Víte co lidi? Já už asi fakt vím, jak to mám.
Nemusím být žádnej milionář. Nemusím mít kariéru, nemusím si kupovat žádný drahý věci, auta, značkový hadry nebo blbosti, který stejně člověka vevnitř nijak neposunou.
Mám mamku. Mám pokoj. Mám jídlo. A mám důchod.
A to mi úplně stačí.
Důchod mám kvůli hlavě, asi to není překvapení, že to mám papírově potvrzený. A víš co? Je to v pohodě. Stát mi posílá peníze a já nemusím stresovat.
Mamka mi nedávno koupila nové hodinky, nějaké sportovní, že si s nimi budu měřit svoje výlety na kole, že mě to možná víc namotivuje. První den jsem je fakt vzal, jel jsem asi 12 km a měl jsem z toho dobrý pocit.
A druhej den už nic.
Od té doby leží na stole. Ale jako jo, jsou pěkný. Jenže... prostě nemám tu potřebu.
V hlavě mám teď úplně jiný věci.
Poslední dobou furt myslím na to, že bych chtěl mít kluka. Jako reálně, ne nějaký výmysl nebo úlet. Fakt mám tu potřebu s někým být, něco cítit. Už to ve mně je dlouho, ale teď je to silnější. Chtěl bych vztah, ne nějaký jednorázovky nebo drama. Prostě být s někým, kdo mě pochopí. A přijme to, že jsem jaký jsem. I s tou hlavou.
No a mimo to… hraju Slither.io. Pořád. Jasně, někdo řekne dětská hra, ale pro mě je to spíš únik. Tam je aspoň nějaký smysl. Jezdi, žer, přežij. Žádné kecy, žádné očekávání.
A pak píšu tady na ZP. Píšu o tom, že začnu s Woltem. Že budu jezdit. Že se rozjedu. Ale reálně? Není kam spěchat. Ty věci se buď stanou, nebo ne. Ale nechci si lhát do kapsy. Možná jednou vyjedu. Možná nikdy. A co?
Včera jsme byli s mamkou v obchodě.
Šli jsme do Tesca. A já jen ukázal na Kinder Bueno, ona mi ho bez řečí dala do košíku. Pak jsem ukázal na Studentskou pečeť, pak na takový ty nové sušenky Oreo s jahodovým krémem… a všechno mi vzala. Bez řečí. Jako by věděla. A možná ví. Možná chápe, že tohle je to jediné, co mě občas fakt potěší.
A jo, někdo může říct, že jsem rozmazlený, že bych měl makat, být samostatný, přispívat, budovat si život sám. Ale… já jsem rád, že mám mámu. Že to chápe. A že se prostě mám dobře.
Nepotřebuju změnu. Nepotřebuju víc.
Mám svoje věci. Mám pokoj, kde je klid. Mám důchod, který mi přijde pravidelně. Mám mámu, která mě má ráda. A mám hady.
Takže... asi to fakt měnit nebudu.
|
| Ncnj-treninkk |
28 |
|
|