Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Svitavská ulice on = Ncnj
Tolik patologií a psychických ohavností se jen tak nevidí. Přeju si, aby se svět vrátil do stavu, kdy člověk nemůže být jájínkem, ale musí vycházet s ostatními lidmi ve svém kmeni, tlupě, vesnici, jinak ho totiž vyštípou ven a tam zdechne hlady.
Na toto dva zmetky Svitavská ulice on a NCNJ ještě nikdy nepůsobil adaptační tlak a nemuseli svoje chování korigovat. Totálně zkažení rozmazlenou výchovou. Jejich matky popohnat k zodpovědnosti.
|
|
|
|
> hnus:
Máš naprostou pravdu. Jeho rodiče by měli být přiměřeně potrestáni, ale hlavně on sám by potřeboval nastolit tu disciplínu, které má pořád plnou hubu. V šest vstát, studenou sprchu, chléb a sůl k snídani a těžká manuální práce. Po obědě další práce, nejpozději v osm nahnat na lůžko. Tady společnost selhala a zřejmě není naděje, že by tohohle odporného, prolhaného spratka ještě kdy napravila.
|
|
|
|
"hnus": Máš naprosto zbytečný a chybný mozek, nikdy ses neměl narodit. Právě ty jsi jedna velká patologie. Svět je podřadný, jednotlivec je vysoko nad světem. Svět nemůže být jájínkem, kolektiv nemůže být jájínkem, svět a kolektiv nesmí být namyšlení, jinak by je jednotlivec vyhnal ven a zemřeli by hlady.
Adaptovat se má svět na jednotlivce, šmejde.
Svět a kolektiv, kteří by byli v rozporu s jednotlivcem, by byli zbyteční a museli by být zrušeni.
|
|
|
|
Wow, tolik patologií a psychických ohavností se jen tak nevidí. Přeju si, aby se svět vrátil do stavu, kdy člověk nemůže být jájínkem, ale musí vycházet s ostatními lidmi ve svém kmeni, tlupě, vesnici, jinak ho totiž vyštípou ven a tam zdechne hlady.
Na tohoto zmetka NCNJ ještě nikdy nepůsobil adaptační tlak a nemusel svoje chování korigovat. Totálně zkažený rozmazlenou výchovou. Jeho matku popohnat k zodpovědnosti.
|
|
|
|
Jdeš na to blbě, ta snaha o extrém je jako vychylovat kyvadlo do extrémní polohy, aby se pak prudce vychýlilo do druhého extrému.
Žádný miliardář nevydělal peníze takovouto snahou. Miliardáři dělali co je bavilo, jako tebe baví hadi, dostali se do flow a šlo to tak nějak samo. Ty to rveš hned ze začátku extrémní silou, to zákonitě dopadne špatně.
Zejtra prostě sedni na kolo a jezdi jen tak pro radost. A za vydělané mamince udělej radost, něco jí kup, třeba. Vzdej se disciplíny. Dělej to pro radost a dělej radost druhým. Usměj se, popřej dobrou chuť, mrkni na holku, které neseš jídlo.
Kašli na to bejt miliardářem, leda se pak nabalí na tebe falešní přátelé, kteří budou chtít prachy. Nepotřebuješ další prachy, už jsi zabezpečen.
|
|
|
|
Nekde jsem cetl, ze nejvic pomaha odlozit to az na zitra.
Pak je vsecko v klidu. Jen jen hrozny, jak ti za to nakladaj kdejaky nuly.
|
|
|
|
Mám to taky, přechází to samo, ale trvá to. Sama nevím, co s tím. Celkem mi pomohl terapeut.
|
|
|
|
Tak nic, už to nebudu okecávat.
Začínám na 90 dnech souvislé disciplíny, postupně dojdu na 1000 dní extrémně tvrdé souvislé disciplíny.
To už budu úplně někde jinde v životě a nejspíše budu zažívat extrémně prudké pokroky a poletím prudce v životě nahoru, že to nikdo nebude chápat z lidí kolem mě, jak to dělám.
|
|
|
|
Jediný způsob je dobrovolně snášet stres, bolest v čím dál větších dávkách a člověk si ty dávky dává víceméně na hraně, kdy už má pocit, že už to nedá, ale nakonec dá. Ta hrana je spíše iluze, člověk zvládne vytrpět a ustát nesmírně hodně.
Nejsilnější lidi mají nejvíce silnou disciplínu a snesou nejvíc bolesti a stresu. Slabý lidi jsou zalezlý v koutě a nesnesou nic, celý život se těžkých věcem vyhýbají. To jsou loseři, kteří nikdy nepřekonají žádný práh stresu a bolesti a jejich život bude vždycky hodně low a špatný.
|
|
|
|
Pochopil jsem, co tvoří tu těžkou část disciplíny.
Je to vlastně překonávání bolesti a stresu, přičemž čím větší bolest a stres člověk překoná, tím je disciplína silnější.
