Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Pitfall dlouhodobých vztahů je chemie mozku. Mozek se prostě začne nudit a vyhledávat jiný stimul, bez ohledu na to, jak moc se máte rádi. Jestli od vztahu očekáváš motýly v břiše dýl jak dva roky, na rovinu, budeš do konce života lítat ze vztahu do vztahu. Být zamilovaný věčně je dost nepřirozený stav a prakticky se to neděje, a pečovat o vztah, mimo jiné, znamená dobrovolně se těch motýlů vzdát a akceptovat, že si neodskočíš, pokud je někdo zase zažehne.
Je špatný, že jste neměli 5 let sex, když jeden z vás ho evidentně potřebuje, ale horší je, že jste se o tom zjevně nebavili. Očekávat, že sex a zamilovanost budou fungovat samy, je liché, a že se o přitažlivost a blízkost nemusí pečovat, naivní.
|
|
|
|
---Rozchod jsem iniciovala sama, nelituju toho a nevyčítám si to, prostě to za mě nešlo nijak ovlivnit.---
Tvl skvělý jak si myslíš že ses zbavila viny tímhle absolutně lichým ospravedlněním vědomýho rozhodnutí roztáhnout nohy :D
Zkus to normálně použít někdy u soudu, až v afektu někoho bodneš kudlou do srdce. Víš jak, přijdeš a řekneš soudci: Já jsem ho zabila sama, nelituju toho a nevyčítám si to, prostě to za mě nešlo nijak ovlivnit. Takže, abyste tomu rozumněl ctihodnosti, já za to vůbec nemůžu :D :D
|
|
|
|
To jediné co mám jsou dva synové
No moc to nevypadá, spíš to vypadá, že máš pěkný ho*no.
Já chápu, že mi tu 20 lidí napíše, že si za to můžu sama (a můžu). Rozchod jsem iniciovala sama, nelituju toho a nevyčítám si to, prostě to za mě nešlo nijak ovlivnit. Po druhé jsem se zamilovala a stalo se.
Tak hlavně že to za to stálo!
|
|
|
|
Příběhy na tohle téma jsou zjevně dost časté...
https://1url.cz/sJA9I
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
“ Manželství nemusí být postavené na zamilovanosti. Ale osobně bych 5 let bez sexu jako mladá a potřebná (jako Katka) brala, že mi NĚCO dost podstatného chybí.”
To jo, o tomhle nemůže být sporu…
|
|
|
|
Michal 222: hele, nemohu mluvit za všechny lidi na světě. Na některé otázky si každý člověk musí odpovědět SÁM. A nést si důsledky.
Osobně, když někomu slíbím věrnost, tak se to snažím dodržet. A když vím, že nejsem, tak mu to neslibuji.
Manželství nemusí být postavené na zamilovanosti. Ale osobně bych 5 let bez sexu jako mladá a potřebná (jako Katka) brala, že mi NĚCO dost podstatného chybí.
Tobě to dávat logiku nemusí. Je dobře, že máš rodinu, kde Ti to logiku dává :)
Ale nesuď druhé, pokud oni tu logiku ve svém životě nevidí.
I láska a zamilovanost má svou VLASTNÍ logiku.
A pokud napíšeš, že sex není v manželství důležitý, tak není. Pokud to tak cítí OBĚ strany. A myslím si, že exmanželova přítelkyně bez sexu nebude. (Věci mají hlubší důsledky a ukazují víc, než povrch.)
|
|
|
|
jedna zkušenější:
Co když prostě člověk nikdy není tak šťastný, aby se nemohl zamilovat jinde?
To by musel být zamilovaný, aby ho nenapadlo se zase zamilovat.
A zamilovanost, jak víme, jen těžko někomu vydrží celý život.
|
|
|
|
“ Ale šťastný člověk se NEZAMILOVÁVÁ jinde.
To udělá opravdu jenom šílenec.”
A co když tohle prostě není pravda?
|
|
|
|
Michal 222: víš, toto téma je složitější. A nepatří úplně do tohoto vlákna.
