Stávalo se mi, že se po mě občas nějaká podívala, výjimečně to skončilo tak, že jsme se na sebe potutelně usmívali navzájem, třeba i minutu vkuse. Vždycky jsem to ale bral tak, že jsou to blbý teenky, co nemají co dělat a čumí i po šeredech, co o ty holky mají zájem, jsou zvědavý jak ten dement zareaguje a tak, a kdybych promluvil, tak půjdou pryč. I kvůli tomu, že většina si mě nevšímala, což je pochopitelný na veřejnosti. Jenže teď jsem byl na jedné akci, a tam jsem se bavil s víc lidma, i s jednou holkou, s takovou milou i pěknou. A dotáhla si tam kamaráda nebo prostě někoho, co o ni měl nejspíš taky zájem. Jenže jak jsem se s ní bavil, tak pak ten "kamarád" na konci akce řekl čau takovým frustrovaným tónem. Ale ona na mě jak odešel udělala oči, a prohlásila, že se jí to se mnou moc líbilo a že pak dost možná přijde znovu. Příští týden je taky podobná akce na stejným místě a furt na ni myslím. A to i když o ní nic nevím.
Bohužel tomu jen chci věřit, ale vlastně tomu nevěřím. Zkoušel jsem navázat vztah s více ženami, které jsem třeba charakterově poznal mnohem víc (a za což jsem je i obdivoval a miloval), ale nikdy to nevyšlo. Říkam si, že buď chtěla vzbudit žárlivost v tom borcovi (což je ta lepší varianta), a nebo to bude manipulativní šlapka, se kterou budou jenom problémy. Obě varianty mi dokonce krom rozumu říká i srdce, což u mě není tak častý, jenomže tak moc toužím po tom, aby to tak nebylo.
Tak se ptám na vaše zkušenosti, když jste byli takhle zoufalí a hledali vztah, může to vůbec dopadnout dobře? |
| Ach jo asi ne |
22 |
|
|