A samozřejmě člověk se tomu vystavuje dobrovolně a snáší to dobrovolně, což samozřejmě člověka posiluje, jak fyzicky, tak psychicky.
Pokud chci mít extrémně tvrdou disciplínu, budu dobrovolně čelit extrémním výzvám, stresům a bolestem, ale právě to mě nejvíc posílí a můj život bude nejvíce suverénní a dokážu obrovské věci typu: „Stát se miliardářem"
|
|
|
|
https://pragueczech.cz/
|
|
|
|
Dojdu k tomu, že budu mít extrémně tvrdou disciplínu 1000 dní v kuse, což = extrémní životní úspěchy a samozřejmě nesmírná suverenita a sebevědomí.
Začínám na 90 dnech a nepůjde ani o extrémní disciplínu. Příště něco přes 200 dní a asi už bude tvrdá dost. Pak dám celý rok a pak 1000 dní nebo prostě 3 roky cca. ještě domyslím.
|
|
|
|
Jako upřímně vytrvalost je základ.
A pokud má nastat nějaká větší změna, musí člověk vytrvat, ale přitom v něčem, co je silné.
Klíč je v tom mít vytrvalou a hodně silnou disciplínu, to je nejmocnější a nejesilnější combo.
Když budu mít extrémně tvrdou disciplínu vytrvale například 1000 dní v kuse, samozřejmě to bude až moje asi 4. období. Další plánuji na něco přes 200 dní, pak samozřejmě zažije v životě extrémní progres, úspěchy a dokážu obrovské věci.
|
|
|
|
"Po těch 90 dnech vylezu z toho pralesa jako nový člověk, prostě už to nebudu já."
Ale houby, spratku. Vyleze pořád to stejný hovno, co nic nedokázalo, nedokazuje a ani nikdy nedokáže a jen uráží ostatní, aby se mu aspoň na chvíli ulevilo od tý hniloby, kterou cítí samo v sobě. Je ti zle z tebe samotnýho, máš problém vydržet sám se sebou v jednom těle - a upřímně, ty pocity jsou na místě. Spratku jeden prolhaná.
|
|
|
|
Je šílené mít disciplínu 90 dní v kuse každý den a v základu vše změnit. Přijde mi, že mi nedošlo, jak moc je to odvážné a šílené.
A asi právě proto to musím dokázat a musím to projít celé a dokončit.
Ale není to náhoda. 90 dní je kvůli progresu, potřebuji přesně takovéto minimální období pro větší progres. Kratší už nedává smysl a 30 dní už vůbec ne, člověk skoro nic pořádně nepohne. Nejde prostě.
|
|
|
|
Je to naprosto šílené prostě. Když si uvědomím, co to vlastně dělám.
Tohle bude mít velké důsledky. Změní se toho strašně moc.
Po těch 90 dnech vylezu z toho pralesa jako nový člověk, prostě už to nebudu já. A během těch prvních 30 dnech, postupně to naběhne. Myslím, že nejsilnější to začíná být zhruba od 15-20 dne ty pocity.
A když se dostanu přes 30 dní, vlastně vůbec nevím, co mě čeká. Nevím co se bude dít, jak budu mít pocity. Já prostě nevím.
|
|
|
|
Když uděláte v životě extrémní změnu a vytrhnete se ze všech letitých starých kolejí a zvyků, prostě to nejde jinak, než že to doprovází plno různých jevů a změn na úrovni samotného člověka a vnímání.
Ta změna je extrémně velká a prudká.
Já budu mít 90 dní disciplínu a upřímně je to vlastně totálně crazy. Nevím, jak tohle dopadne, ale prostě je to jako dobrovolně jít do pralesa a prostě to musíte celé nějak prosekat.
|
|
|
|
bojíš se úplně zbytečně. Nic ti nehrozí
|
|
|
|
Nebudu lhát. Jakmile se člověk dostane trochu dál, nastává fáze:
„Alenka v říši divů"
A jsem přesvědčený, že abstinenční příznaky u mě osobně mi navozují hodně zvláštní pocity, podobné drogám, opilosti a změny stavů vědomí.
Opravdu abstinenční příznaky mě navozují prazvláštní pocity, nejde to ani popsat. Je to doslova mind-fuck, cítíte prostě, že jste v nějakém divném stavu, ale nejde s tím nic dělat, moc to neřeším většinou a prostě něco dělám a nějak žiju, plním nadále plány a disciplínu.
Teď během 90 denního dlouhého období mě čeká max. kolotoč pocitů a stavů, že to bude prostě max. insane. Nevím vůbec, jak to nakonec bude a dopadne třeba po 60 dnech a po 90 dnech, ale nejspíš zažiju změny vědomí a změny všeho, včetně vnímání sebe a všech věcí, včetně celého života.
|
|
|
|
Musíš jít dneska hlavně brzo spát - zejtra ráno vstáváš do práce a čeká tě nejmíň 100 kilometrů po Praze na kole* , což je docela záhul, takže vyrazit co nejdřív, aby se člověk vrátil domů do tmy, trochu se vyspal a druhej den zvládl to samý.