Ano, není rozumné, ani zodpovědné se zamilovat a opustit rodinu pro jeden úsměv. Ale Katka sama psala, že to tak (ani v jejím případě) nebylo.
Stane se (a může se to stát komukoliv), že vztah tě přestane naplňovat. Život ti přestane dávat smysl. A do toho potkáš někoho, kde máš NADĚJI (jiskřičku), že by to mohlo být řešení.
Ale toho prvního neopustíš pro toho druhého. Jen se může stát, že to, že potkáš někoho do koho se zamiluješ, (přestože to není VHODNÉ) tu věc (krizi v původním vztahu) urychlí.
Proto píše i Alloe, že se zachovala správně. Protože se rozhodla, s původním manželem nežít ve LŽI. A to i za cenu, že to teď bolí.
Protože tím dala šanci sobě i bývalému manželovi na to, žít lépe a potkat někoho, s kým ten vztah těší. A nikde není psáno, že se k sobě někdy nevrátí. A budou mít ze společného vztahu zase SPOLEČNOU radost.
Život není jen o tom sedět za kamny v teploučku a smrádečku. Život je i o tom, že chceš a POTŘEBUJEŠ ve vlasech cítit vítr. Nakonec Ty máš taky ženu , se kterou jste si pořídili motorky a jezdíte. A proč? Protože taky potřebujete cítit, že ŽIJETE.
Nesoudím a nevím, co bylo ve vztahu u Katky špatně. Ale šťastný člověk se NEZAMILOVÁVÁ jinde.
To udělá opravdu jenom šílenec. A tady Ti Katka psala, že to ONA i její muž hluboce zvážili. AMEN.
Jejich život, jejich volba. A volby mají svoje důsledky. Důsledky, které mohou bolet. A bolí. Věřím, že bolí.
|
|
|
|
Jde mi čistě o princip, já mám samozřejmě zakázaný se zamilovávat do cizích holek
|
|
|
|
Takže jestli tomu rozumím, tak je to vlastně správně, když člověk uteče od rodiny kvůli prvnímu úsměvu, co mu zkříží cestu. Platí to i pro chlapy?
|
|
|
|
Držím palce a chápu.
Podle mě jsi neudělala chybu, naopak. A tohle je fáze v životě, která nebude trvat věčně.
I když jsi teď mnohými věcmi deptaná a dotýkají se Tě, různé tlaky a stresy z více stran, vnímáš myslím i tu spoustu dobrého, která je taky přítomná - třeba že EX je fajn a je něj spoleh, Tvé rozhodnutí mu přineslo štěstí, kluci se s ním mají dobře, neřešíte vážné zdravotní potíže, a Ty máš potenciál i sílu najít si časem lepší práci a nabýt zpět pošramocené sebevědomí.
Jak tu píšeš, působíš velmi sympaticky a přeju Ti sílu, abys krok za krokem šla za tím dobrým, co Tě čeká. Pěkně postupně - nebude to ze dne na den.
Kluci Tě myslím mají rádi a když nějakou dobu budou s tátou zažívat víc dobrodružství nevidím jako problém. I když chápu, že je to jedna z věcí, která teď s tím ostatním má potenciál dotknout se Tvého nalomeného sebevědomí.
Myslím, že když se o kluky budeš zajímat, když budete spolu, když budou cítit, že je máš ráda, úplně to stačí. Můžou být chvíli vzdálenější, ale pořád budeš jejich máma a až se změní okolnosti, můžou Ti být zase blíž.
|
|
|
|
Michal-222: to, čo sa oficiálne uvádza ako dôvody rozvodu, z toho sa nedá reálne nič usudzovať. Málokto chce vyslovene prať svoje špinavé prádlo na verejnosti (minimálne pokiaľ obaja s rozvodom viacmenej súhlasia), tak sa tam proste niečo napíše.
