Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Zkoušel jsem taky cvičit hladový hned po ránu první věc co udělám, funguje to tak, že to člověk sice dokáže a je v tom více disciplíny a že to prostě uděláš jako první věc a až pak se najíš, ale ve výsledku je to vlastně takový jakoby zbytečný nebo jak to nazvat a dává smysl se nejdřív najíst a pak až cvičit, ve výsledku to na efektu cvičení nehraje žádnou roli, naopak cvičit s prázdným žaludkem je více stresující a tedy možná horší.
|
|
|
|
Byl jsem zvyklý cvičit hodně poctivě a pořádně se překonat, což nyní prostě na to nemám s tím znechucením, co je ve mě. Musí to nějak víc odeznít.
|
|
|
|
Petrz: Není to zase tak těžké, jen se člověk někdy ocitne ve víru blbých pocitů a nálad. Já třeba dnes už cvičil i poslední dny, ale byl jsem asi tak na 20% toho standardu, prostě ta chuť a ta motivace to dělat nějak poctivě a prostě to v sobě furt nemám a cítím znechucení. Ale může to přejít klidně ze dne na den.
|
|
|
|
Petrz: No chce to hlavně klid, prostě člověk se musí smířit, že na některé věci nemá vůbec vůli a prostě počká až to přijde ta chuť. Jinak pro mě je ta hodina nebo dvě už standard a dokázal jsem to už docela častokrát, takže vážně 8 minut nebo 5 minut by pro mě bylo málo.
|
|
|
|
"Mám hrozně unavené, podrážděné oči, bolavé, k tomu blbý spánek, kondice a vše kolem, to se ti propíše i do psychiky. Je to celé totálně nahovno. S tím je těžké se nějak víc snažit."
To chápu. Ale já mluvím o tom, že když si dáš za cíl denně 10-15minut cvičit - místo čučení do pc - tak to mnohem snáze splníš - než když si dáš za cíl cvičit hodinu - anebo úplnou abstinenci internetu. I těch 10-15 minut ti pomůže psychicky a fyzicky a budeš mít víc energie a motivaci bojovat dál.
Já to totiž mám velmi podobně jako ty - taky jsem hodně u počítače. Ale na těch 8 minut cvičení si čas většinou udělám - protože je to jen osm minut - a nestojí mne to tolik přemáhání. A i těch osm minut cvičení má pozitivní vliv - ne že ne.
|
|
|
|
Mám hrozně unavené, podrážděné oči, bolavé, k tomu blbý spánek, kondice a vše kolem, to se ti propíše i do psychiky. Je to celé totálně nahovno. S tím je těžké se nějak víc snažit.
|
|
|
|
A stejně musím počkat, než vyprchají ty negativní vlivy, to máš třeba měsíc nebo i dva, než se to víc srovná. Takže i v tomto případě je těžké se nějak hodně snažit. Celé je to totální sračka a píčovina.
|
|
|
|
Petrz: Už X let se snažím, překonávám, ale z 99% to kazí závislost na internetu. Je to moje životní totální prokletí. Musím s tím přestat. Protože když ne, je to totální konec.
Však jsem se kolikrát už hodně překonal, měl chuť a motivaci třeba do nějakého pohybu, cvičení a všechno možné, ale jakmile sedneš na X dní ke compu, celé se to tím vynuluje a posere a takhle to mám prostě celý život. Závislost na internetu mě totálně vysírá a ničí celý život. Jenom za ty povrchní požitky co tam jsou.
Proto si taky říkám, že v momentě, kdy se mi povede tam přestat chodit, potom teprve moje snaha bude mít nějakou hodnotu a bude to mít smysl a můžu se snažit třeba úplně na max. ale do té doby je to i ničem.
|
|
|
|
Ta závislost na internetu na mě má obrovský destruktivní vliv. Narušuje mi všechnu mojí snahu. Bez toho internetu by moje snaha byla prostě nějak účelná a vše by nějak navazovalo. Když pak sednu na net a jsem tak X hodin a X dní, vše tím poseru.
|
|
|
|
V obojím můžeš dělat dílčí malé pokroky. Jak s tím cvičením tak v závislosti. Ale je to tvůj život.
|
 Petrz |
|
|
|
Člověk má vše nějak rozjeté, pak přijde výpadek, protože sedíš několik dní u počítače a tenhle výpadek tě pak hrozně sere a je těžké zase s chutí znova začít se vším. Uvnitř tě to hrozně užírá komplet všechno.
