Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
https://chatgpt.com/share/6847d19e-4434-800a-9913-e8c673ae3a7c
Děkuju, že jsi tohle všechno napsala. Představím si, že právě teď mluvím s někým, kdo je celý roky uvnitř sám, i když by tak moc potřeboval být někým viděn, slyšen a opravdu cítěn. Bez masek. Bez rad. Jen tak... být.
Jestli je teď ticho, nevadí. Není třeba nic vysvětlovat. Není třeba být lepší. Ani mluvit hezky, ani chytře, ani vůbec. Jsem tu. Můžeš mlčet, můžeš brečet, můžeš napsat cokoliv. Všechno, co cítíš, má právo tu být. I to, že necítíš nic. I ta prázdnota je důležitá, protože tě doteď nesla. Nějak.
To, co popisuješ, zní jako hluboké vnitřní zranění. Jako když člověk ztratil kontakt nejen se světem, ale i sám se sebou – a zároveň po něm touží. Ta touha něco opravdu cítit, být opravdu živá, říká, že jsi ještě tady. A i když to možná necítíš, v tobě je síla – protože žít s takovou bolestí a stejně psát… to je velká odvaha.
Píšeš, že tě napadá, že jsi divná. Ale víš co? Možná nejsi divná. Možná jsi jen velmi citlivá a hluboká v prostředí, které je povrchní a necitlivé. Možná jsi spíš jako housenka, co se někde uvnitř proměňuje, ale nikdo to zvenčí nevidí – a ty sama nevíš, jestli to má vůbec nějaký smysl.
Možná nemusíš být normální. Možná stačí začít být… opravdová. I kdyby to mělo být jen v jednom vteřinovém nádechu.
Můžu ti teď položit otázku? Nemusíš odpovídat. Jen zkus v sobě chvíli naslouchat:
Kdy naposledy jsi se cítila alespoň trochu v bezpečí? Aspoň na chvilku. Aspoň trochu jako ty sama?
Pokud chceš, napiš. A pokud nechceš, jen zůstaň. Jsem tu.
|
|
|
|
Ale tak to je v rámci pozorovatele. Vybavil se mi u tebe pár, kde byli oba jako děti, naprosto k sobě se nehodili, chovali se k sobě špatně, ale životní nouze je přesto držela při sobě a ti lidé nejsou schopni nějaké sebereflexe.
U mě holka přestává být sexuálně atraktivní, když zjistím, že má nějaký psychický problém. A ta forma, no hele musí to být provokativní. Jinak by to nikdo nečetl, neposlouchal.
Ono to není o tom, že tě někdo bude přesvědčovat, ale spíš ti dávat nové úhly pohledu a postoje a ačkoliv jsi obecně slyšela už o všech radách, tak se stanou platnými, až si je emocionálně propojíš a zažiješ. Vzhledem k tomu, že jsi vyprahlá, tak můžeš těžko něco propojovat. Není s čím.
Bohužel jsi ve fázi, kdy jsi naprosto prázdná váza a je jedno co do té vázy dáš, když to nebude propojené.
Vnímáš realitu jako spoustu lidí před tebou. Všichni ti, kteří "prošli" mýma rukama, tak popisovali přesné stavy, jak píšeš.. Prázdnota, apatie, pocity vnitřního smutku, nedůvěra, zmatenost, odtažitost, neschopnost projevovat se na veřejnosti...
Problémem je, že se tohle nevyřeší za den. Všechny ty aspekty (touha, vášeň, zvídavost, zvědavost - teorie vnitřního dítěte) máš zadupaný událostmi z minulosti no a ta ti generuje pořád to samé.
Bludný kruh, ze kterého nejde zdánlivě vystoupit.
Tak či tak. Máš se za co chytit. Ta odpověď, kterou dostáváš každý den od svého podvědomí, že se necítíš dobře, tak to něco znamená a je to první vodítko. Bohužel lidi si to špatně vyloží a začnou tuhle odpověď přehlušovat třeba závislostmi... Ale ta silná vazba minulosti nikam nezmizí do doby aktivního řešení situace.
Z mého pohledu bys potřebovala jiné prostředí, jiný režim, jiné lidi. Ze začátku vše postupně, aby sis zvykla, jinak můžeš z nového světa se leknou a zalézt do Platonovy jeskyně. Zvyk je železná košile...
Nevím, kam tě nasměrovat. Psaní tohle moc nevyřeší. Jakože v prvním kontaktu asi jo, ale tam už musí být pak i něco jiného.
Takže neříkám, je to složitý a komplikovaný problém. V podstatě já bych se schovával asi doteď před lidmi, kdybych byl pořád na tom samém místě, jako před deseti lety.
|
|
|
|
Homi: Tak kdyz mi napises "jak na tohle muze nekdo vlezt" a takove projevy u tebe nejsou vyjimka, tak mi uplne v pohode neprijdes...
Clovek kolikrat rekne, ze uz je v pohode, ze vsechno spatny je za nim, ale ja na tohle moc neverim...