Inak príbeh tejto dámy by sa mal dávať povinne čítať žiadateľom o manželstvo, alebo ešte lepšie, všetkým na hodinách občianskej náuky. Ale aj tak si myslím, že by to veľmi nepomohlo, keď pobláznenosť zavelí, u mnohých ide rácio bokom, a určitá skúsenosť je skrátka neprenosná...
|
|
|
|
Jinak když už tu někdo zmínil ty rozvody, tak je docela zajímavé se kouknout na ty statistiky, proč se lidi vlastně rozvádějí. Třeba tady na wiki:
https://1url.cz/sJA3i
Zhruba to je:
70% rozdíl povah, názorů
20% ostatní příčiny
5% nezjištěno zavinění
4% nevěra
1% všechny ostatní konkrétní příčiny dohromady
(neuvážený sňatek, alkoholismus, nezájem o rodinu, zlé nakládání, odsouzení pro trestný čin,
zdravotní důvody, sexuální neshody)
...
Takže takové ty skutečné důvody, kterými se tu pořád někdo ohání, dělají ve skutečnosti jen asi 1% (nebo 5%, když do toho budeme počítat i tu nevěru).
Mě to přijde, že většina lidí se rozvádí prostě proto, že už je nebaví žít spolu...
|
|
|
|
Ještě že manželka podobné nápady zatím neměla. Budu ji muset pochválit...
|
|
|
|
"Je potom obrovské překvapení, že když potká muže citlivého a chápajícího, tak se zamiluje."
No prostě celé je to o tom, že dotyčný je "citlivý a chápající" zas jen pár měsíců ...
|
|
|
|
Takže tak:
Navíc to vypadá, že chlap, kterého opustila tím zas tak moc netrpí, spíš to vypadá, že tím trpí ona sama.
|
|
|
|
Takže tak:
To ale nevysvětluje, proč tolik holek uteče za někým, kdo je zklame ještě více...
|
|
|
|
Ženy jako ty citlivější logicky více budou odcházet, pokud mají doma tyrana, lempla, emoční nudný pařez. Chlap je více zvířatko a dokud žena nastavuje a vaří, tak proč by měnil, on ví, že by se o něho jiné nepřetrhly. Žena potřebuje vlídné slova a pochopení, trávení společného času ale i svobodu. Ti chlapi jak ví že nejsou terno, tak jsou dost často chroničtí žárlivci. Nebo ženu začnou ponižovat, protože se jí bojí, kdyby měla sebevědomí, tak odejde. Je potom obrovské překvapení, že když potká muže citlivého a chápajícího, tak se zamiluje. Problém je ale v tom, že jak je těch chlapů rozumějících ženám tak málo, je dosti mizivá šance, že si toho nevšimla i nějaká jiná. Ale divit se jim nejde, chlapi svým přístupem ty ženy vyhánějí. Opravdu neznám moc případů, kdy by holka utekla jen tak z čistého nebe, je za tím dlouhý příběh zklamání.
|
|
|
|
"Michale, láska je láska. Když srdce zavelí, je marné vzdorovat."
Tvl. to ani nebudu číst celý. Já si myslím, že si to zaslouží, jako xx dalších, který jdou "za lepším" a serou na svoji rodinu. Jen se ti vrací, co dáváš. A ještě kydy o lásce. (zamilovanosti)
"Takhle to neni... to není o téhle otázce. Ale rozumim, že tomu někdo, kdo nezažil nemůže rozumět."
Čemu chceš rozumět, když to dělá každá druhá? 50% rozvod, 80 % ze strany ženy.
Spíš těm borcům nenalhávejte, jak je milujete, ale že je potřebujete, abyste se rozmnožili, a aby se o Vás po tu dobu postaral, a pak si můžete vyšukávat dál. To je celý. Ti chlapi, co to takhle maj, tak se nestydí to říct, ale vy s tím máte nějakej problém nebo co.
|
|
|
|
jedna zkušenější:
Celkově ty tvoje přirovnání z předchozího příspěvku moc neodpovídají realitě. Mluvíš tam o operacích, požárech, povodních... ale k ničemu takovému nedošlo.
Přesnější by bylo přirovnání, že si káťa svůj barák sama zbořila, protože se jí v něm už nelíbilo, a myslela si, že jí někdo postaví nový, a on jí nikdo nový nakonec nepostavil. To má ale do povodně či požáru dost daleko.
