Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Nechuť k životu je stav mysli.
Ochrnutí je stav těla.
První se mění líp, než to druhé.
Ale píšeš, že jsou vyhlídky na zlepšení.
Tak neřeš dočasné problémy permanentním a nevratným řešením.
Garantuju Ti, že kdyby sis vzala život a pak mohla vidět Tvé rodiče, kamarády nebo sourozence, jak se trápí, chtěla bys to vrátit. Vím, o čem mluvím, zabil se mi brácha.
Je tu spousta lidí, co si s Tebou o tom ráda promluví.
Nevím, odkud jsi, ale pokud od Českých Budějovic, napiš na tomtom@volny.cz.
Třeba vymyslíme něco, co Ti zvedne náladu.
T
|
|
|
|
Chceš si o tom promluvit? Napiš na 01Viper(zav)seznam.cz
|
|
|
|
Svitavská ulice
Mně zas přijde nemoudré hodnotit kvalitu života a to, jestli ho ukončit nebo ne, podle nějaké pomíjivé momentální situace, která může tvořit třeba jen pár procent celkového času.
|
|
|
|
Já nevím, ale stavět se na stranu života (neboli proti těm, kdo ho žijí), jak tu někteří reagující předvádějí, mi připadá dost nevkusné. Život je tu pro člověka, ne člověk pro život.
|
|
|
|
Hele, taky jsem ležel čtvrt roku na ARO, od pasu dolů ochrnutej, s šílenejma bolestma od zlomený páteře, na který nezabíralo ani morfium. K tomu jsem necítil části nohou ani penis, přežíval jsem s vyhlídkou, že už nikdy nebudu chodit, že si nikdy nebudu moct najít žádnou holku. Bylo mi 22 a chtěl jsem to skončit.
Už je to dávno. Chodit jsem se nakonec naučil i když to byla fuška. Bolesti do značný míry polevily, našel jsem si holku, později se oženil. Objevil jsem krásy světa a prožitky duše i těla, o kterých se mi nesnilo. Žiju moc rád. A to i přesto, že mi zůstaly vážný trvalý následky.
To, co teď nějak vnímáš, bude třeba za rok nebo za pět let vypadat úplně jinak. Tvůj stav se změní, věřím, že k lepšímu. Tvůj pohled na život i na sebe samu bude nejspíš zase o kus dál než je teď. To, co momentálně prožíváš, není nic trvalýho, neměnnýho nebo fatálního. Je to jen jedna etapa života, byť je hodně těžká. Vím, že věta „nevzdávej to, bude líp", zní jako hrozně trapný klišé. A asi to klišé je, pokud je to myšlený jen jako laciná útěcha. Ale já prožil, že to opravdu funguje.
Dnes jsem hrozně rád, že jsem to tehdy neukončil. Připravil bych se o spoustu úžasnejch věcí, který mi další život přinesl.
Tak se drž, kobliho, a neudělej žádnou blbost.
|
|
|
|
na druhou stranu je též asi možnost to zkusit řešit přes nějaké antidepresiva či tak něco, za pokus vy to stálo
|
|
|
|
možná sáček přes hlavu nebo něco takového, ale asi by to chtělo víc prozkoumat, tbh nechce se mi to googlit
|
|
|
|
osobně bych se vyhnul těm lékům a takovým typům, přijde mi že by to mohlo selhat,
to oběšení, možná, zní to napiču bolestivě :/
též bych si to hodně dopředu snažil promyslet . fakt nechceš aby tě těsně před koncem někdo zachránil a pak si skončila třeba ještě víc v piči připoutaná k lůžku nebo něco.
asi se snažit vyhnout zkratkovými jednání a udělat to jen promyšleně a s minimalizací šance že tě někdo zrovna začne shánět nebo se k tobě dobývat...
|
|
|
|
Jak stárnu, změnil jsem na to názor, ALE myslím, že člověk musí prožít všechna roční období - 1 rok, jestli nezmění názor, protože tohle je život, žij a nech žít!
|
|
|
|
Epizodicky mívám taky asi podobné potíže, i s cestou na záchod, výjimečně jsem i imobilní, musí mě na záchod nosit, donést vodu, jídlo... Vedle mých jiných potíží a po všem, co mám za sebou, mě tohle nakonec ani tak netrápí, i když přijít to z ničeho nic musí s životem pořádně zamávat.
U Tebe nevím, nakolik se to může zlepšit. Na tom možném zlepšení mi přijde taky totiž hodně záleží.