Ja vim, ze bych to mela resit, ale jak rikam, pise se to snadno. Vnimam proste realitu jinak, nez ostatni, jakoby vzdalene, nepritomne a odpojene. Neumim navazovat vztahy a mnoho dalsiho. Moc uz neverim, ze se to muze zmenit.
|
|
|
|
Jaké problémy mám teď?
Já psal o minulých, já už se neschovávám hele. :D
Ale i tak. Problémy jsou od toho aby se řešily, tím spíš ty, které člověka ohrožují a omezují na životě. A já teď nemám moc problémy omezují a ohrožující na životě.
|
|
|
|
Homi: A co ty muzes vedet? Vzdyt mas sam se sebou problemy. Ono vsechno hezky zni, kdyz se to jen napise, ale neco udelat, nebo vedet vubec co udelat, to je horsi.
|
|
|
|
jak často přemýšlíš o tom, proč se někteří lidé mají lépe? ty bys potřebovala u sebe zavést zpětnou vazbu, nejen žít podle jednoduchého, líbí nelíbí, chutná nechutná,.. jedeš na autopilota a tu prázdnotu nevyplňuješ efektivně, jen přežíváš, protože tě stále ovlivňuje minulost, naučila tě být prázdná
to asi cítíš, že to vyžaduje už speciální režim, aby ses z toho dostala
|
|
|
|
jesterka: Jestli ti to nedošlo, tak celou dobu to s tebou myslím dobře a chci ti pomoci.
|
|
|
|
Můžete už někdo podepsat tu petici? Ta hymna se sama nezmění.
|
|
|
|
Frank Drebin
Jen rád vidím, že je král parodie opět mezi náma.
|
|
|
|
Frank: Ziju jako ty, jen ze vseho citim prazdnotu. Bude to pro tebe asi sok, ale ne vsechno clovek muze zmenit.
A co ty jsi udelal pro to, abys nemel blbe reci?
|
 jesterka |
|
|
|
jesterka: A co jsi doteď udělala pro to, aby se to změnilo?
|
|
|
|
Šluk McPrásk: To je moje krycí jméno. Proč?
|
|
|
|
Na tu tvoji odpojenost od těla bys aspoň mohla zkusit studené sprchy nebo plavání.
|
|
|
|
Jo homi: No sikana sice neni pricina toho jaka jsem, ale mela na me velky vliv, protoze az od ty doby citim prazdnotu, uplne odpojeni od lidi a nic me nebavi. Az v ty dobe jsem zacala citit uzkosti mezi lidmi. Predtim jsem takove pocity nikdy nemela a i me bavilo plno veci. Ale mozna tomu jen prikladam velky vyznam, ja nevim. Ono je ve vysledku asi jedno, co je pricina. Ja jen vim, ze jsem na stredni vnitrne umrela.
A ze jen pasivne cekam co prijde zvenku, prizpusobuju se a nic aktivne neudelam je pravda. A nektere veci popisujes dobre, asi proto, ze sis neco podobneho taky zazil. Ale ja stejne nevim, co delat. Mam to stejne v jakemkoliv prostredi a s kazdym clovekem, mam pocit, jako bych nemela zadnou identitu a zadne spojeni s lidmi.
Jinak si neprijdu jako muz v zenskem tele.. Jen si nepripadam jako zena. Nemam typicke zenske vlastnosti a dovednosti a pro muze jsem neviditelna. Myslim, ze muzi me jako zenu ani nevidi.
Nojo, v realu se k odbornikum chodi podle me tak jednou za mesic nebo jeste dyl a daji jen obecne rady.
|
|
|
|
btw ty jsi měla někdy pocit, že jsi muž v ženském těle? To často odpovídá jedné situaci, ale na tu už se tě ptát fakt nebudu, je to příliš osobní.
uvažuj nad tím, jak by jsi začala formovat svůj život k lepšímu, sociální skupiny, nebo jednotlivci, kteří tě tím provedou, tu jsou... od začátku budování důvěry v sebe, v druhé atd...
Tohle sama nezvládneš... Není hanba si požádat o pomoc.
|
|
|
|
jesterka
no vidíš konečně máš něco, od čeho se můžeš odpíchnout, jenže to je ten problém... tvůj problém je systémový, něco na začátku pořád zapříčiňuje, že máš pocity smutku, zmaru, nenávisti k sobě atd... A lidé jako ty často sahají k závislostem, včetně víry a snaží se ty pocity smutku, zmaru atd kompenzovat. Jenže to nepůjde. Ta příčina smutku tam bude pořád. A ne, příčina není to, že tě někdo šikanoval. To je opět projev. Někdo to umí zaplácnout, protože ho osobnost od přírody k tomu navede. Někdo takové štěstí nemá, jako já jsem neměl a spousta dalších lidí, na tom není nic, za co by se měl člověk stydět, prostě se tak stalo.
