Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Nebo že to psala ona mě.
|
|
|
|
Lennylamb6: No podle toho, co furt kolem sebe čtu, tak to spis vypadá, že si dítě nepořídím. Je tam víc mínusů než plusů. Vystihuje to to tvé srovnání. Kam by si člověk radši sedl? Na normální křeslo nebo na elektrické?
|
|
|
|
Nedávno jsem prováděl úklid v digi světě. Na co jsem občas narazil, tak bych nevěřil, že jsme si něco takového mohli psát.
Prostě absolutně jsem se nedokázal vcítit do doby, kdy jsme to tak měli.
Kdyby to někde někdo vystavil, tak nevěřím, že jsem to psal já.
|
|
|
|
Lennylamb6: hele, jedna z těch kamarádek je hodně blízká kamarádka a jsem s ní v každodenním kontaktu, takže bych řekla, že vím, co má za problémy. Prostě řeší tohle, protože nic jiného k řešení nemá. I když je jinak super, dobrosrdečná, ale narodila se jak se říká se zlatou lžící u huby a měla štěstí na hodného chlapa a tři zdravé děti, tak si našla tento problém, protože člověk vždy nějaký problém potřebuje k životu. Nejhorší na tom je, že tohle od ní pravidelně poslouchám, přitom znám i toho jejího chlapa a stýkáme se společně jako rodiny a cítím se pak před ním celkem blbě. Ona ho vlastně asi ani nemiluje, i když tvrdí opak. Kdyby o ni ten její milenec z VŠ (nebo i někdo jiný) projevil zájem, tak by snad od něj i odešla.
Řešit nějaký 15 let starý vztah? K čemu to je? Bylo by to teď stejné jak před těmi 15 lety? Nebylo. Dvakrát totiž do stejné řeky nevstoupíš. Navíc jestli už máš 3 děti, proč se vlastně touto myšlenkou byť jen teoreticky zabýváš? Kdybys byla bezdětná a single, tak ok, ale takhle? Nač takové lpění na minulosti?
A jinak ano, věk do 25 let, kdy člověk ještě chodí do školy, mi přijde v kontextu doby posledních let brzy na nalezení životního partnera. Lepší je poznat někoho až v pracovním životě a klidně za rok začít plánovat dítě, když to funguje.
|
|
|
|
Dita Fontis: no jasně, když si zlomíš nohu, tak neřeší rozbité koleno. Přijde mi to jako dost černobílý pohled na životy ostatních. Hodíš je do jednoho pytle a zase bagatelizujes jejich problémy. Ty znáš jejich život tak podrobné, že můžeš říct, že je to jen nuda? Taky mám kamarády, na první pohled se mají dobře, ale každý řeší nějaké své problémy, které ostatní nevidí. Možná že tvůj původní záměr byl dobrý, ale provedení teda nic moc. Říct někomu, kdo má problém, že je to z nudy...
A co se tě školy týče, psala jsi, že je to moc brzy najít si v té době partnera. Školu konci člověk cca ve 25, za mě je to ideální doba na to najít si partnera a víc se poznat. Nebo ti prijde lepší potkat toho pravého ve 30? A do roka dítě? Hmmm....
|
|
|
|
Frank Dřevin: no, lidí řeší různé problémy, to je jako bys váhal, jestli si udělat řidičák, abys neměl nehodu... 39, to jsi ještě mladík... Co ti může říct holka, které je 38 :-D
Ale aspoň tu vidíš, že rozdil mezi dovolenou a mateřskou dovolenou je propastný asi jako mezi křeslem a elektrickým kreslem
|
|
|
|
Lennylamb6: proč myslíš, že mi nedošlo, že to jsou lásky z výšky? Když od tvého věku odpočtu 15 let, tak je mi jasné, že to není věk středoškoláka. I já celou dobu psala o vysoké škole. A jak jsem zmínila - je spousta takových, kteří na VŠ našli životního partnera. Jinak proč mě to tolik drásá? Protože tohle řeší kámošky, které akorát pálí dobré bydlo. Většinou jsou to takové ty "zelené vdovy", které jsou finančně zajištěné, mají nový barák bez hypošky, vlastní firmu po rodičích, hezkého a pozorného chlapa, tři zdravé děti, které se podařilo počít ihned, když si řekly, že by to mohly zkusit... prostě pohodový život.