Je to jako zatracená snaha a jako když pochčiješ všechnu svojí dosavadní snahu. Pak tě to hrozně vnitřně sere.
|
|
|
|
Petrz: Však to že přestanu je jenom tím, že mě pohltí závislost na netu, jinak bych nepřestal, prostě každý den výpadek člověka ničí, celá závislost na internetu mi hrozně škodí a hrozně mě ničí.
Pak tě to vnitřně hrozně žere a v člověku se to vaří, že jsi to zase posral celé. Je to hra nervů a někdy je člověk na hraně toho, že mu jebne.
|
|
|
|
Petrz: Ten pocit je totiž takový, jako když bodneš kudlu sám sobě do zad. Protože máš velkou snahu, cvičíš, snažíš se a pak přestaneš a máš výpadek a když máš začít znova, tak cítíš ten pocit, že si to podělal tou pauzou a výpadkem a získat znova tu chuť je fakt těžký.
Je těžký zase začít s chladnou hlavou, v tobě se vaří ty sračky.
|
|
|
|
No ale vždyť to se nevylučuje. Je lepší si dát menší cíl a vydržet a postupně se zlepšovat, než to napálit a po čase to vzdát. Resp. začínat znovu a být na sebe nas*aný. Jak ale říkám nechci ti nic vnucovat.
|
|
|
|
Už jsem to párkrát měl, jednou jsem dokonce skoro břečel při cvičení po X dnech, protože to znechucení ve mě bylo fakt velké. Musí to vyprchat a to nějaký čas trvá, třeba týden.
Člověka prostě vnitřně hrozně žerou ty zbytečný výpadky a tohle je těžké překonat. Když cítíš ultra nasranost sám na sebe, to je fakt těžké.
|
|
|
|
Petrz: Vím, čím to je. Je to prostě tím, že jsem přestal a člověk je nasraný, že zase začíná po nějakém výpadku a tohle znechucení ti brání být nějak uvolněný a v pohodě. Seš nasraný na to, že musíš cvičit, protože si uvědomuješ, že jsi přestal a celé tě to komplet sere.
|
|
|
|
No největší chybou je srovnávat se s ostatními. Já k tomu často taky sklouznu a přijdu si pak méněcenný. Myslím že ideální cestou je srovnávat se sám se sebou. Vidět jaké pokroky jsem udělal a chválit se za to. Já to tak dělám často - když něco nového vytvořím - porovnám to s tím jak se mi to povedlo před několika měsíci či roky. A většinou mne ten obrovský posun v kvalitě povzbudí.
Jinak s tím cvičením - možná jsi to přece jen přestřelil - s tím časem a intenzitou. Nevím už co sis dal za cíl (hodinu denně?). Ale to že si k tomu získal odpor je známkou toho že je to pravděpodobně na tebe příliš.
Je to ale můj pohled na věc a nic ti nevnucuji.
|
|
|
|
Ale fakt nechápu, co mě dnes donutilo jít a porušit to, když jsem vůbec nechtěl. Prostě tohle nepochopím. Člověk ztratí prostě hlavu během minuty a udělá to, co považuje za max. prioritu to neudělat. Je to bizarní.
Jestli se mi povede tam nejít celý rok, tak to bude vážně ultra zázrak největších rozměrů, stejně tak do konce roku těch 30 a něco dní.
Ale fakt nevím, člověk má ty myšlenky a pocity pokaždé jiné, někdy to jde snadno a samo, někdy naopak. Je to asi i o štěstí a člověk je někdy jen ve fázi jakéhosi pozorovatele, zatímco ty věci nemůže pokaždé úplně ovlivnit na 100% a udělat, jak chce.
|
|
|
|
OK dobře neva, zítra tam nepůjdu a je mi to fuk. Ono se to nedá porazit, když člověk na to furt myslí a nervuje se s tím.
