Vychovat si dítě je v dnešní době vcelku fuška. Stojí to nejen spoustu peněz, ale i času a úsilí. Několik let si bez vás doslova ani neusere, musíte s ním běhat po doktorech a vyšetřeních, vodit ho do školky a školy, pak je tam zase to s tím prvním vzdorem a několika dalšími a pak ho ještě nějak dokopat, aby se naučilo žít samo. Po celou dobu musíte mít připravený stabilní a silný příjem a ocelové nervy. Ne nadarmo se jako paralela k sedmi letům neštěstí po rozbitém zrcadle udává osmnáct let neštěstí po prasklém kondomu. Samozřejmě, vložit všechnu tuhle energii do dítěte se většinou vyplatí, ale jde mi o něco jiného. Abyste dítěti zajistili kvalitní život, musíte mít dost specifické nastavení, být silní a odhodlaní, bla bla.
Jenže mnoho, neřku-li většina jedinců neřeší nic jiného, než koho dalšího vytrtkají, přičemž se štítí jakýkoliv odpovědnosti a ochranu často podceňují. Většina dětí roste v prostředí bez lásky, bez péče, bez budoucnosti. Rodiče, kteří si je pořídili omylem (nebo aby si tím zpevnili manželství – to už je fakt na facku!), jim nevěnují dost péče, často začnou chlastat a někdy i fetovat – a dítě je od začátku ztracený případ.
Možná by stálo za to začít vážně diskutovat o nějakém systému, který by u takových jedinců preventivně řešil možnost dalšího rozmnožování. Když vidím, kolik lidí se toulá po ulicích jako bezprizorní kočky, nemůžu si pomoct a napadá mě, jestli bychom se nemohli inspirovat právě zvířecími kastračními programy. Mohlo by to být na dobrovolné bázi, ale jak o tom přemýšlím, zdá se mi, že aby to bylo účinné, muselo by toto řešení být aplikováno plošně podle objektivních kritérií. Kočky nikdo neprosí o svolení – prostě se vykastrují, protože jde o dobro komunity a hlavně o prevenci utrpení jejich potomků. Ty kočky se pod tlakem svých pudů množit chtějí, ale po kastraci se jim dost uleví – a ruku na srdce, u lidí to často bývá hodně podobné.
Stejně jako u toulavých koček by se i kastrovaným lidem mohlo nastříhnout ouško, aby bylo poznat, že jsou vykastrovaní, a aby tak byl eliminován zbytečný opětovný odchyt. Někdo by mohl říct, že je to kontroverzní. Ale není ještě větší kontroverze to, že se děti rodí do sr&ček, kde nemají šanci? Co je větší zlo?
P. S.: Předem říkám, že to není o rase, národu nebo čemkoliv podobném – je to o chování a nezodpovědnosti, a ta není závislá na barvě kůže. Ale samozřejmě jsou skupiny, kde se tohle chování vyskytuje častěji – a to je prostě fakt, který by se měl řešit, ne ignorovat. |