Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Milá slečno,
dovolte mi jednu poznámku. Člověk je podivné stvoření: celé měsíce se žene za vrcholem, a když na něj konečně vystoupí, místo aby se rozhlédl po krajině, hledí si na špičky bot a přemýšlí, zda nevypadají směšně.
Vy jste právě dokončila něco, co je samo o sobě úctyhodné. Napsala jste diplomovou práci, složila všechny zkoušky, obstála u státnic, a to vše při zaměstnání na plný úvazek. K tomu vám komise udělila nominaci za práci, kterou považuje za mimořádnou. To nejsou maličkosti; to jsou věci, na které člověk spotřebuje kus života.
Jenže lidská mysl má zvláštní zvyk. Když je unavená a vyčerpaná, neumí se radovat. Celé měsíce jste žila v režimu obležení. Vaše tělo i hlava dostaly jediný rozkaz: vydržet. A když bitva skončila, nepřišla slavnost, nýbrž únava.
Ta fotografie je pak jen nešťastná náhoda. Fotografie ostatně bývají kruté soudkyně. Nezachycují člověka, nýbrž zlomek sekundy. Vy na ní nevidíte úspěšnou absolventku s oceněnou prací; vidíte sedmnáct kilogramů. A protože jste na sebe právě teď přísnější než kterýkoli cizí člověk, připadá vám, že těch sedmnáct kilogramů převážilo všechno ostatní.
Ale dovolte pochybovat.
Těch sedmnáct kilogramů je důsledkem období, které má svůj začátek i konec. Není to vaše povaha, není to vaše hodnota a není to ani váš osud. Je to stopa po námaze. Asi tak, jako má dělník mozoly a voják prach na uniformě.
Zkuste si představit, že by vám stejný příběh vyprávěla kamarádka. Řekla by vám: „Pracovala jsem na plný úvazek, dokončila školu, dostala nominaci na nejlepší diplomku, ale na fotce jsem tlustá.“ Opravdu byste jí odpověděla, že její úspěch nemá cenu? Nebo byste jí spíš řekla, aby se na sebe podívala laskavěji?
Člověk bývá k sobě tím nejhorším kritikem.
Myslím, že vaše radost nikam neutekla. Jen je momentálně zasypaná únavou, stresem a zklamáním z vlastního obrazu. Někdy se štěstí nedostaví ve stejný den jako úspěch. Někdy přijde až za týden, za měsíc, když si tělo konečně uvědomí, že už nemusí bojovat.
Až se tak stane, možná se na tu fotografii podíváte znovu. A neuvidíte na ní ženu, která přibrala. Uvidíte člověka, který právě dokončil jednu velmi těžkou etapu svého života.
A to je, myslím, pohled mnohem pravdivější.
|
|
|
|
Diplom je důležitější než váha.
Váhu můžeš shodit.
|
|
|
|
Chapem, ze cez posledny rocnik, si bola vo velkom strese a ten stres si podvedome tlmila jedlom. Zial, prehnala si to s jedlom a teraz naopak uz musis vyrazne znizit dalsie porcie jedla.
Ale dnes uz nejsi v strese a preto sa musis popasovat aj s touto novou vyzvou, ako si znovu ziskat svoju povodnu vahu. Preto ti drzim palce, aby si dokazala aj schudnut.
|
|
|
|
Gratuluji ke státnicím!! Raduj se z úspěchu, nebuď na sebe zlá a zbytečně přísná. Škola - to je důležitý bod v životě. A váha? Ta se spraví sama - pomalými krůčky to půjde. Zbytečně se nekritizuj! Měj se ráda.
|
 fimísek |
|
|
|
Manželka mi dobře vařila, tak jsem teď taky něco málo přibral.
Ale vyžrat se kvůli státnicím? To mi přijde jako alibismus. Dá se normálně studovat i bez toho, aby u toho člověk přibral.
|
|
|
|
Rychle to nepůjde. Zhubnout 20 kg trvá hodně dlouho a je s tím sakra hodně práce. A hlavně potom co zhubneš, pokud zhubneš, tak počítej, že budeš ještě tak rok-dva cítit hlad, i když začneš jíst normálně. To je z důvodu, že tělo chce nabrat zpátky ty špeky, tak má člověk rozhozený hormon hladu. A pokud při tom hubnutí nebudeš jíst dostatek bílkovin a pravidelně cvičit, tak ti pravděpodobně odejde i dost svaloviny a z toho je potom plno zdravotních problémů.