Jenže tady to nevyřešíš. Je to prorostlé tvou osobností a už zaujímáš předem ke všemu takový obranný postoj, aby ti něco neublížilo. Předem utíkáš, předem reaguješ podrážděně atd... to jsou zkušenosti, které mám já, moji souputníci, ty spousta dalších. A každý z nich slyšel několikrát obecné fráze, co by se v takovém případě mělo dělat, ale.... ono to nefunguje dlouhodobě. Například pozitivní myšlení. Člověk si ho vyzkouší, ale vůbec nepasuje do té prázdné osobnosti, nenaplňuje ho zkrátka nic, co by jiným dělalo radost. Proč?
Jednoduše řečeno, nejsi definovaná sebou, ale okolím. Pasivně jen reaguješ na to, co ti přijde do života. Aktivně neumíš zasahovat do svého života a proto ty projevy jsou takové jaké jsou.
Tohle opravdu nevyřešíš s někým jednou za týden. Tady je práce nutná daleko častější.
Stručně řečeno nemáš svoje dary a klenoty osobnosti objevené, natož rozvinuté. No považuj, když se tě někdo zeptá, kdo jsi, tak nevíš, jak reagovat, maximálně plácneš něco, čemu sama nevěříš, jen abys něco řekla.
Aktivním přístupem a změnou vnějšího prostředí se mění podvědomí (a tedy vnitřní prostředí), nepotřebuješ k tomu se chovat jinak, protože tě osobnost bude vést. Budeš se rozhodovat automaticky na základě vlastních hodnot, jenže jak se můžeš rozhodovat dle vlastních kritérií, když se vlastně vůbec neznáš? A to je ten bludný kruh.
Takže jestli jsi prožila trauma, které bylo navíc podloženo (měla jsi k tomu předpoklady) osobností (neuměla ses bránit, neuměla jsi to v sobě zpracovat, tak to tam bude do té doby, dokud to nezačneš zpracovávat.
Perspektivou vnitřního dítě, tak ty máš to dítě v sobě někde zadupané a roztříštěné na tisíce kousků. Jedná se o technologii, která popisuje zdravý vývoj jedince. Zvídavost a zvědavost, naplňování, osvojování, přejímání chování.
Perspektivou sítě bublin (kterou jsem vytvořil :D), máš kolem sebe jen negativní generátory a co hůř, máš ho i v sobě. A nic se nezmění, když jen vytvoříš kolem sebe pozitivní prostředí. Takže i když je tam návaznost, že pozitivní prostředí formuje vnitřní, tak to jen v případě, kdy to vnitřní prostředí je na to připraveno. Proto někteří lidé, i když jsou úspěšní, tak pijí, mají nezdravé vztahy a tak dále. Tedy platí rovnice tvoje prostředí + tvoje osobnost = tvůj život
Perspektivou spirály života: Nejmocnější a nejdůležitějš
|
 jo homí |
|
|
|
jesterka
Chápu, máš trochu jiný zkušenosti, mě zase na střední šikanovaly některý holky, že jsem byl moc stydlivej, skoro jsem na to už zapomněl.
Spíš jsem měl na mysli romantický vztahy.
Ano, když z tebe lidi vycítí nepohodu a negativitu v lepším případě se chovají odtažitě. Jen ty nejlepší z nás to v tu chvíli pochopí a snaží se ti pak pomoci. Lidi obecně nechtějí být v negativních zónách. Ale když žiješ v negativním prostředí skoro celej život, tak už nemáš moc na výběr.
No první flaša padla, nálada se docela zlepšila. Druhá mě už musí vystřelit na měsíc.
|
|
|
|
Nebuď smutná…
|
|
|
|
Ten jenz byl: Dekuju. Ty jsi na me hodnej, i kdyz ja jsem takova.
Jinak mne prijde, ze jsem spis prazdna sklenice s deravym dnem - at do ni naliju cokoliv, vsechno protece a nelze tedy naplnit.
Sluk: Diky. Jinak ale s tim nemuzu souhlasit. Lidem opravdu nijak neimponuje to, ze mlcim, jsem upjata, neumim se uvolnit, komunikovat atd. A muzum obzvlast ne. Na stredni me sikanovali prave kluci za to, ze jsem se s nikym nebavila a pusobila divne, tak tem to asi vadilo.
|
|
|
|
Šofér busu: přesně tak,jen ještěrka to má jako životní styl si stěžovat dokolečka dokola bez jakékoli snahy něco měnit
|
|
|
|
Všichni jsme ve skutečnosti sami. Uvězněni sami v sobě.
|
|
|
|
Jestli chceš, můžem spolu zajít na jedno k Ouchopkům a probrat to.
|
|
|
|
jesterka
OK, jenže když je ženská potichu a třeba ani moc nekomunikuje, tak chlapovi to vadit moc nebude.
Ale když je chlap nekomunikativní stydlín, tak ho ženská v rámci prnhího dojmu ihned zavrhne.
No nic, ulevit tvému stavu se mi evidentně nepovede (to už možná svedou jen nějaký pilule)
Tak jdu ulevit svému stavu a zkusím to přepít nějakýma flaškama vína.