*) Jídlo nesmíš dovézt moc studený, jinak na tebe budou stížnosti a to znamená menší prachy. Takže se musíš pořádně opřít do pedálů - zvláště u těch delších tras. Tzn. průměrná rychlost jízdy by měla být vyšší, než 15km/hod ... když si k tomu započítáš čekání v restauraci - tak ono to pak +/- bude vycházet na těch 100 kilometrů za denní směnu - když bude dost zakázek.
Takže namasírovat ráno pořádně lýtka, dát si menší snídani a go to the work... ty to dáš.
|
 bikeAdvisor |
|
|
|
Nejzajímavější jsou ty pocity, které nejdou popsat, ale člověk ví, že je to něco úplně jiného a nakonec cítí, že to mění vše a celou podstatu.
Nejtrefnější je to, že to mění prožívání všeho - vše prožíváte nějak jinak, než jste byly zvyklý a tahle změnu je v tomto ohledu opravdu extrémní a velké a poté Vám dojde, že pokud vše prožíváte jinak, jste jiný i Vy.
Je to prostě prudká velká životní změna, která změní vše a plno věcí. Proto se to ve výsledku vyplatí. Můžete se doslova vytrhnout a změnit vše, celý život. Stačí udělat extrémní změny, mít tvrdou disciplínu a změnit celý životní styl a vše.
|
|
|
|
Spratku jeden prolhaná! Ty se nemáš čeho bát. Děláš, jak kdyby ti měli vypnout hada. Horší to mají cestující v PID, ti by se teoreticky mohli bát pokuty - dva a půl litru za to, že si třeba přes léto zapomeneš prodloužit kupón a pak bezmyšlenkovitě nastoupíš do třístovky zadními dveřmi, anžto si to tak zvykneš dělat, to může být poměrně nepříjemné. Ale ty jsi jen prolhaný spratek, zítra sem budeš psát zase. Spratku jeden prolhaná.
|
|
|
|
Ono upřímně záleží, jak to člověk bere.
Když člověk udělá extrémní změnu, nelze to asi jinak, než bez různých pocitů, ale musí to člověk brát pozitivně.
Asi přeháním. Ve výsledku nemám tak silné stresy nebo úzkosti, prostě nějaké střední cca a jenom vždycky na pár hodin.
Kdybych měl fakt nějaké hodně silné stresy nebo úzkosti, pak reálně nic nedám a u ničeho nevydržím, ale to není moje situace.
Myslím, že se dá všemu dobře nějak vzdorovat a nebo to prostě moc neřešit.
|
|
|
|
Mám to takto:
Když se snažím mít disciplínu, vždycky potom samovolně naběhnou: Silné stresy, samozřejmě úzkosti - které jsou někdy fakt hodně silné, chodí to po vlnách, takže to opadne a naběhne atd.
Samozřejmě to souvisí i s tím, že člověk něco dělá/řeší a je z toho v napětí, ale zároveň je to ze samotné disciplíny. Potom abstinenční příznaky - navozují zvláštní pocity a člověka oblbují.
Návaly namyšlenosti a sebevědomí, střídání nálad a zvláštní stavy, které nejdou popsat.
Občas člověk pochopí, že všechny ty pocity musí nějak ignorovat a žít s tím, ale děje se to a nejde tomu utéct. Je to součást procesu a změn. Vždycky to opadne, netrvá to celý den, mění se to různě.
|
|
|
|
Tak se na to radši ještě vyser, dej si sladký a běž mastit hada.
|
|
pád do temnoty |
|
|
|
Člověk si řekne: Budu mít celých 90 dní disciplínu a pracovat na sobě, vykašlu se na zábavu, rozptýlení, ale najednou Vám dojde, že to celé naprosto šílené a vlastně nevíte, co vlastně děláte.
Ale přitom Víte, že to musíte udělat, že je to třeba.
Ale je to totálně crazy. Protože ta změna životního stylu bude extrémně velká.
|
|
|
|
Je to jako překalibrovat vše a najednou všechno je jiné. Jiné chutě, jiné vjemy, jiné myšlenky a pak Vám dojde, že jste i Vy jiný a jste jiný člověk.
Je to naprosto šílené. Člověk udělá v životě zásadní změnu a prostě se všechno nějak samovolně změní.
Možná v tom hrají prsty abstinenční příznaky. Mám pocit, že tomu nikdo nerozumí, ale v rámci abstinenčních příznaků můžou být desítky jak fyzických, tak psychických projevů, přičemž některé z nich můžou být dosti zvláštní.
Člověk je pak někdy fakt mind-fuck stavu, že nechápe, co se to děje.
|
|
|
|
28 
38 
30 