Zajímavé je, že takové, co třeba mají postižené dítě, muže, co je celý život podvádí, finanční problémy, houby práci apod., tohle vůbec neřeší.
|
 Dita Fontís |
|
|
|
Nemám, ale teď řešíme, jestli jedno nepořídit. A taky jsem na to možná už starej.
|
|
|
|
Frank Dřevin: a ty už děti máš? Já myslím, že hrozně záleží, jaky si to udelas, takový to máš (a s kým). Jestli máš hlídací babičky za rohem, jestli máš partnera, který je spíš doma, nebo je hodně akční... Já vidím, že to může fungovat dobře, ale je potřeba udržet balance. Když ho ztratíš, je to blbý. A hlavně si dobre rozmyslet počet dětí. Se dvěma to ještě šlo, mě asi sejmuly ty poslední roky mateřský, máme tři děti. Jenže dopředu tohle člověk neví. Nechci aby to vyznělo, že toho lituju, všechny děti jsou skvělý. Ale taky náročný....
|
|
|
|
Jinak zajímavé čtení. Člověk by si až řekl, že je to varování před pořízením dětí.
|
|
|
|
Dita Fontis: hele asi neprominu. Jsem teď v dost rozhozenem a špatném psychickém stavu a tvoje bagatelizace mého problémů mi vážně nepomohla. Skoro bych řekla, že tě naštvalo, že to sem píšu a že tohle resim, protože to řeší i hromada tvých kámošek. Já teda neznám nikoho, kdo řeší školní lásky. Mimochodem, nejsou to lásky že střední, ale z vejsky, jestli ti to nedošlo. To už většinou lidí nacházi svoje trvale partnery.
To je jedno, snad máš krásný a bezchybný život, ve kterém neřešila žádné vážně ani banální problemy
|
|
|
|
Promiň, ale přijdeš mi naivní. Takových studijních lásek je mraky... každý nějakou takovou lásku ze studií máme, na kterou vzpomínáme, a o to třeba i víc, když už sami máme děti a dlouholeté vztahy a chodíme do práce. Někteří spolužáci si svou lásku ze studií dokonce vzali a teď jsou někteří smutní, že do toho praštili moc brzy a že si mohli ještě užívat, poznávat atd. Kdo ví, jak byste dopadli, kdybyste zůstali spolu, kdybys šla za ním studovat. Třeba bys byla nešťastná víc než teď. Každý chce to, co nemá.
Období studií je krásné, bezstarostné a taky člověk má tendenci zpětně všechno vnímat víc pozitivně - říká se tomu vzpomínkový optimismus.
I on je už dnes určitě někde jinde než byl před 15 lety. Miluješ jen zidealizovaný obraz kluka o 15 let mladšího.
Jo, ale pro tvou útěchu - mám spoustu kámošek, které jsou na tom stejně jako ty a taky pořád milují nějakého kluka že studií, i když už jsou dávno vdané a mají i 3 děti, takže v tom nejsi sama, kdo takhle blbne. Prostě se s manželem nudí v posteli a vysává je péče o děti, tak vymýšlí takové hlouposti.
|
|
Dita Fontís |
|
|
|
Toby123: díky!! Jako děti byly plánovaný, taky jsme se těšili,ale má to spoustu pozitivních stránek, ale celkově i negativních. Díky za ty typy na podcasty, zkusím si na ně udělat čas. Všechno co píšeš je pravda. Akorát já už jsem ve fázi, že nemůžu najít, co by mi dobilo tu energii. To je to nejhorší. Jo a pak ještě ten pocit, že "vlastně se máme celkem dobře", tak co ta délka!!
|
|
|
|
A co si o tom promluvit s přítelem? Trošku ho popostrčit, ten vztah vás dvou trošku oživit, protože to vypadá, že tohle ti chybí. Když to v tomhle funguje, člověka to nabije energií a pak zvládá i to všechno ostatní.
|
|
|
|
No jako chlap a otec tříletého prcka ti asi moc neporadím, ale pokusím se.