...
"Ale věř, že rozpad vztahu vždy bolí VŠECHNY."
No nevím. Tak jak to tu Katka píše, tak to nevypadá, že by jí něco bolelo, když se rozhodla utéct za svým milovaný. Ono ji to trápí až teď, když se ukázalo, že ten nový není zas takový zázrak, jaký ze začátku vypadal.
...
Ale já vím, že se tyhle věci stávají, jen v naší ulici jsou už minimálně 3 takové případy, kdy holčina odešla za někým "lepším" a za chvíli se zase chtěla vracet. Některým to dopadlo, jiným né... ale že by to bylo něco co zasluhuje obdiv, to si tak úplně nemyslím...
|
|
|
|
Michal 222: tady se trochu pleteš. Je úplně jedno KOMU, CO, KDY, se přihodí. Prostě se TRPÍ. A trpí všichni.
Nevím, jestli jsi musel někdy akutně na operaci nebo plánovaně. Tady u Katky ta "operace" byla plánovaná. A po každém chirurgickém zákroku TRVÁ, než se věci zase ustálí. (Ze začátku ta rána bolí velmi intenzivně, ale po nějaké době už ani nevíš, že jsi něco musel absolvovat. Odnese to čas.)
Nemyslím si, že bychom byly Katka nebo já lehkovážné. Jen prostě někdy nestačí žít jen z "minulosti".
Ač to tak z mého psaní tady často nevypadá, tak většinu svého vztahu (trvá cca 22 let) jsem se musela sakra snažit, abych měla. Aby bylo, kde bydlet. A aby byla vůbec nějaká naděje.
Ten tlak dnešní doby není jen na muže. Je velmi silný i na ženy. Dokonce i na děti, proto se tolik sebepoškozují (není to tím, že by byly sněhové vločky). Jen se po všech chce (nesmyslně) mnohonásobně víc, než se dřív chtělo. A je to mnohdy na hranici zvládnutí.
Proto kolikrát nechápu, že místo toho, aby si lidi přiznali, že jsme tak trochu v prdeli všichni (vztah, ne-vztah), tak ještě přidávají v sebenapadání, kdo za co může. (A kdo je větší blbec.)
Není potřeba, to tu Katce plevelit. Chápu, že je to asi téma, co Tě zajímá. Nějak se Tě to dotklo. Ale věř, že rozpad vztahu vždy bolí VŠECHNY. A pokud to Katka se svým bývalým manželem dokázali ustát v přátelství, tak klobouk dolů.
Věci se stávají. Kolik já znám lidí, co jim do rána shořel barák. Nebo v noci přišla 3 metrová povodňová vlna a ze střech je ve 3 hod. ráno zachraňoval vrtulník. Zatímco mezitím padaly okolní domy. (Povodeň v 1996.) A většina přežila. Musela. Musela najít sílu, nějak to vyřešit. Najít řešení... Život není jen sranda.
Tady nejde o to, že já necítím zodpovědnost za svého partnera a za svoje děti, ale proto taky za ten vztah bojuji, když to jde. Ale každý zápas se nedá vyhrát. Někdy je čestné odpískat zápas, když jedna nebo druhá, nebo obě strany nemají sílu, ten zápas dohrát do konce.
Je to čestné. Nikdy nemáš žádnou jistotu, že Ti vztah vydrží až dokonce vašich dnů. Nikdy. A pokud se to stane, je ta NEJČESTNĚJŠÍ cesta, zůstat dál přátelé. Je to pořád láska. Jen láska jiného druhu. Ale o nic méně silná.
|
|
|
|
Káťo, je fajn, že to ze sebe vypíšeš. Ono se zklidní i ta situace kolem bydlení. Jako asi se všichni bojí, protože nic není, tak jak bylo. A ekonomicky není doba příznivá.
Jako důležité je, že v tom máš jasno Ty, Tvůj bývalý manžel a že netrpí kluci.
Ostatní se prostě budou muset taky nějak vyrovnat s tím, že život si občas dělá, co sám chce.