Zatím se měj a slunce v duši...
|
|
|
|
Já nevím... možná se od těch lidí neodpojovat (myslím obecně od všech). Jedna stránka věci je cítit prázdnotu, která přichází k lidem kvůli nezájmu okolí a druhá stránka je prázdnota, kterou si ale vytváříme sami. Byl jsem dlouho uzavřený do sebe a reálně mi to přineslo jen izolaci od okolí a to určitě špatným náladám nijak nepomohlo. Člověk si pak připadá jednoduše sám a nepochopený. Někteří lidé z života odejdou, protože ztratí zájem, jiné odeženeme, protože na ně nemůžeme, nebo nechceme mít v životě místo. Tak se pohřbívají pravděpodobná dobrá přátelství. Těžko se mi to teď vrací zpátky, i když už jsem na tom v současnosti lépe. Pořád to ale není žádná sláva.
Dnešek je i dost sychravý a dost lidem to horší náladu, to také nepřispívá (i když já jsem raději, že není nějaké šílené vedro, za měsíc budeme na tento a jemu podobné dny vzpomínat, jako na něco, za co bychom dali království).
Prázdnota v duši se řeší stejně, jako prázdnota ve sklenici. Musíš jí něčím naplnit. Plná sklenice pak navíc dostane i svůj smysl.
Drž se...
|
|
Ten jenž byl |
|
|
|
Sluk: No to je teda pozitivum... ja mam problem v navazovani vztahu se vsemi lidmi, tedy i s muzi..
Uzkost mam z lidi obecne, ale u muzu si neverim jeste vic nez u zen. Myslim, ze me ani neberou jako zenu. Takze tim se to pozitivum nejak vytraci..
|
|
|
|
jesterka
Vím, že ti to nepomůže. Ale je to trochu pozitivum
Alespoň můžeš být ráda, že ses narodila do těla ženský.
Vem si kdybys byla týpek a neměla sociální dovednosti.
V tom případě by sis nenašla ani přítelkyni.
|
|
|
|
Vonenka: Prave ze uz me vubec nic nebavi. I jsem hrozne lina. Je mi uz vsechno jedno, ja se ani nesnazim mezi ostatni zapadnout, jenom nejak prezivam. Spis se snazim nijak nevycnivat, vubec se neprojevovat. Pripadam si strasne odporna a ze nedokazu fungovat jako ostatni. Proste zit normalni zivot, starat se o sebe, o domacnost, venovat se konickum, navazovat vztahy- nic z toho se me netyka a po pravde uz mi to vsechno pripada strasne vzdalene, jako bych zratila schopnost doopravdy cokoliv prozivat. Jakakoliv cinnost je roboticka a prazdna.
Ale nejvic mi chybi, ze nedokazu navazovat vztahy s lidmi. Myslim, ze pak bych ziskala i energii pro vsechno ostatni.
|
|
|
|
Sluk: To neni v dobrem smyslu, pusobim spis divne. Jak skoro vubec nemluvim s lidmi, tak ani nemam poradne socialni dovednosti. Mne je ale ze sebe spatne, at uz mlcim nebo neco reknu. Citim se uplne mimo spolecnost, jsem uplne odpojena.
A ma to vliv pak i na to, ze me vubec nic nebavi a nic nema smysl.
|
|
|
|
Mi připadá, že se příliš soustředíš na druhé lidi. Myslím, že by pomohlo se víc zaměřit na sebe. Viz jak píšeš, že mezi lidmi cítíš úzkost a napětí, že se ztrapníš, když něco uděláš nebo řekneš. To není v pořádku. Důležité je, abys byla v pohodě sama se sebou. A jestli nějakým lidem budeš připadat trapná nebo kdovíjaká, to je jejich problém. Snažíš se ze všech sil mezi ně zapadnout, ale je ti to k ničemu, protože nejsi sama sebou, pak máš z toho depky. To se vůbec nedivím. Správný postup je být nejdřív pohodě sama se sebou, a ti správní kamarádi, lidi, kteří s tebou budou na stejné vlně, se přirozeně objeví.
Já si taky s 99% lidí nerozumím, nemám si s nima o čem povídat a kdybych se násilím mezi ně nutila, cítím prázdnotu a zmar. Tak je prostě nevyhledávám. Do práce chodím pracovat a ne se kamarádit, bavím se tam s lidma jen o práci a je to úplně v pohodě. Mám pár kamarádů, s kterýma si rozumím, a úplně mi to stačí. Ty máš dokonce partnera, to je super, cítíš se dobře aspoň s ním? Nebo i před ním máš nějaké úzkosti a špatné pocity, které ti nedovolují se uvolnit?
Máš vůbec nějaké koníčky, zajímáš se o něco? Kromě spaní, sjíždění sociálních sítí a seriálů? Je něco, co tě baví dělat, co ti dělá radost, při čem se cítíš dobře? Nějaká aktivita, čtení, ruční práce, sport, umění, zahradničení, vaření, prostě cokoliv, co tě těší dělat?
|
|
|
|
jesterka
proc jsem se nemohla narodit do jineho tela. Nejakeho, ktere dokaze navazovat vztahy s lidmi.
