to je kdyz vidi sveho blizkeho umirat, treba jak mu to rozdeli telo na dva clanky a on ho uz nemuze zachranit a podobny lahudky. To musi mit ten vojak pred ocima na cely zivot. Chytrej chlap si tohle uvedomi a do valky nejde. Ta cena jakou za tomplati je az moc velka. Podivej se na Harryho , do jeho cca 30ti fajn kluk pak jak zacal delat pilota ve valce a vratil se domu mu preskocilo, prodal v mediich svou rodinu, ozenil s narcistkou, pak se k rodine zase lisal, jakoby nevedel kam patri, ted uz na nej vsichni serou pze je nestaly ve svych nazorech, hloupej. Stejne jako byla hloupoucka Diana.
|
|
“[When asked how it felt to take human life] "I wouldn't know, I've only killed communists.” ― Rafał Gan-Ganowicz
|
|
lautrhovno: lepší je sedět, nemáš tendenci usínat ;)
|
|
Vojáci nezabijí. Vojáci eliminují síly nepřítele. Je to vlastně taková racionalizace. Ale voják ti nikdy neřekne, že někoho zabil, protože vyřadil z bojeschopnosti síly a prostředky nepřítele. Na druhou stranu není to „jen" racionalizace, protože jim skutečně nejde o to zabít, ale vyřadit z boje, aby dosáhli toho, co je operačním cílem. Bohužel součástí techniky bývají dosud i lidé, kteří to schytají s technikou. Proto ti major nemůže odpovědět.
|
|
Já myslim že tahle zpověď by se měla smazat.
|
|
Tojsemvěděla Už jen ta otázko napovídá něco o autorovi. Možná než se zabývat tímto by bylo lepší zamyslet se nad sebou a něco s tím dělat.
|
|
Zabíjet se navzájem to je v přírodě normální
|
|
Svoji otázku jsi vložila do špatné kategorie. Patří do kategorie otázek, nikoliv do zpovědí.
|
|
Je to paráda... lehnout si na záda a číst si.
|
|
Jak píše Prase Major. Je to individuální.
|
|
Pro každýho asi jinej. Já bych to úplně nezkoušela.
|
|
|