Chápu, že hlavně rodiče a tchánovci by spíš pochopili, kdyby se stala nějaká nehoda/řízení osudu než to, že jste se prostě po super vztahu rozešli jako přátelé.
Ale je to tak trochu i jejich problém. Věci se stávají. Je to sice nemilé, ale stávají se.
A tu práci chápu. Taky jsem teď v podobné situaci, takže chápu tuplem. Mít práci, která baví, vydělává a je v pohodě, je zatraceně velkej kus štěstí. Jen to člověk mnohdy ani nedocení. Taky teď čekám na kapičku toho pověstného štěstí.
Co víc si přát než, aby bylo brzo líp :)
|
 jedna zkušenější |
|
|
|
To že sis přiznala chybu je dobré. Zbývá odpustit, sama sobě. Bez chyb by život nebyl život.
Číňani teď (řádově měsíce) vyrukujou s měnovou válkou a vyhrají, ekonomicky půjdeme dolů, raději počítej se skladní.
No a co? Nač lpět na věcech, které stejně pominou. Děti vyrostou, ztratí se ti tak jako tak. Někdy si myslíme, že nás potkalo něco hrozného, a ono se to pak ukáže jako dobré.
|
|
|
|
jedna zkušenější:
Rozdíl je hlavně v tom, že když takovouhle eskapádu uděláš ty nebo třeba tady Katka, ublížíte tím (když to teda nedopadne) hlavně sobě. S tím se dá ještě žít.
Když bych to udělal já, ublížím tím primárně všem ostatním. To už tak jednoduché není...
|
|
|
|
"Navíc, kdo nezažit oheň v srdci a to, že máš pocit, že je ten druhý tvoje druhá půlka, stejně nikdy nepochopí."
No jo, my jsme všichni úplní blbci a nic nechápeme...
|
|
|
|
Hele, jsou lidi na tom mnohem hůř. Třeba nemají nohu. A neříkaly by si teď "Kdybych já na tom byla aspoň jako ta Katka, to bych si výskala"?
No tak vidíš. :)
|
|
|
|
Káťo, já Ti fakt rozumím. A svým způsobem i obdivuji. Protože nelze žít ve lži. Proto vím i to, že nevěra málokdy přijde jenom tak. VŽDY je tam důvod: PROČ?!
Proto je i možné, že se časem zase vše obrátí. A Ty víš už teď, že jsi musela.
Navíc, kdo nezažit oheň v srdci a to, že máš pocit, že je ten druhý tvoje druhá půlka, stejně nikdy nepochopí.
A ani to, že to sice Tvoje druhá půlka byla, ale že každý má svobodnou vůli. A i láska a city se dají zaříznout. A pak bohužel zbydou člověku oči pro pláč.
A jinak jsem zažila spoustu dětí, co nakonec řekly, že je fajn, že se rodiče rozvedli, že by sice braly úplnou rodinu, ale vidí, že jsou oba šťastnější. Žádné hádky. Pohoda... a o to přece jde.
Proto vím, že to bolí. Chápu, že jsi v sitaci, že si není komu postěžovat, protože Ti kdekdo řekne: "Neměla jsi být blbá". Ale chápu, že jsi jen udělala to, co jsi udělat musela.
|
|
|
|
Jinak holky moc děkuju za první vlídná slova, která jsem za uplynulých 6 měsíců slyšela :).
U mě to je hlavně o té práci. Změnila jsem místo, protože to na pracovišti kde byl vztah s šéfem nedělalo dobrotu, ale bohužel nové místo za pár měsíců zaniklo. Návrat zpět nebyl možný. A mě se tak otočil život ve všem myslitelném, že jsem úplně přišla o svoje sebevědomí, komunikaci atd.
Já když dneska přijdu na pracovní pohovor, od pohledu jsem chodící deprese a zlomenina, kterou nikdo nechce :-(. Takže dělám nouzově skladní a tím se vše totálně ještě více komplikuje.
Nejhorší je, že vlastně vůbec nikoho nemám.