Ja sem se na rodičovství moc těšil, ale je potřeba si přiznat, že to pro mnoho znas může být ta největší životní výzva za kterou te vlastne nikdo moc nepochválí a neustále něco řešíš a tam neni moc prostor věnovat se jeste sama sobě.
Me osobně ten dospělácký život vůbec nebavi a neustálá nejistota a starosti jak finančně zabezpečit rodinu me dost berou energii.
Musíš tu energii někde doplňovat, kde, to musíš zjistit ty sama. Naposlouchej podcasty, třeba plný kecky, třináct hříchu rodičovství atd a hledej sebe sama.
Mozek je pěknej prevít a kolikrát umí pěkně pozlobit, viz vnímání minulosti deprese a pod. Když pochopíš, proč se někdy cítíme tak jak se cítíme, uleví se ti, držím pěsti :)
|
 Toby123 |
|
|
|
Jo, je to takova paralýza, únik do doby, kdy jsem se cítila asi nejsvobodnější za celý život. Jasně, byly tam povinnosti v podobě školy, ale to se zvládlo, vedle toho byl ten naplněný život. I když svoje děti milují, mám pocit, že jsem to někde hrozně čítala. Někde cestou jsem zapomněla na sebe a teď se cítím jak vyzvejkana zvejkacka, která už nemá kde brát. Úplně nejhorší je, když mám pocit bezmoci, že prostě zrovna něco nemůžu ovlivnit ale musím...
|
 Lenylamb6 |
|
|
|
Já vím, no...je to dlouhé, ta mateřská. Až půjdeš zpátky do práce, tak zase vztah bude mít trochu jinou dynamiku. Ale holt už to je více o tom soužití a logistice domácnosti, než o motýlcích a ohňostrojích.
|
|
|
|
Ahoj, díky oběma. Racionálně si tohle taky říkám, ale někdy těžké si něco racionálně říct, ale pak se podle toho zachovat. Nebyla tato první láska že studií, před tím jsem měla pětiletý vztah, taky jsem nebyla jeho první láska.
Ale jinak jako jo, máte samozřejmě pravdu. Teď je ve vztahu více aspektů. Je mi 38, máme děti, jsem dlouho na mateřské (to je samozřejmě významný aspekt, který jsem v úvodu nezmínila). Asi kdyby byl skvělý současný stav, nehrabu se v téhle v téhle minulosti. Dovedu si představit, že spousta lidí (žen) třeba zažívá v tomhle období podobné stavy.
Cítím se spíš jako tonoucí se stébla chytá...
|
|
|
|
Tak jako prvotní zamilovanost na studijním pobytu brát jako osudovou lásku na celý život, je celkem naivní představa. Vem to čistě pragmaticky. Kdyby to bylo osudové, tak ho neodradí ani nějaké tvé rozhodnutí v té době a na tech citech, prioritách a plánech se nic nezmění. Spíš bych to viděl prostě jako takovou zajímavou životní zkusenost ze studií a tím bych to uzavřel. Chápu, že teď, když se necítíš moc dobře, unikáš do hezkých vzpomínek a fantazií, ale z racionálního pohledu je to k ničemu a jak sama píšeš, máš z toho pak spíš ještě větší depresi. Spíš se snaž si uspořádat svůj reálný život, než si poletovat ve snech.
|
|
|
|
Ráda bych napsala něco romantického, ale nebudu lhát.
To nemá cenu se v tom takhle zpětně vrtat. Minulost nejde změnit. Tu patnáct let starou konverzaci smaž a už se k tomu nevracej. Akorát by ses trápila. Život není bollywoodský film. Možná jediné poučení si z toho můžeš vzít, a to že pokud ti partner za to stojí, tak má cenu riskovat a obětovat nějaké pohodlí pro to, aby vztah vytrval.
Soustřeď se na přítomnost a budoucnost. Tvůj život je tady a teď a pokud vám to vztahu neklape, tak nezapomeň, že 50% toho vztahu tvoříš ty, takže máš velký vliv na to, jak to mezi vámi dopadne.
|
 Rozálie |
|
|
|
38 
42 