OK, další z mnoha a mnoha zpovědí.
Odteď na disciplínu kašlu, nebudu ji mít vůbec, ani dneska.
Logika je jednoduchá.
Disciplínu neplánuju držet vůbec, protože mi nepřijde, že by vedla k nějakým výrazným pokrokům. A jelikož vím, jak věci fungují, odhaduju, že ani dlouhé úsilí by nezměnilo nic zásadního, nezlepšilo nic důležitého, nic by se nevyřešilo a k žádnému cíli by to stejně nevedlo.
Je mi jasné, že nemá smysl držet se nějaké disciplíny ani pár dní, natož tři měsíce. Jeden měsíc úplně stačí k tomu, abych si potvrdil, že se nic nezmění. Těch třicet dní je nakonec až moc – i to je dlouhá doba na to být přehnaně přísný. Upřímně, i měsíc je otravný, táhne se to.
Takže srpen, září ani říjen rozhodně nebudou žádné dny disciplíny. Naopak – dám si rozptýlení, pohodu, zábavu, dopřeju si, na co mám chuť. A ono to nějak dopadne, nemám potřebu se nutit a omezovat.
Nemusím čekat na žádné velké pokroky. Klidně si zahraju Slither.io hned, nebo sjedu internet, pustím si videa, udělám si pohodový den, kdy chci. Není třeba nic plánovat.
Ta představa, že potřebuji delší období tvrdého režimu, je podle mě omyl. I za tři měsíce se toho zas tolik nezmění, a za šest už vůbec ne.
Nevím, co přesně bych měl dělat nebo čeho dosáhnout, ale je mi jasné jedno:
30 dnů je až moc na to se omezovat.
60 dnů by bylo dvakrát tolik zbytečného stresu.
90 dnů by bylo absolutně nepřiměřené a přehnané – stejně by to nebylo k ničemu.
Proto si říkám, že žádná doba není vhodná na to se omezovat disciplínou a tlakem na výkon. Nemám důvod se vzdávat věcí, které mě baví – zábavy, rozptýlení nebo oblíbených zvyků.
Po 90 dnech bych možná měl spíš pocit, že jsem přišel o spoustu radostí, a určitě bych neměl chuť si pak něco plánovat. Spíš bych měl chuť všechno pustit k vodě.
Nebo se na to rovnou vykašlu hned a budu žít v klidu. Nemusím nic dokazovat, ani si nic odpírat. Už teď vím, že žádných 90 dní disciplíny nepotřebuju.
30 dní je až moc, 60 je zbytečné, a 90 naprostý nesmysl.
Je to pro mě jednoduché – protože vím, že není třeba se trápit a držet se nějaké přísné disciplíny. Není to priorita. Takže si dopřeju, co chci, a budu se řídit tím, jak se cítím.
Je fajn nemít žádné konkrétní mety nebo představy. A navíc – nebudu si nic počítat. Srpen, září, říjen, prostě běžné měsíce jako jiné, žádné velké plány, a v listopadu? Těžko říct. Ale nejspíš si budu dál užívat pohodu a nebudu se stresovat tím, že bych měl pořád na sobě pracovat.
Momentálně mi stačí si uvědomit, že nemusím pokořovat vůbec nic. Žádných 90 dní, žádné „musím“. Prostě nemusím.
|
| nmo asylum-lenoch |
 28 |
|
|
38 