Když jsme s manželem začli, došlo ještě k zajímavé rošádě v bydlení. Manželovi rodiče měli dům v Praze a moji rodiče kousek za Prahou velké mnohagenerační stavení, kterému říkáme statek. Postupem času se to u nás poskládalo tak, že tchýně s tchánem se přestěhovali na statek k mým rodičům (rekonstruovali jsme jim za úvěr stodolu) a já vyplácela na úvěr bratra, co žil ve švýcarsku.
Manžel měl dům po rodičích, co jsme spolu rekonstruovali. A zároveň jsme opravovali a spláceli statek, kde byli moje i jeho rodiče. Do toho se před pár lety rozvedl bratr a vrátil se zpět za rodiči a žije s nimi v podkrovním bytě.
A jak se stala teď tahle šílenost... já jsem v situaci, že mám statek jak hrom, ve kterém absolutně nejsem vítaná. Brácha se bojí, že ho budu chtít vyhnat z podkroví, tak to proti mě všechno nejvíce punktuje. Chtěl by mi vrátit milion a půl, co dostal před skoro 15ti lety a zpět 1/2 statku. Rodiče EXmanžela tam chodí, že je vyhodim. Moje máma ze všech stran zpracovaná.
Jedinej normální je EXmanžel, který doplácí mojí hypotéku, kterou bych teď platit nemohla a snaží se je všechny nějak usměrnit a krotit. Do toho všichni chodí a říkají, jak je můj exmanžel úžasný, že za mě platí hypotéku. Že v tom mojem domě teda bydlí jeho rodiče zadarmo samozřejmě z nich nikdo nijak nepočítá. Je to na zbláznění.
Musim se nějak dát dohromady a najít si pořádnou práci. Dostat zpět svojí sebedůvěru a srovnat bratra. Taktovej je plán... jen to dotáhnout :).
|
|
|
|
"Jsme lidé. A lidé dělají chyby. Děláme je všichni. Jen ti rozumnější se z nich snaží poučit a zbytečně je neopakovat. Nebo aspoň ne už potřetí, počtvrté atd.... dokud nezmoudříš a nepochopíš. "
...
Já vím, chybami se člověk učí. Ale jen blb se učí na těch vlastních, že...
|
|
|
|
Takhle to neni... to není o téhle otázce. Ale rozumim, že tomu někdo, kdo nezažil nemůže rozumět.
Já mam svého exmanžela strašně ráda. Je to můj nejlepší kamarád. Někdo, kdo mi může zavolat ve 2 ráno uprostřed krupobití, že potřebuje mojí ledvinu nebo pomoci zahrabat mrtvolu a já vystřelim z postele a půjdu :). Ale posledních 10 let to byl více můj brácha než manžel. Sex jsme neměli snad 5 let.
A já třeba vim, že je dneska alespoň on narozdíl ode mě fakt šťastnej a úplně září.
A tak se stalo, co se stalo. Jasně, že bych si na jednu stranu nafackovala ale nebyla to nějaká prvoplánová blbost nebo nezvládlá emoce. Bylo to něco, nad čím jsem uvažovala mnoho měsíců.
|
|
|
|
"Raději nesuď. Jen věřím tomu, že Ty bys na svoji manželku počkal, až dostane rozum a vrátí se zpátky. Až zjistí, že těch hodných volů je jen omezený počet. A já bych to u svého partnera udělala taky tak."
...
To je otázka.
To dost záleží na tom, jak by si představovala ten rozvod. Přeci jen, když se mají lidi dělit o společný majetek, není to zas tak jednoduché se rozejít...
|
|
|
|
"Michale, láska je láska. Když srdce zavelí, je marné vzdorovat."
Manželka mi to teda říká jinak, doma...
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Michal 222: Michale, láska je láska. Když srdce zavelí, je marné vzdorovat.
Nemyslím sexuální puzení, ale to, že se to stane VŽDY proto, že člověku NĚCO chybí. Dokonce si myslím, že Katka je taky férová. Proto muže ani moc nepodváděla a přiznala se. Což logicky mohlo vést a vedlo k rozpadu rodiny. (Ale tohle jsou jen moje dohady.)