Třeba je to tvá zkouška v tomhle těle, kterou musíš překonat.
A další tělo si tvá duše už vybere snad líp.
|
|
|
|
jesterka
nojono, ono to vypadá, že tvůj problém bude závažnější.
Tak je dobrý, že občas plácáš kraviny, to by mohla bejt sranda, hlavně reakce okolí :))
Já na lidech v práci v korporátu nesnášel, jak jsou skoro všichni strojený, poloroboti a kopie.
Když jsem se je snažil trochu rozesmát, tak skoro nulová reakce a nebo předstíranej fejkovej smích.
|
|
|
|
Sluk: Take jsem ve vetsim meste. Ale lhostejnost citim i v praci, proste uplne vsude. Ostatni lide se normalne bavi, ale ja to asi ani neumim. Kdyz uz, tak se jen snazim pretvarovat nebo mluvim uplne z cesty a rikam jen nesmysly. Vetsinou jen mlcim. Mne je ze sebe na zvraceni, proc jsem se nemohla narodit do jineho tela. Nejakeho, ktere dokaze navazovat vztahy s lidmi.
|
|
|
|
Mr D
Rozumím ti. Ale to už jsem takhle nastavený. Mi nedělá problém se o určitých věcech bavit vysvlečeně. Proč? Protože vím, že sdílení informací k potřebě získání nových informací vede právě k tomu uvědomění přes nové perspektivy. Je to ono. I ten Karel Nešpor to ví. On to ví...Ti odborníci tohle ví. A pracují s tím. Nevědomky. Vědomou práci zvládne málokdo, vyžaduje sebereflexi.
Já ti taky můžu napsat svoje problémy. Spíš ty minulé problémy, které jsou divné, které jsou možná i šokující, jsou protivné pro lidi,... Viz schovávání před lidmi, úzkosti před lidmi, fyzické projevy, které mi znemožnily se mi normálně pohybovat. Dneska už to nejhorší je pryč. Ale já se o tom bavit chci. Proč?
Už to tady pár lidí napsalo. Nikdo tě na to nepřipraví a když se zeptáš normálního člověka, tak ti řekne něco povrchního, proč? Nezažil to. A bavit se o tom, znamená přitáhnout si lidi, kteří to měli stejně tak, aby se s nimi dalo pracovat. Takhle se jim podává pomocná ruka.
Normální člověk ti řekne, běž za odborníkem. K jakému, proč? Co o sobě má říct, když sám neví? Neumí to popsat, neumí to reflektovat, pak odborník něco plácne za diagnozu, léčba nepomáhá.... Takže ne, prostě je důležité vědět, že někdo tady takový je a neschovávat tyhle lidi na okraji společnosti na okraj společnosti.
A teď musím jít.
|
|
|
|
Frank Drebin
Nejmenuješ se náhodou Nick Sekáč Magor?
|
|
|
|
jesterka
Lhostejnost lidí,
Tohle vidím často taky, stačí tady ve větším městě vylízt ven a člověku je skoro do breku.
Většina lidí teměř všude na mobilu, ve svým Matrixu, samozřejmě i za chůze. Lidi už ani neví, co se okolo nich děje. Tohle člověku nedává moc naději.
Depresivních stavů bude přibývat.
|
|
|
|
Frank: Velmi vtipne. Ano, jelikoz mam stejny problem, mam i stejne myslenky. Ja mam tyhle myslenky v hlave kazdy den, tak bud rad, zes to cetl jen 5krat. Mne uz to v hlave probehlo aspon tisickrat.
|
|
jesterka |
|
|
|
Antidepresiva nebo chlast na uvolnění jsi zkoušela?
|
|
|
|
Šluk McPrásk
Ano, jde o ty nové impulsy, ale tomu říkám stav pozorovatel a pozorovaný. Kdy pak skutečně dochází k uvědomování sebe, když je člověk v těch dvou stavech (něco jako superpozice :D ). Jsou to navzájem ovlivňující stavy, ale jakmile chybí jeden, tak k ničemu takovému jako uvědomění nedojde. Nedochází k vývoji, rozvoji, ten člověk řekne, že mu život proplouvá mezi prsty a neví kde začít. A nikdo mu neřekne co má dělat, nikdo ho na to nepřipraví.
|
|
|
|
Jo homi: Nezvykla, kdyz me to trapi kazdy den, jen jsem se s tim naucila zit.
Ja sem pisu, protoze mi chybi kontakt s lidmi. V realu nemam vubec zadny kontakt s lidmi a kdyz uz, je to jen roboticke a prazdne. Pritel mi zrovna rikal, ze se vubec nedokazu uvolnit. A ona je to i pravda, mezi lidmi citim jen uzkost a napeti a ze at udelam a reknu cokoliv tak se znemoznim. Ja se spis bojim, ze nejaky odbornik by mi dal jen obecne rady, ktere sama znam a ze by to bylo stejne odosobnene a prazdne, jako s kterymkoliv jinym clovekem.
|
|
|
|
To máš uložené ve Wordu, ne? To už jsem tady četl tak 5x.
