Zdál se ti sen.
Vystlal sis pokoj
polštáři plnými bezvýznamných slov.
Tebe chrání – mě zraňují.
Narážíš do stěn,
znovu a znovu.
Abys věděl, že za nimi ještě jsem.
Z rozervaných polštářů se valí
výmluvy, lži a nesplněné sliby.
Teče ti krev,
ale každá bolest je lepší než to,
čemu se snažíš vyhnout.
Chceš, abych věděla, že trpíš.
Myslíš si, že jsi hrdina –
že jsi to udělal,
abys mě ochránil.
Stěny kolem tebe praskají tlakem.
Máš šanci se dostat ven.
Ale nakonec si do žíly pícháš
otupující nevědomost.
Prodal jsi za ni mě –
a vlastně i sebe.
Cokoliv, jen abys zapomněl na všechno,
co nechceš cítit.
A že ten správný směr není pryč –
ale dovnitř. A skrz.
Až se probudíš,
možná mě ještě zahlédneš.
Ale nejspíš už budu dávno pryč.
Zase najdeš vinu u jiných.
Ale to, že jsi mě měl nadosah,
tě v hloubi bude pálit navždycky. |
| snížek |
 30 |
|
|
42 
38