My holky jsme v tomto některé prostě trochu naivní a důvěřivé. (Ty hodné.) A ono nepoznáš hned, že sis do toho hovna šlápnul. A někdy prostě člověk jde za hlasem svého srdce, aby zjistil, že to sice byla láska. Ale holt netrvala tak dlouho, v co jsi doufal.
Ono někdo podvádí v manželství CELOU dobu a nerozvádí se proto. (Ani druhá strana.) Někdo udělá pár špatných rozhodnutí, řekne se pár věcí, co se nedají vzít zpátky a je vymalováno.
A bohužel v našich končinách je na tom prostě finančně hůř žena. Ty roky strávené na mateřské, rodičovské a s nemocnými dětmi, se Ti na pracovní kariéře a výplatní pásce prostě ukáží. Nemusí to být pravidlo, ale bohužel ve většině případech je.
Raději nesuď. Jen věřím tomu, že Ty bys na svoji manželku počkal, až dostane rozum a vrátí se zpátky. Až zjistí, že těch hodných volů je jen omezený počet. A já bych to u svého partnera udělala taky tak.
Ale na druhou stranu jsem mu řekla, že má takové ŠTĚSTÍ, že na jednoho nemám kontakt, protože bych si nemohla pomoct. A nemohla. (Ten kontakt jsme si nedali úmyslně.) A on mi občas řekne to stejné.
Jsme lidé. A lidé dělají chyby. Děláme je všichni. Jen ti rozumnější se z nich snaží poučit a zbytečně je neopakovat. Nebo aspoň ne už potřetí, počtvrté atd.... dokud nezmoudříš a nepochopíš.
|
|
|
|
“ nelituju toho”
To jako že příště bys to udělala zas?
|
|
|
|
Je to normální že se tak chovají. To je věkem, dětský věk je nejvíce povrchní né protože by byli špatní ,, ale ještě se jim nerozvinula dostatečně mentální kapacita. Jsou ve věku, kdy neocení ručně vyrobený dárek, procházky po lese, rodinné večery. Chtějí ten nejlacinější dopamin. Problém to bude v té chvíli, kdy se stanou rozmazlenými a ty nové mobily, aquaparky a kdoví co začnou brát jako základní standart. Potom vše pod tímto standartem bude vyvolávat pocit, že je na ně ten rodič zlý a chce jim ubližovat. Je třeba se na to dívat tak, že oni nejsou zlí, ani nechtějí ubližovat, ani schválně nezanevírají na maminku. Jsou naopak ty oběti, pokud se výchova nezvládne. Oni jen kopírují chování svých rodičů a přebírají názory rodičů, na vše...dokud nepříjde puberta.
|
|
|
|
Hele neudělala jsi v životě moc dovrá rozhodnutí,
ale co musím ocenit je tvoje sebereflexe a pokora, že si to přiznáš a že uznáš odpovědnost za svoje rozhodnutí i že oceňuješ ex. A dokazuje toni tvoji inteligenci a odvahu se podívat pravdě do očí.
To je velice dobré, protože můžeš začít znova a lépe.
Hlavně se snažit místo sebelítosti.
Klukům to upřímně přej, ex poděkuj, že jim to umožnil, protože ty něco takového klukům umožnit momentálně nemůžeš. Vycházej s ex co nejlíp, kamarádsky, jste rodiče, ne soupeři natož nepřátelé.
O děti nepřijdeš, když se jim budeš věnovat, není to o penězích, ale o projevené lásce, naslouchání a snažení se jim něco dát a pomáhat jim a být vždycky pro ně.
Ex jak jsi napsala není svině, naopak bude dost hodnej chlap a syny miluje a tebe určitě taky miloval.
Nepropadej chmurám a v mezičase zkus pomoct sobě psychicky nebo se zamyslet, kudy se v životě budeš ubírat dál. Když budeš v depresi, tak toho klukům moc dobrého nedáš, když budeš v pohodě,
bude to lepší i pro tebe i pro ně...
Hodně štěstí
|
 Tricet14 |
|
|
|
Katka1968: jo, tak to je blbej scénář. Hodně blbej. A chápu. Srdci neporučíš.
