Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
BTw před barákem mám boxy Zásilkovny a týpek je tady každý den doplňuje a taky jsem si říkala, že je to celkem pohodová práce. Tak se můžeš třeba informovat, když jsi řidička, to je podobné jako ty automaty.
|
|
|
|
Za mě je blbost zůstávat tam, kde tě to ubíjí a nesedí ti lidi kolem.
Prý se má práce měnit každých 5 let a já s tím souhlasím. Nejen že tak předejdeš vyhoření, ale taky nezapadneš do stereotypu a tvůj mozek má možnost být flexibilnější a učit se nové věci, poznávat nové lidi.
Není pravda, že když někdo vidí, že už máš za sebou několik prací, tak už tě nikde nevezmou. Práci najdeš vždycky, ale je na tobě, jestli se chceš třeba vzdělávat v novém oboru, nebo jít opět studovat.
Celkově záleží na osobnosti člověka, někdo je introvert, který je raději v pozadí a nevyčnívá, tak zůstane v práci 18 let a někdo je extrovertní přelétavec, který rád zkouší nové věci no a co? Každý je jiný a všechno má svoje plusy i mínusy.
Jedno je jasné, kdo chce, práci najde vždycky.
A hlavně pokud nebudeš zkoušet různé oblasti, tak se nedozvíš, kde můžeš zůstat delší dobu a bude tě to naplňovat.
|
 Ritata28 |
|
|
|
Vždycky jsem byl v práci roky. Jediná práce, kde jsem byla kratší, byla má první oficiální práce a to z důvodu, že tam byly naprosto šílené podmínky. Šel jsem tam vlastně jen kvůli bývalému spolužákovi, který mě tam dotáhl, ale pak se zjistilo, že se absolutně kašlalo na jakoukoliv bezpečnost práce a já nevěděl, jestli se každý den vůbec vrátím domu, výplata pozdě (s odůvodněním, že buď si musím vybrat jestli dostanu včas výplatu a nebo jestli firma nakoupí materiál aby bylo z čeho dělat). Spousta věcí se ve firmě dělaly těžkopádně a neefektivně. Napsal jsem pár skruiptů, které technikům v terénu dokázaly ušetřit spoustu času a práce, přivedl firmě pár firemních zákazníků. Bylo mi majitelem řečeno, že si mám hledět svého, že to není moje starost (celkově to byl debil). Ono toho bylo mnohem víc. Tak jsem se po třech měsících sebral a šel. Z dnešního pohledu jsem se na to měl vykašlat mnohem dříve.
|
|
|
|
Pokud si představuješ 100 Kč za to, že se budeš blbě usmívat, tak jsi vedle. V práci se především pracuje. Ještě pár prací vystřídej a budeš nepřijatelná pro zaměstnavatele.
|
|
|
|
Nechápu tohle střídání prací v rychlém sledu za sebou. První měsíce jsou těžké všude a s tím souvisí i to, že se člověk cítí nekomfortně a není třeba plně spokojen. To ale není neměnný stav, alespon půl roka, rok je třeba na to, aby člověk dokázal vyhodnotit, jak moc mu to sedí a zda objem práce koresponduje s penězi. Kdo to takhle střídá, sám se neustále uvrhuje do těch počátečních fázi kdy to stojí za prd a nemá šanci se dostat do stavu, kdy už práci zvládá sám a může v tom najít i nějaké zalíbení. Takový člověk jde proti sobě.
Po střední v pauze před vysokou jsem šel pracovat do lesa na těžbu, první dny jsem myslel, že více jak týden nedám a byl jsem z toho úplně vyřízený, i psychicky. Vydržel jsem a nakonec to byla moje srdcová záležitost, miloval jsem tu práci a nebýt nějakých ambicí, dělám tam do dnes. Říci mi to někdo první týden, řeknu mu že naprostý magor.
|
|
|
|
Snad jen z mé úplně první pozice hned po škole jsem vypálila do týdne. Nebyl to šok z práce - před tím jsem byla každé léto na brigádně. Spíš z lidí. Tam jsem fakt dělat nechtěla. Pak jsem se taky dost placatila v době, kdy jsem byla po mateřské, a bylo problém najít místo tak, abych to skloubila. Takže to byly brigády, ale právě ne kvůli tomu, že bych přicházela a odcházela jen kvůli tomu že se mi někde nelíbí. Pracovní smlouvy na HPP a jejich podmínky mi prostě obecně v tuto dobu nevyhovovaly. Jinak to vždy byla na pozice na několik let a změna spíš přišla kvůli celkovému vyhoření a prostě potřebě změny. Jak píše kolegyně přede mnou, vždy jsem se pečlivě informovala, kam jdu, co o tom říkají lidi a tak. A taky jsem tomu dávala šanci - rok beru jako dobu, kdy se prostě člověk učí. Za dva si může říct, že chápe, o co jde, a za tři roky se považovat za toho, co se to naučil.
|
|
|
|
Většinou mám celkem představu o tom, co obnáší práce, kam se hlásím. Třeba se bavím s lidmi, kteří v dané firmě dělají nebo aspoň v oboru. Tak se mi nestalo, že bych během jednoho roku vystřídala 3 práce. Možná to chce se lépe informovat před tím, než někam pošleš životopis.
|
|
|
|
36 
42 
50 