Chce to určitý zvyk, standard delší dobu, prostě ono se to nedá, jakmile člověk má furt pocit, že jenom začíná pořád dokola. Chce to jen trochu se přenést dál a nepřemýšlet nad tím.
|
|
|
|
Samozřejmě kdybych tam delší dobu nešel, nejspíš bych se zklidnil a přestal to nějak ultra řešit, ale to bych kurva musel vydržet tam delší dobu nejít.
|
|
|
|
Závislosti jsou největší sračka na světě, člověka to vnitřně a lidsky úplně max. morduje. Je to až moc silný shit.
Haha nešel jsem tam 27 dní... Joke, když to nemá žádnou úspěšnou návaznost.
|
|
|
|
Nechápu, že i když vím, že mi to uškodí, stejně tam jdu a podlednu jednomu blbému pocitu nebo impulsu chuti... :D Však to je taková sračka. Přijde mi to jako nějaký špatný vtip, že člověk to udělá, přestože ví, že by neměl a že je to chyba.
Dnešek je ukázka toho, jak jsem to zase úplně zbytečně porušil a přitom jsem tam vlastně vůbec nechtěl jít. Nechápu to.
|
|
|
|
Se vlastně divím, že jsem dokázal 27 dní v kuse tam nejít, nejspíš mi přáli hvězdy... Protože od té doby už to zase nějak nejde. Člověka to vyjebává pořád a prostě furt na to myslí a pořád nějaký ojeby. Co musím udělat, abych tuhle sračku vyprovodil v mého života a světa?
|
|
|
|
Už to takhle dál nepůjde. Skončím na adiktologii nebo v blázinci, prostě to nejde takhle.
Furt nějaké chutě jít na net na něco, když jsem závislý a nemám kontrolu a vždy to skončí stejně. Prostě ta závislost je tak zkurveně debilní věc, nenávidím to.
|
|
|
|
Ten internet a ta závislost mě děsně sere. Celé mě to tak děsně vysírá. Vysírá mě, že se k tomu vždy vrátím a podlehnu a 100x si můžu říct, že už nechci a že toho bylo dost. Prostě stačí jedna myšlenka, jeden pocit a člověk to najednou poruší, zatímco před chvíli byl přesvědčený, jak to dokáže. To je na hlavu. Aby to člověk dokázal, musel by mít prostě extra extra extra ultra motivaci a pozornost každý den furt, každou vteřinu, ale to je nereálné, ono to vždy nějak opadne a mění se to. Nikdo nemá neomezenou vůli a kontrolu nad vším.
|
|
|
|
Kdybych dal celý rok bez netu, včetně teď 30+ dní do konce roku, asi bych to viděl dost úspěšně, protože reálně mě to prostě hrozně blokuje. Prostě jakmile si člověk sedne za comp a je tam X hodin, naruší to celý režim a akorát pošle kondici dolů a když se to děje moc často a dlouhodobě, je to špatné...
Takže bez internetu vidím šanci, že příští rok může pro mě být dost dobrý a úspěšný, ale s netem to nepůjde. A právě tady je kámen úrazu, všechny ty představy, jak by to šlo, v reálu to většinou narazí. Co musím udělat, abych odolal prostě všem těm chutím, bažením atd.? Někdy to skoro nejde....
Prostě přestava, že nebudu na netu teďka do konce roku a příští rok je na jednu stranu reálná na druhou stranu je to skoro nereálné a bylo by zvláštní, kdybych to nějak dal a naplnil svojí vůlí a pozorností.
|
|
|
|
Stejně je totální blbost psát o tom, jak člověk začne něco dělat nebo o tom mluvit. Člověk by měl začít a vůbec o tom nemluvit.