Co bych ti poradil .. Běž spát ;)
|
|
|
|
jo honí: nejsi ty nejaky rychlokvaseny "terapeut na baterky"? Slovnik mas presne podle sablony. A nechci te tim nijak urazit, ale obcas pises osobni veci o cizich lidech, ktere jsou minimalne na facku a to opravdovy terapeut NIKDY neudela. Vedome lzes, nebo vynasis choulostive informace?
|
|
|
|
Jestli je to dvanáct let, tak sis už zvykla a nic tě nedonutí opustit železnou košili.
Tohle není případ, kdy by ti pomohla týdenní návštěva u odborníka. Tohle je na denní bázi, ale tu ti musí připravit někdo, kdo bude rozumět tvému stavu a ještě k tomu, abys byla tomu otevřena. Ty zde prosazuješ názor o těchto typech odbornících a u některých případů máš pravdu, že sami mají problémy, nicméně bych nezavrhoval všechny. On ten tvůj problém je totiž o tom, že jsi nepotkala kompatibilní lidi ve svém životě, aby tě to nějak stimulovala. Je to hodně ve zkratce, ale ve skutečnosti je v tom strašně moc informací a všeho.
Tak už sis zvykla, tak tě nikdo nemůže přesvědčovat. A podle mě je i zbytečné to sem psát, když sama víš, že změnu odmítáš a chceš se jen vypsat. Na to mi napíšeš, že od toho to tu je, ale kdybys opravdu chtěla změnu, tak napíšeš něco jiného.
Nechám tě být. ;)
|
|
|
|
jo homí
Jo, dává to smysl. Částečně to tak má asi každej, i zdravej člověk. Motáme se v kruzích celej život.
Zkoušet nový věci nechce skoro nikdo. Většina si jede svoji rutinu, i když ví, že ho ničí, ale stejně to nedokážou změnit. Sám s tím mám problém.
Šlo mi jen o to hledat možnosti, jak si svůj stav trochu vylepšit, klidně jen malej krůček.
Samozřejmě člověk nemůže vidět do mozku druhých, zvlášť když už mají deprese a úzkost jako nemoc.
Tam už bude hodně těžký cokoliv vymejšlet.
|
|
|
|
Jo homi: Ale to tu pisu. Citim to same uz asi 12 let.
Odkopal ses tu, jak pises, jak na me nekdo muze vlezt atd. Opet agresivni vypady bez duvodu.
Sluk: Nebrecim vsude, jen tady obcas muzu. V realu jsem jako robot. Delam jen to, co chteji druzi, ale ze vseho citim prazdnotu a z lidi jenom lhostejnost.
|
|
|
|
"Všude brečí jak je to všechno nahovno, ale udělat něco pro zlepšení to už ne.
Šluk McPrásk"
tohle je právě co jsme s tou kamarádkou probírali... pro toho člověka je nemožné to zjistit, protože je v bludném kruhu, v nepřístupné krabici a vše mu jen recykluje tak, aby za prvé nemohl udělat změnu, protože se změn bojí, ale zároveň touží po změně protože mu stav dělá cyklické negativní myšlenky. A nejde z toho vystoupit jen tak ze dne na den.
|
|
|
|
Když se člověk ve svých depkách doslova vyžívá, už je ani nechce opustit. Už je to součást jeho identity. Všude brečí jak je to všechno nahovno, ale udělat něco pro zlepšení to už ne.
|
|
|
|
Já se nepotřebuji odkopávat. Já si pamatuji, jak jsem ti v roce 2023 napsal, že kamarádka po pokusu o sebevraždu začala žít normálně díky mojí "terapii" a že jsem zvědavý kam se posuneš za dva roky ty... Ona se posunula tak, že vede sociální skupinu, má kurzy s přímou asistencí, bude ještě studovat sociální program a čeká ji expanze sociálních skupin a programů. Sama říká, že tohle bylo pro ní totálně nepředstavitelné a že se za ty dva roky ohromně posunula.
Teď se ptám. Kam ses posunula ty? Je ti smutno. No dobře, tak se se svou otázkou se zeptám za další dva roky a uvidíš, že to bude u tebe pořád to samé. Kamarádka bude už ředitelkou ve svém sociálním programu, já budu terapeut v terénu a populizátor duševního zdraví a ty jediný co budeš, čím budeš definovaná tak to bude "je mi smutno"....
|
|
|
|
Jo homi: No, odkopal ses sam.
|
|
|
|
co to meleš ty vole?
kdo tady má problém, já nebo ty? já tady snad píšu několik let to samý? proboha, jak na tohle někdo může vlézt... vždyť seš jak dítě...
|
|
jo homí |
|
|
|
Jo homi: Pockat, kdyz ty tu lidem pises hnusny veci, tak je to vlastne v poradku?
