Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Najdi si takovou, ve které se prakticky nesetkáváš s lidmi. Evidentně tohle tě vyčerpává. Ideálně HO.
|
|
|
|
A) nepojmenovavat nemoc
B) nenasazovat pilule
C) ridit se pokyny matoucha
a snad fsecko bude fajne
|
 fgg |
|
|
|
Matouch: ale dotyčná se to snažila řešit na terapii,to je dost velká práce na sobě
Ale jsou stavy,kdy terapie nestačí a není ostuda nechat si pak nasadit slabší léky.
Nikdo neříká,že je bude brát napořád
Muj příbuzný trpěl panickou poruchou a bral asi rok léky.
Teď je bez léků a je už celkem v pohodě
Léky mu nijak neublizily,jen s nimi překonal nejhorší stavy a pak je v klidu pod dohledem lékaře vysadil
|
|
|
|
Hlavně nepoléhej na dvě věci, jak se to dnes běžně řeší.
A) pojmenuje se nemoc pro klid duše
B) nasadí se pilule.
Vše má různé příčiny a ty je potřeba řešit. Bez práce a nepohodlí to nepůjde
|
|
|
|
Možná máš úzkostnou poruchu.
Terapie samotná ne vždy stačí,nekdy jsou zapotřebí i léky,které ti navodí klid.
Nemyslím neurol a benzodiazepiny,to už je přežitek.
Ale nějaká slabší antidepresiva by mohla pomoci,něco může předepsat i obvodní.
|
|
|
|
Myslím, že je to o vnímání vlastní sebehodnoty, o sebedůvěře a z toho vyplívající potřebě prosadit své zájmy a potřeby.
Nevím jaké máš záliby, co tě nabíjí ve volném čase, ale přijde mi, že špatné pocity z kolektivu v práci ovlivňují tvé soukromí.
Doporučuju psychologa, který nabízí skupinovou terapii. Dobrý psycholog by tě měl naučit přemýšlet o svých touhách a potřebách a jak si je prosadit. Jak upřednostnit sebe a jak pochopit, že momentální stav s kolegy je jen krátká bezvýznamná epizoda v tom životě, který si sama vysníš. Ať už jsou to chvilky štěstí v nové rodině...cokoliv. Zkus se zasnít a sama sebe si představit krátký pozitivní obraz...kde sama sebe vidíš za 5-8 let - kde jsi, kdo je kolem tebe..To nej přání. Ono se to může zdát nesplnitelné..ale bude tě to dál provázet životem. Budeš vědět co chceš a za čím si jdeš a někde napůl se ti to splní
|
|
|
|
Tady na Floridě všichni v práci trpíme.
Tady na Floridě všichni chodíme na terapie.
Jsem Amík, republikán, s královským důchodem.
Mám lednici s bazénem uvnitř a vyhřívanou manželku.
|
|
|
|
fimísek: Dbeska se ti to moc nepovedlo.
|
|
|
|
"Kdykoli mám jít do práce mezi lidi a zároveň mám strach, nevěřim si vůbec a bojim se, že všechno zkazim."
Socialni fobie?
|
|
|
|
Ja kdykoliv jsem mela mluvit s nejakym clovekem, tak jsem byla napnuta jak struna. Nezbavila jsem se toho nikdy. ID.
|
|
|
|
Možná ti vadí kolektiv - pokud je vyloženě ženský, tak se ti nedivím. Nemusíš chodit do práce, začni dělat sama na sebe - v tom, co umíš, co tě baví. Možná máš odpor k práci, jako celá vaše generace, které se chce jen bavit. Máš pocit, že práce je něco ponižujícího, chceš se jen mít dobře, a nikdo ti nevysvětlil, že bez práce, nejsou koláče.
|
 fimísek |
|
|
|
Tak se staň profesionální matkou, najdi si nějakého bohatého muže, který se o tebe postará a budeš ženou v domácnosti, rodit a starat se o děti.
Na tohle si evolučně nastavená a připravená od přírody a bude ti to přinášet pocity radosti a štěstí, však uvidíš později sama, že to tak prostě je.
Pokud si žena, není důvod chodit do práce, když na to nejsi od přírody nastavená. Tvoje celoživotní role může být "dobrá matka", zvaž to!
|
 Pater Noster |
|
|
|
Vím přesně co ti je. Nemáš třeba mail?
Astrolog-pycholog
|
|
|
|
Budeš si myslet, že je to blbost, ale není. I když to teď není podle tvého přesvědčení, zvykni si od rána každou volnou chvilku říkat, jak jsi šikovná a jak všechno zvládneš. V noci taky. Bude líp.
|
|
|
|
ina: No a řešila jsi to (třeba v rámci nějakého spánkového centra)? Poruchy spánku mohou způsobit spoustu dalších zdravotních problémů. Tělo spánek potřebuje.
|
|
|
|
Celou dobu problémy se spánkem. Kdykoli mám jít do práce mezi lidi a zároveň mám strach, nevěřim si vůbec a bojim se, že všechno zkazim.
|
|
|
|
ina: No dobře, ale co později, kdy už jsi hlídat nemusela? Pořád byly problémy se spánkem?
|
|
|
|
A co přesně tě vyčerpává? Lidi? Samotná práce?
|
|
|
|
ina: případně soukromě, na mail...
|
|
|
|
A co tolik se neobávat přesného provedení a spíš dát na rutinu, stereotyp?
|
|
|
|
Hominid
Zdravím a co je to za práci?
|
|
|
|
Dělala jsem, co mě bavilo, v kavárně jako baristka jsem chtěla pracovat vždy, ale stačilo mi půl roku a byla jsem na odpis. Později už jsem ani do té práce nezvládla jít, protože se mi točila hlava z nevyspání. Nešlo usnout, hlava si jela své.
Hlídala jsem svého bráchu (batole). Od šestnácti do mých dvaceti let, když máma měla práci na směny. Někdy jsem se musela starat i víc dní vkuse a do toho chodit do školy.
|
|
|
|
ina: pojd dělat k nám, pořád sháníme.
To myslím vážně.
|
|
|
|
Na to je dost těžký odpovědět.
Co bys chtěla dělat, co Tě baví?
Na druhou stranu, asi to nebude jen o tom, že jsi dělala něco, co Tě nebaví, z toho se člověk obvykle nehroutí.
Jak jsi na tom se zvládáním zodpovědnosti za něco?
Byla jsi někdy za něco zodpovědná?
|
|
|
25 
44 