Nesoudím. Nikdy a nikoho. Jen člověk sám nejlíp ví, co musí a musel udělat. Dej tomu čas.
Někdy si člověk šlápne do hovna. A někdy ví, že musí, i když to bude bolet. A bolí.
Někdy musí první to staré odbolet, zahojit se, aby člověk mohl zase najít ztracený klid. A štěstí.
Držím ti pěstičky a přeji, aby u Tebe brzo bylo lépe a zase Ti vyšlo sluníčko. Neboj, oni Tě ti Tví kluci milují, jen hory, koupání, lyžovačka. Znáš to :)
...ale chápu, že je Ti teď hodně, hodně ouvej a smutno.
|
|
jedna zkušenější |
|
|
|
jedna zkušenější:
Ne... já jim to přeju úplně maximálně.
A musim se zastat svého EX. Je to skvělej chlap, nepředvádí se. Choval se takhle vždycky i když byl se mnou. To, že už spolu nejsme jde výhradně za mnou a na mojí hlavu.
Dokonce myslim, že kdybych ho poprosila, vzal by mě taky a i by to bez mrknutí zaplatil. A taky vim, že bych se kuli tomu cítila příšerně a že bych byla celý víkend na všechny protivná, protože hlavě člověk neporučí ač se snaží sebevíc. A jako bonus by zřejmě měl žárlivou scénu od své současné přítelkyně. A to si fakt nezaslouží.
Já chápu, že mi tu 20 lidí napíše, že si za to můžu sama (a můžu). Rozchod jsem iniciovala sama, nelituju toho a nevyčítám si to, prostě to za mě nešlo nijak ovlivnit. Po druhé jsem se zamilovala a stalo se.
Jen jsem teď v situaci, že se mi během pouhého roku kompletně rozpadl celý život. Přišla jsem o domov, rodinu o práci a teď přicházim ještě o děti. Nikomu to nemůžu ani vyčíst a s nikym o tom ani nemůžu mluvit, protože se dočkám všude jen výsměchu.
|
|
|
|
Ty jsi ta, co opustila rodinu kvůli tomu, jak se zabouchla do svého šéfa?
|
|
|
|
Zkus to synům přát. Myslím si totiž, že jednou to pochopí. I to, že si je táta takto prostě kupuje. Chce jim, i TOBĚ, dát najevo, že Tě nepotřebuje (nepotřebují). Opak je však pravdou.
A na rovinu, vzal by je do těch termálů a na hory, kdyby s Tebou žil a nebál se, že Ti kluci se na něj vykašlou a nebyla tam trochu touha Tě, vyšoupnout z jejich života?!
Jako neznám ani jednoho z vás. Takže nesoudím. A znám jen jednu stranu (verzi) příběhu. Ale tento scénář se opakuje velmi často.
Nejhorší je ten, kdy si za to ta žena mohla sama. Nevážila si hodného chlapa a tak ho klofla jiná, co místo ní bude ráda jezdit do termálu i s nevlastními děti. Termály jsou termály. A Alpy na lyžovačku jsou Alpy. Lepší jak si to cálovat sama.
Každopádně zkus to vidět pohledem těch kluků. Je to čas, který jim nikdo nevrátí. Mládí, zábava, adrenalin. Ale až je bude bolet koleno, vzpomenou si na maminku a budou chtít pofoukat, teplý či studený obklad dle přání, čajíček a kus krmení k tomu.
Ono každé dítě nakonec vyletí z hnízda. A je to dobře. Možná i Ty by ses mohla zamyslet, kam a jak si užít i s blbou prací a malou výplatou. Jednou to ti kluci pochopí.
Třeba až se mu narodí jiné dítě a vymění je tak, jako možná vyměnil nebo pustil k vodě Tebe. Ale tady si dost domýšlím, promiň. Jen Vy dva víte, to své.
Zkus být trpělivá, i když chápu, že to bolí a mrzí. A jen jsi se chtěla vyzpovídat.
|
|
jedna zkušenější |
|
|
|
Adoptuj si černocha
|
 Royal Crown Cola |
|
|
|
40 
30 
44 