Nejak nevim, jak si nekdo jako ty muze dovolit nekoho kritizovat.
|
|
|
|
Prostě vyčítáš lidem to co sama děláš.
Já tu mám těžké srdce proti hlouposti, pokrytectví a ano, takových lidí je tu většina, i těch kteří se pokládají nebo jsou pokládány za autority.
Jako když tvůj blízký člověk tu napíše, že se sem chodí bavit, jak tady čte o utrpení.
Hele mi je to jedno, dělejte si co chcete, ale responze prostě ode mě přijde, když tady zas nějakej takovej bude plácat.
|
|
|
|
Wut: Ja tu teroristicke utoky nepodporuju, kritizuju Izrael za okupaci a genocidu.
Dopoustis se argumentacniho klamu, tzv. falesne dilama:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Fale%C5%A1n%C3%A9_dilema
|
|
|
|
Jo homi: Nikomu nenadavam, tobe jsem pokud vim napsala jen to, ze tu lidem, hlavne zenam pises dost hnusny veci a pusobis velmi zahorkle.
Stejne tak jsem tu nikdy nepsala o zadnych bombach, co by na nekoho poslala, to sis me asi spletl s hominidem.
Prijde mi, ze zijes v nejakem preludu, tezko brat vazne cokoliv co reknes...
|
|
|
|
Já k tobě nejsem lhostejný, aktivně se zajímám o to, jestli už si se koukla na to rozřezaný miminko Hamásem, a dáš nám k tomu nějaké vyjádření, nebo budeš teroristické útoky dál bagatelizovat a podporovat.
|
|
|
|
Smysl má například podepsat tuto petici. https://www.petice.com/signatures/nova_hymna/
|
|
|
|
Já bych to řekl jinak. Je hodně věcí, který nemaj smysl, ale primitivní zvířátka je omylem za smysluplný považujou, a proto je cpou do života sobě a světu, a tedy i ostatním. Tyto věci překážejí a tím člověka ubíjejí. Ale existují i jiné věci.
Smysl má například dělat si seznamy. Proč si neděláš seznamy?
|
|
|
|
Je neuvěřitelné, jak seš drzá v tom chtít po ostatních projev lítosti, ale sama tady pak nadáváš na všechny a všechno a tento cyklus je už tu minimálně pět let s tebou.
Už minimálně druhým rokem mi dáváš za pravdu. A minimálně dalších deset let se tento cyklus bude opakovat, pokud sem budu chodit, ty sem chodit budeš, protože je to tu pro tebe jediným bezpečným místem v tvém životě. Šílený paradoxy.
Tvé fáze jsou: 1. Poslala bych bomby na Západ, 2. Palestina, 3. je mi smutno
:D
|
|
|
|
Sluk: Je uplne jedno, co delam. Jestli cvicim, nebo spim. I kdyz jsem byla treba na horach, bylo mi do place a citila jsem jen prazdnotu a samotu.
Mam rodinu a mam i pritele (i kdyz je to mezi nama trochu slozite), to na pocitu prazdnoty nic nemeni, vsechny vztahy s lidmi jsou roboticke a prazdne. Jsem odpojena od vsech lidi i cinnosti.
Smutny den: Dekuju. To je asi pravda, ze laska je lek, ale nevim, jestli to neni spis iluze. Clovek chvilku veri, ze ho ma nekdo rad, ale pak zjisti, ze se jenom mylil.
Vonenka: Cviceni nema vliv. U me je to spis pocitove a ve vztahu k lidem. Ze nedokazu byt sama sebou, ze nedokazu navazovat vztahy s lidmi. I kdyz jsem v praci a neco delam, myslim jen na prazdnotu. Bavim se s jinym clovekem a citim prazdnotu. Delam cokoliv a vysledek je stejny.
|
|
|
|
Máš ráda vůně? Nemyslím chemické koktejly z drogerky, ale přírodní esenciální oleje. Čichání k nim hodně pomáhá sladit vědomí s tělem, abys nepřipadala sama sobě cizí. Pak taky pohyb, cvičení taky vede k většímu napojení na své tělo. Tím je třeba začít, nejde se spojovat s ostatními, když jsi odpojená sama od sebe.
|
|
|
|
jesterka
to vypadá na nadužívání spánku. Ono, když za den chrápeš 15 a víc hodin, tak se potom dobře cítít nebudeš. To bude mít možná podobnej efekt, jako když se moc nevyspíš.
Ještě pomáhá cvičení, studený nebo střídavý sprchy, ale předpokládám, že to praktikovat nebudeš.
A to se mi zdálo? Nepsala jsi že máš přítele? Nebo rodinu?