Tak já přeji příjemnou zábavu s hubnutím. Snad ty státnice za to stály ;-)
|
 kečup. |
|
|
|
Děvče milé, rok jsi šla cestou strmou a kamenitou. Na zádech jsi nesla břímě práce, studia i starostí, a přece jsi došla až na vrchol. Tam, kde jiní odpočívají a radují se z vykonaného díla, ty hledíš toliko na šat, jenž je ti těsnější, a na obraz svůj zachycený v jediném okamžiku.
Není však člověk jen podobou svou. Copak ta fotografie ukazuje dlouhé večery nad knihami? Ukazuje odříkání, vytrvalost a sílu, s níž jsi obstála před zkušební komisí? Ukazuje uznání, kterého se dostalo tvé práci? Neukazuje nic z toho.
Fotografie jest jako pohled do rybníka za větrného dne. Hladina se zachvěje a obraz v ní bývá pokřivený. A přece člověk kvůli tomu nepochybuje o tom, kým jest.
Tělo tvé neslo po mnoho měsíců velikou námahu. Přibraná kila nejsou znamením lenosti ani marnosti, nýbrž stopou po cestě, kterou jsi právě dokončila. A jako se po zimě navrací jaro a stromy znovu rozkvétají, tak i ty nyní dostaneš čas vrátit se k sobě, k pohybu, k odpočinku a k životu, který byl na čas odložen stranou.
Nespěchej však, aby ses radovala hned druhého dne. Srdce bývá podivný poutník. Když dlouho žije v napětí, neumí se zastavit v té chvíli, kdy nebezpečí pomine. Radost někdy přichází tiše a opožděně.
Včera jsi nezískala jen titul. Dostala jsi pochvalu za práci, která patřila mezi nejlepší na celé katedře. To není maličkost. To je věc, na kterou budeš moci vzpomínat i za deset let, zatímco na podobu jedné fotografie si sotva kdo vzpomene za měsíc.
Až jednou budeš hledět zpět na tento den, je dost možné, že si neřekneš: „Jak jsem byla tlustá.“ Spíše si pomyslíš: „To byl rok, kdy jsem dokázala něco nesmírně těžkého.“
|
|
|
|
Tvl, další upocenej vorvaň.
Za chvíli přijde lovec incelů a ten ti řekne, že tě tu nejsme hodni.
|
 štíhlí muš |
|
|
|
Hele já to měla dost podobně. Ze stresu jsem se začala přejídat a během dvou měsíců bylo 10 kg nahoře. Z toho co píšeš mi ale připadá, že u tebe bude spíše problém nedostatek pohybu. Spojení full time práce + psaní diplomky + učení reálně nedává moc prostoru na sport. Myslím si, že jakmile začneš zase normálně žít a chodit ven, tak půjdou kila dolů samy :)
Na začátek zkus každý den chodit 7-8000 kroků a do toho zařadit 3x týdně nějaký sport... kolo, plavání, brusle, pilates... Uvidíš že během pár měsíců zhubneš i bez nějaké extrémní diety. Hlavně z toho nebuď ve stresu, to nijak nepomůže. Hlavu vzhůru! A gratuluju!
|
|
Bfff |
|
|
|
Je to naprd a děje se to často - přibírání při školním stresu.
Bohužel.
Ale je to pravda. Zhubnes, ale školu máš hotovou na furt. Ale zamrzí to, "ztracený" rok a ještě to člověk musí hubnout. Snad to půjde rychle - a gratuluju!
|
|
|
|
Váha se dá spravit a zle státnice ti zůstane do smrti.
Tak teď si zamakej na váze a hlavně !!!!!!! : Nespěchej s tou váhou a nepřeháněj to. Pěkně v klidu využij toho, že jsi mladá. Že máš jistou schopnost shazovat, že tě nic nesvazuje s počítačem..
Prostě začni žít normální život.
Nepřeháněj to se sebekritikou.
Pomalu step by step.
|
|
|
|
24 
45 
96