Vypadá to ale, že by se to mělo postupně zlepšovat, takže stačí vydržet a bude po krůčcích měsíc od měsíce trochu líp... ?
Zdravotně.
Člověk taky postupně v podobných situacích nachází různá režimová opatření a metody, jak zmírnit, co vadí, ulehčit, co je obtížné. Některá speciální antidepresiva se například dávají přímo na bolest a lepší spánek. A záchod v židli u postele například je taková mini praktická věc, kterou si právě plánuju pořídit. Plus je dobré mít na dosah vše potřebné - vodu, kapesníky, lavor na zvracení, mobil… a postupně to optimalizovat různými vychytávkami. To už asi děláš.
Jak ale píšeš, u Tebe toto je víc než jen o zdravotních obtížích. Spíš to vnímáš jako poslední kapku nebo prostě díl skládačky, kdy nevidíš ve svém životě smysl dlouhodobě.
Zároveň - myslím že teď můžeš být v rozpoložení, kdy i tu minulost v tomto trochu zkresluješ k horšímu - tak se to aspoň stává u lidí, co pomýšlejí na sebevraždu a trpí bolestmi a rozpadem dosavadního života.
Taky mi co píšeš připomíná osudy lidí, kteří rádi sportovali, často měli i ambice nebo sport pokládali za smysl života, nebo to pro ně byl aspoň příležitostný únik nebo závislost, a pak kvůli úrazu zůstali nepohybliví a tento zásadní pilíř jejich života se tím zhroutil.
Tam pak často následuje náročná fáze, kdy se člověk musí se zhroucením tohoto pilíře, a tím i své identity, vyrovnávat. A ideálně začít časem budovat pilíře jiné.
Často jsou ty nové pilíře i lepší než byl ten předchozí, člověk klidně může být na vozíku a přesto šťastný, šťastnější než dřív, ale projít si před tím údolím stínů a bolesti a sebevražedných myšlenek a často i pokusů tomu předchází.
Možná jsi právě v tomto údolí.
Chci tím sdělit - co jsi cítila a teď cítíš, nemusí být tak na věky. A myšlenky, co máš, jsou dokonce v některých situacích přirozené a je to součást vývoje a procesu, jak se vyrovnáváme s nějakou nečekanou ranou osudu.
Jestli jsi na dně a ani se na tom dně nemůžeš postavit na vlastní nohy - metaforicky i doslova - to velmi dobře znám.
Doufám ale, že ses ještě definitivně nerozhodla zemřít.
A přeji Ti, ať vydržíš, projdeš si tím zlým, co Ti osud přichystal. A vyjdeš z toho posílená. Změněná. Snad i jako někdo, koho život baví. Aspoň chvílemi. A i přes obtíže.
To, že teď hledáš způsob, jak zemřít, je signál, že je toho na tebe příliš — ne že bys neměla žít.
|
|
|
|
Ale holka neblbni... staci si jen najit spriznenou dusi a vse to probrat... zit se da i s urazem
|
 Kluk |
|
|
|
Co to bylo za úraz?
|
|
|
|
No vidíš, když to nijak nejde, tak je to signal, ať se na to vybodnes. Antidepresiva bereš? Asi ne když nevěříš v deprese. A přitom kolika lidem zachranily život. A nelitovali, naopak.
Možná v deprese nevěříš z podobného důvodu z jakého nosis před ostatními masku silné a veselé.
Bylo v tvém okolí běžné ukázat zranitelnost a nechat si pomoct? Bylo to bráno jako známka síly a zralosti nebo spíše slabosti?
Touha po sebevraždě je jen touha po konci utrpení; bolesti těla a duše. Jenže co když jsou jiné a efektivnější způsoby jak toho dosahnout a jak si ulevit? :)
|
 Teq |
|
|
|
-zisti si všetky možnosti štátnej pomoci
-lekár ťa môže poslať na kúpeľnú liečbu
-čo pozerám net tak si ľudia pomáhajú zbierkami
|
|
|
|
A nemůžeš se zatím vrátit k rodičům, aby ti pomohli dát se dohromady ? Možná by si na tebe mohl někdo z nich vzít ošetřovné(mohou se v tom i střídat) a být doma a starat se o tebe, jestli by to šlo. Dá se vyřídit i na sociálce i příspěvek na péči a z toho, kdyby oni nemohli tak by se platil ten, kdo by ti pomáhal.
|
|
|
|
Mrzí mě, že máš takovéto problémy, ale sebevražda není řešení. Nechtěla by jsi raději vyzkoušet sex s černochem? Určitě se ti pak udělá o mnoho lépe.
|
|
TojsemKazmír |
|
|
|
"Z ucty k rodicum jsem se snazila drzet, nasla jsem si nejake techniky, ktere mi pomahaly na chvili zapomenoit, jak strasne me to tady nebavi a nedava smysl."