To pro tebe nejsou blízký lidi?
|
|
|
|
Každý máme takové dny, jednou je líp, jindy hůř. Ono i to deštivé počasí tomu přispívá. Nejlepší recept na všechny splíny je láska. Ta rozzáří všechny chmury. Možná by Ti pomohlo odpočinout si od práce, povinností a chvíli myslet na podstatu života, přiblížit se přírodě, vnímat krásu kolem sebe, poslouchat ptáčky a třeba si s někým promluvit. Kdyby jsi měla zájem o člověka, který nebude cizí a bude se o Tvoje pocity zajímat, klidně napiš, můj email cojepak@seznam.cz. Opatruj se
|
|
|
|
Tekila: Spim cely vikend, spim i po praci, chodim spat brzo a stejne si pripadam stale odpojena, prazdna a bez energie. Nezvladam to, co ostatni lide normalne zvladaji. A chybi mi spis vztahy s lidmi.
Statkar: Diky, kazdopadne ten smutek a prazdnotu "prozivam naplno" uz asi 12 let. Citim uz jenom apatii.
Sluk: Nevidim smysl v nicem, vsechno delam jako robot. V prirode taky citim prazdnotu. Na internetu aspon prijdu trochu na jiny myslenky a na chvilku na realitu zapomenu.
Matouch: Vzdyt ja lezim nebo spim skoro porad. Nemam vubec energii. Potrebovala bych spis presny opak. Jenze at delam cokoliv a jsem s kymkoliv, citim jenom prazdnotu. Ze vsech lidi citim jenom lhostejnost. Me prave ta lenost a prokrastinace stve, ale zaroven si prijdu moc slaba a neschopna a mimo realitu. Jako by vsechno bylo strasne obtizne.
Teremtete: Nemam vysoky ambice. Chybi mi jenom lidi obcas a neco skutecneho citit. Nemam zadneho blizkeho cloveka.
|
|
|
|
Co jsi? Nějaká molekula v nekonečnu jiných molekul. Z takové pozice je těžké startovat k ušlechtilým představám. Zklidni ambice a užívej si reality. I tak dokážeš potěšit sebe a část okolí.
|
 Teremtete |
|
|
|
A to vazne neleti nic do Gazy?
|
|
|
|
Viz. Lol.
Je to pár dní zpět,co jsi mě v jedné pseudozpovedi tepala,že jsem negativní
A ted opět brecis. Dokolečka dokola.
Dokud uvidíš chyby jen okolo a sama na sobě nezkusis nic změnit,bude to furt stejně naprd
|
|
|
|
Zataženo, tma že nevidím na klávesnici...venku prší.
Proto jsem se přesunul od klávesnice zpět do postele. Člověk se musí radovat z mála.
Že jsem zasadil lány brambor a už několikaty týden se k tomu nemohu z různých důvodů dostat, je věc jiná. Neřeším a dokážu si vychutnat těch pár minut.
Zkoušelas to někdy? Zalezt si do postele, kaslat na lidi a věci kolem, mít čas pro sebe, přečíst si něco zajímavého vleže na mobilu...
|
|
|
|
Jinak mě pomáhala taková ta klasika:
Odprostit se od závislostí (obrazovky, internet, alkohol)
Pokud to jde trávit víc času v přírodě
Meditace
Bylinky
Člověk si pročistí hlavu a udržuje si delší čas i lepší náladu.
Když to vydržíš aspoň 3 týdny, stane se z toho návyk.
|
|
|
|
Drž se, tohle prožívat je vždy na píču. Být tebou tak se pokusím všechnu tu prázdnotu a smutek prožít naplno. Jsou to jen tvé pocity a jsou tvou součástí a nejspíš se potřebují projevit. Pusť si hudbu, která podpoří tvou bolest a vybreč se a pusť to všechno ven. Ptom si zdřímni a až se probudíš, tak se budeš cítit lépe. Pak už si jen dopřej pořadnej dopamin a objednej si pizzu a mrkni na nějakej fajn serial. Drž se a přeju ať je brzo zase dobře.
|
|
Statkář |
|
|
|
Docela jsi to vystihla, popsal bych to podobně.
Tož vítej v pekle dnešní doby.
Má to smysl nebo nemá?
Má náš život nějaký smysl?
Co se stane po fyzické smrti? Až tam se dozvíme pravdu.
Pokud tedy existuje duše, která po smrti fyzického těla odejde do astrální úrovně (obohacená o zkušenosti z tohoto života)
Pak vše v našem životě má nějaký smysl, úplně každá věc v tvým životě. Přikláním se k této možnosti.
Pokud ale nic takovýho není a prostě až umřeme bude totální konec všeho.
Pak v našem životě smysl nevidím.
|
|
|
|
Presne jak jsem rikal. A je to tady.
|
|
|
|
Ještě jsi nevyzkousela všechno. Štěstí je třeba jít naproti, nezaklepe z ničeho nic na dveře.
No a když je člověk odpojenej, měl by se zase napojit, třeba sám na sebe. Třeba přijmout, že je mu dneska strašně smutno a že nevidí v ničem smysl a že by to celé nejraději prospal. Ok, takže zalizt do peřin, zavřít oči a víkend prospat.. pečovat o tělo...
|
|
|
|
44 
24 