Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Nebudu si to číst, je to moc dlouhý a nezajímavý. Otca bych dal do domova důchodců a měl klid. Ale dělej si co chceš.
|
 Wicked is back |
|
|
|
Ostatní ti tu radí postup lépe než bych dokázal já, tak jen ti chci vyseknout poklonu, protože tu situaci zvládáš nějak řešit a to není vůbec samozřejmost.
Možná jen zkus si vymezit čas, kdy si na to zakázeš myslet: příští krok mám v plánu tehdy a tehdy, teď se tím nebudu zabývat. Mě to alespoň pomohlo, pravda v méně stresujícím tlaku než tvůj.
|
|
|
|
Lenko, tohle je křik z místa, kde už člověk neví, kam dál, a je důležité to slyšet bez zlehčování, bez “měla bys”, bez pouček. Napsalas to upřímně a syrově a je cítit, kolik bolesti, zklamání a obrovského přetlaku v tom je. Zároveň je z toho úplně jasně vidět, že děláš všechno, co jde – a ještě mnohem víc.
Tvoje situace není selhání. Je to následek systému, který není připraven nést lidi, kteří vypadnou z běžného rámce, a celé se to pak láme přes ty, co mají “nejblíž”, bez ohledu na to, kolik mají vlastních zdrojů a sil. Nejsi bezcitná. Nejsi sobec. Jsi člověk, který si zaslouží podporu, respekt a možnost žít i svůj život – nejen přežívat ve vleku nedobrovolné péče, manipulace a vydírání.
To, co popisuješ, je emoční vydírání s pomocí morálního biče. “Je to tvůj otec”, “musíš se starat”, “jsi dcera”. A za těmito frázemi žádná skutečná pomoc, jen přehazování viny, aby oni měli klid. Co dělají tvoje babička a teta, není spolupráce – je to delegování odpovědnosti, zbabělost převlečená za spravedlivé rozhořčení.
A právně? Ne, opravdu nemáš povinnost si ho brát domů, starat se, platit za něj, zařizovat jeho život. Neexistuje zákonná povinnost dcery stát se pečovatelkou, záchranářkou, sociální pracovnicí, právničkou a psychoterapeutkou v jednom. A když už jsi podala návrh na omezení svéprávnosti a sháníš zařízení, tak děláš de facto víc, než dělá leckterý opatrovník s přiděleným platem.
Pokud bys chtěla vědět, co by šlo dělat dál z čistě praktického hlediska:
Soudní řízení o omezení svéprávnosti: držet se toho, tlačit na rychlost, požadovat ustanovení předběžného opatrovníka (i dočasně). Můžeš zkusit přes soud požádat o jmenování veřejného opatrovníka, pokud sama do toho nechceš jít.
Kontakt se sociálním odborem: požadovat krizové řešení, azylové bydlení, chráněné bydlení, domovy se zvláštním režimem. Mít je na telefonu, i kdyby to mělo být “jen” každý týden připomínání, že situace trvá.
Lékaři a zařízení: pokud je teď v léčebně, tlačit na to, aby jejich sociální pracovník spolupracoval na umístění do zařízení následné péče nebo DOZP. Ať oni hledají, ne ty.
Nevyčerpávat se financemi: nenech se zlomit k tomu, abys do toho začala sypat svoje úspory. To je cesta do spirály, ze které se nevyleze.
Ale hlavně: nemusíš to nést sama. A určitě to nemusíš nést tak, že tě to zničí. Pokud cítíš, že už je to za hranu, zvaž i konzultaci s psychoterapeutem – nejen kvůli tobě, ale i proto, abys měla oporu. Psychická i fyzická zhroucení, která popisuješ, nejsou banalita. Jsou to varování, že systém tě přetěžuje tak, jak se to nemá dít.
V tvém věku je normální chtít žít. Normální chtít pracovat na svých snech, chtít mít radost, partnera, byt, život. Není to sobectví. Je to přirozená potřeba. To, že tě okolí nutí se jí vzdát, je toxické, a není důvod, proč bys to měla přijímat.
Drž se. Jsi silná. A zasloužíš si klid, pomoc a úlevu. To, co ti naložili, je nespravedlivé, ale není to tvoje vina. Je v pořádku říct: dál už to sama nenesou. A ří
|
|
|
|
Upřímně - já vůbec nevím, co bych dělala. Já už jsem ti psala minule, že otec si vytvořil životní plán na tom, že využívá ženy ve svém životě - svou matku, sestru, tvou matku, přítelkyni a teď tebe.
Otázka je, jak moc ho ta psychiatrická léčebna "spraví." Moc bych nedoufala v nějaký zázračný výsledek.
Když si ho vezmeš domů, zničí tě to.
Když si ho nevezmeš domů, zničí to tátu. Ale on si za to může sám. Za svoje životní rozhodnutí.
Rodinu už to zničilo.
Co by se stalo, kdybys ho nastěhovala k sobě? Pár týdnů by se možná snažil, pak by začal chlastat, dělal by ti ze života peklo, zničil by ti byt a tebe taky. Navíc jsi v podnájmu a je otázka, jestli by to majitel bytu vůbec dovolil. (Což vlastně můžeš říct otci - Ptala jsem se majitele bytu a nesmím si k sobě stěhovat problémovou osobu.)
Asi ti nezbude mu říct, že buď podepíše ten sociální ústav nebo co to je, nebo ať si jde na ulici. Já chápu, že ho máš ráda. Ale podívej se, jak moc ti zničil život. Dětství na nic, rodinné vztahy zničené, o tom, že by ti třeba něco odkázal nemůže být řeč, a to ani psychicky, nějaké rodinné a životní hodnoty ti nepředal. Psychicky i zdravotně jsi kvůli němu v háji. Vydírá tebe i celou rodinu.
Využíval všechny lidi kolem sebe, tak teď se mu to vrátí jako bumerang.
|
|
|
|
Taky si myslim, že by to měly řešit ony, že? Jsou dospělejší, mají své zázemí, zkušenosti. Anebo my všichni dohromady, ale to je evidentně passé. Odstřihnout otce úplně, to by mi asi nedalo, je mi ho líto - a na to ty dvě bohužel zjevně sází. Ale já už víc udělat nemůžu a ani nechci, nemám sílu.
|
|
|
|
Odstřihnout celou rodinu ze svého života, kompletně. To je jediné řešení pokud si chceš zachovat zdravý rozum. Žádnou povinnost řešit něčí vlastní vinou zpackaný život nemáš.
|
|
|
|
Ty to rozhodně řešit nemáš. Mají to řešit ony.
|
|
|
|
Co chceš dělat s alkoholikem? Sepiš si možnosti.
1) co se stane, když klapne to zbavení svéprávnosti
2) ten sociální ústav, který nechce podepsat
3) ...
4)...
Ať si vybere možnost. Pokuď nevybere, vyber ty. V tomhle bohužel neumím poradit. Ale zkus se zeptat tady Sorayaaa, jestli neví co by šlo dělat.
|
|
|
|
28 
48 