Tohle by si měli přečíst všechny ty hovada, co někoho manipulujou k tomu, že musí za každou cenu zůstat na živu, aby tím někomu jinému "neublížil"! Všichni ty kret...ni, co tvrdí, že bránit lidem v sebevraždě je v pohodě, protože to můžou pak udělat vždycky znovu, ale, že když se teď zabijou, tak bude "nevratný" a už to nikdy nepůjde vzít zpátky! Že když by někomu nerozmluvili sebevraždu a on by pak umřel, tak by si to museli nadosmrti vyčítat! Ale tohle si nevyčítáte co? Že životy mnoha lidí můžou skončit přesně takhle právě proto, že jste to třeba někomu takovýmu někdy rozmluvili! Tady vidíte, kam přesně může vést, ty vaše kecy ještě navíc na lidi o kterých nevíte vůbec nic, ale hned jste hotový s tím, že prostě každej musí za každou cenu žít i když nechce, ale tohle už vás vůbec nezajímá co? To už je vám úplně ukradený!
|
 CJ4C |
|
|
|
Pokud bys to opravdu hluboce chtěla (tvoje hlubší já to chtělo), tak se tak stane, duše se odpoutá od těla a tělo přestane fungovat.
Taky je známý případ Clemens Kuby, který chodí s přerušenou míchou:
https://www.youtube.com/shorts/zjPleDIj9D8
|
|
|
|
Také je mi moc zle, kdo by si chtěl popovídat o sebevraždě, uvažuje o ni, nebo jen pokecat a probrat to muže mi napsat na e-mail Suzannexxx@seznam.cz
|
|
|
|
Vše je jen v hlavě. Tělo je samoopravný. Stačí jen najít smysl života. Láska taky pomáhá. Kolik takových tu bylo a když jim napíšu za 2 roky, jsou rády, že to neudělaly.
|
|
|
|
Zkus víru prý dokáže zázraky
|
|
|
|
Neporadim, lebo davat take rady, je trestne.
|
|
|
|
.
jde to i na klice od čehokoliv .. stačí si sednout = už nevstaneš ;-)
|
|
Belph55 |
|
|
|
"Tam je mi vzdy fajn, vtipkuju s doktorama, ostatnima pacosema"
Když je ti mizerně a tváříš se, jako že je ti dobře, ostatní pak podceňují tvoji situaci.
Já naprosto chápu, že je příjemný bejt na ostatní milá, jenže tím je mateš. Říkej jim (speciálně doktorům), jak ti doopravdy je, neboj se bejt klidně i hysterická. Tlač na ně, ať se to posune k nějakýmu řešení. Buď třeba i ta eutanázie (v zahraničí), nebo nějaký znatelný zlepšení zdravotního stavu. Řekni jim, že potřebuješ naději.
Jsi tím větší vězeň, čím víc před ostatními tajíš svůj stav.
|
|
|
|
Na malou můžeš chodit do kýblu, jestli nemáš nočník. A pij víc.
Je ti o chlup, o chloupek líp, než před týdnem, před třemi nedělemi? Jestli ano, má to tendenci se zlepšovat. Buď optimistka. Jestli ne, bojuj o lepší nasazení našeho zdravotnictví. To tě zaměstná líp, než se zabývat blbinama.
Bude líp.
|
|
Teremtete |
|
|
|
Když nikdo neví, jak blbě na tom doopravdy jsi, tak oni neodhadnou, že potřebuješ více pomoci. Zkus to někomu říct ve svém okolí.
Co nějaké lázně, rehabilitační pobyt?
Stejně se doopravdy nechceš zabít, u každé metody máš důvod, proč to nejde.
|
|
|
|
Tak spi na hajzlu a usetris hodinu, neee??
Ve kterem meste jsi? Stavim se na pokec
|
 Mudr Sova on |
|
|
|
Nejhroznější způsob pomalé sebevraždy:
žít!
|
|
Musíš si to vodžít |
|
|
|
56 
33 