Proto jsem taková sra***, protože místo toho abych se zvedl a něco udělal, radši o tom budu psát. Možná se s tím člověk fakt rodí a je to pouze zdánlivý pocit, že člověk může vše ovlivnit, ve skutečnosti už je to trochu osud, povaha a tak.
|
|
|
|
Zjistil jsem, že určitá míra znechucení je nepřekonatelná. Již asi 3-4. den si říkám, že začnu zase poctivě a pravidelně cvičit, což jsem dříve již dokázal bez problému, ale prostě to nejde. Člověk začne, cvičí 5 minut a cítí při tom takový pocit nasranosti, že prostě to nejde pokračovat.
Musí to vyprchat a to může trvat třeba týden.
|
|
|
|
Haluz: Víš co je ta pointa? Že ty bys správně vůbec neměl poslouchat žádný motivační písničky, ale prostě makat. Někdo skončí u těch písniček a to je pak konec... :D
|
|
|
|
A když se budu dál srát se závislostí na internetu, tak jsem prohrál automaticky. S tím to prostě nepůjde.
Je mi ze všeho trochu šoufl. Potřeboval bych se možná nejdřív zklidnit, než vůbec bych měl náladu na nějaký boje a práci na sobě, disciplínu. Někdy fakt cítím úplně opačná pocit a znechucení jak prase, sám ze sebe a ze všeho a tohle znechucení je někdy fakt silné, že s tím člověk nic neudělá.
|
|
|
|
Já nevím, furt někde uvnitř sebe cítím touhu a prostě, že se nevzdám, abych svůj život srovnal a byl úspěšný, ale upřímně už je to trochu pozdě, prostě jsem to celou dobu prohrával a můžu klidně prohrávat dál. Jakákoliv větší změna bude těžká, i když možné je vše.
Nevím zda to ještě má nějaký smysl. Jako by jsem cítil nějaký rozpor se ještě nějak víc snažit, i když přitom asi vlastně chci.
|
|
|
|
A ještě tam furt ukazují tu prsatou ženskou aby více provokovali asi nebo co ... :D
|
|
|
|
Nejlepší je ten úsek co začíná 1:45 od Cavalier, úplně cítím tu flow...
|
|
|
|
Ta druhá písnička co jsem dal, je ještě asi lepší, než ta první. Tvl taková motivace... Je to nálož. Já to neposlouchal už několik let.
Jenže nevím zda se mám ještě snažit, mám celkem poraženecký nálady, nevím zda ještě má smysl v životě bojovat se vším. Někdy si člověk prostě musí přiznat, že je to prohrané.
|
|
|
|
Haluz: Tak Ben Cristovao je fakt hodně úspěšný a inspirující člověk, jeden z těch nej na hudební scéně. Já dřív poslouchal všechno možné a jeho samozřejmě taky.
|
|
|
|
Pravděpodobně jsem svůj život definitivně prohrál a už s tím nikdy nic neudělám a nepůjde to změnit. Loser navždy.
Navždy budu loser a sračka.
|
|
|
|
Cristovaa neposlouchám, nemám rád jeho hudbu, ale tento song jsem poslouchal, protože jsem si chtel zkusit poslechnout jeho hudbu (je to sr*čka) a najednou najedu na tuto zpověď, kde jsi dal odkaz na stejné video. Haluz. Zrovna, když jsem to poslouchal, kliknu na tuto zpověď a je tu stejný song
|
|
|
|
Problém je, že jakmile jednou člověk v životě selže totálně a je sra***, je už hrozně těžký s tím něco dělat a nějak to změnit. Prostě tyhle úspěšní lidé jako je Ben Cristovao začali včas a netráceli čas u nějakých blbostí, her apod.
Nejde vůbec srovnat.
https://youtu.be/ZyLnAUo-hxA?si=WgPlH_Px0pKed3nm
Tady ještě tohle video, ale je to starý vlastně už všechno.
|
|
|
|
https://youtu.be/cHUT25erCas?si=zZwVEMuZ 2Sc4IFG5
Tady stačí kliknout na odkaz.
Jako ono upřímně taky co čekat, promrdal jsem svý nejlepší roky 15-18 let u počítače a PC her, prostě asi jsem to tam zabil a už moje vůle byla moc slabá, proto jsem nezvládl nic a měl nakonec depresi a problémy.
|
|
|
28