Navigační lišta REGISTRACENavigační lišta TABLONavigační lišta STATISTIKANavigační lišta SOUTĚŽENavigační lišta POMOZTENavigační lišta REKLAMANavigační lišta KONTAKTNavigační lišta
Navigační lišta
Horní lišta bez menu
Logo Zpovědnice
Online zpověď Návštěvní kniha Nová zpověď Časté dotazy
Dolní lišta Dolní lišta Dolní lišta
Nabídka voleb Dolní lišta voleb
Neprofesionální umělecká Tvorba č.16533, vloženo 17.02.2004 11:52:44 Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
Anděl - povídka
...jsem nepsal já, ale jedna moje známá, tak prosím hodnoťte ... Ale pokud nemáte čas, nečtěte. Je to dlouhýýýý :-)

Chodili spolu v okně. Jenom tak je to napadlo. Prostě si řekli, že se podívají na svět z výšky. Co by se jim mohlo stát?
Je to vysoko, ale přidržují se jeden druhého. Drží se za ruce. Nemohlo se nic stát. Milovali se. Krok za krokem chodili po parapetu. Smáli se a vyváděli. Připadali si strašně volní. Chtěla zkusit tancovat, ale to ji rozmluvil, těžko by se vedle sebe vešli.

Stáli tam a koukali se do dálky. Kolem nich lítali ptáci. Vanul lehký větřík. Dole chodili maličcí človíčkové. Takoví trpaslíci to byli. Někteří se jich ani nevšimli, jiní je vyděšeně pozorovali a čekali, co se bude dít. Nedělo se nic. Oni tam nahoře jen tak stáli ruku v ruce a koukali přes celé sídliště, přes paneláky až daleko do míst, která ani neznali. Stáli dlouho. Stáli a usmívali se. Milovali se.

Proletěla kolem nich vlaštovka. " Jen tak si létá. Je nejsvobodnější na světě. Může všechno..." Přitáhnul si ji k sobě. Pohladil ji po vláskách. Políbil ji. Milovali se.

"Taky můžeš všechno." Pustil její ruku. Postrčil ji. Jen slabě za ní zavolal: " Leť! Mávej křídly a leť! Buď svobodná. Leť!" Milovali se.

Padala z desátého patra. Lidé pod okny zděšeně pobíhali. Nevolali o pomoc. Nechytali ji. Jen pobíhali. Ječeli a koukali do okna na muže, který tam stál a koukal dolu a volal: " Mávej křídly. Leť ! " Milovali se přece.
Padala dlouho. Alespoň jí se zdálo, že je to věčnost. Padala, ale nevěděla proč a kam. Neměla padat. Měla stát nahoře v okně. Měla tam stát a smát se. Měla se koukat do dálky, kde nikdy dřív nebyla. Měla tam stát u toho člověka, který na ní pořád něco volá. Něco jí říká. Ona ho už ale neslyší. Padá pořád níž a níž. Neslyší jeho slova. Ani ho nepoznává. Nepoznává ho, ale ví, že k ní patří. Nepoznává ani okno, ve kterém ještě před chvílí stála. Ani okno, ani sídliště. Nepoznávala nic, ale věděla, že to k ní patří.

Nepoznávala ani sebe. Kdo je? A čí je? Kde se tady vzala? Jak se to stalo?

Narodila se na začátku zimy. Její oblíbený dudlík měl modrou barvu. První krůčky a první slova na sebe nechaly čekat do konce léta. O prvních vánocích všude zářily prskavky.
Panenka v červeném kočárku. Rozbité koleno po pádu z kola. Roztržená bunda z lezení po stromech. První postavený sněhulák. První pirueta na bruslích. První školní den na sobě měla červenou aktovku od tatínka. První láska ze čtvrté třídy. Netrvala dlouho, Honzík se odstěhoval do dalekého města a dopisy od něj přestaly postupem času chodit. První diplom v recitační soutěži. První vystoupení na klavír První lež. První výprask.
První roky na gymnáziu. První střevíčky do tanečních. První " dospělé " starosti. První rande v kavárně. První opravdová pusa před domem. První milování. První zklamání. První vážné známosti.
Maturitní ples v princeznovských šatech. První v seznamu přijatých uchazečů na vysokou školu. První Silvestr s přáteli na horách. První noc pod širým nebem. První dovolená u moře.
První opravdová láska...opravdová láska navždy...Stojí v okně. Stojí v okně , kde před chvílí chodila po parapetu. Teď jen padá. Necítí strach. Padá, kouká nahoru na tu tvář člověka, který ji vystrčil na okraj. Kouká na tvář člověka, který ji vyhodil...Na tvář člověka, který ji miloval. Milovali se.

Kouká a nechápe. Vždyť se nemohlo nic stát. Drželi se za ruce. Byli v bezpečí. Jenomže on ji najednou pustil. Rozloučil se a řekl:
"Buď svobodná. Leť!" Teď si to uvědomila. Dopadla.
Milovali se... Milovali se a ona ho neposlechla. On jí říkal:
"Leť! Mávej křídly. Leť! "
Neletěla. Zabila se.

On sedí v okně. Kouká dolu. Pláče.
"Mělas letět, lásko...Byla jsi anděl. Mělas letět..."

Seděl v okně s hlavou opřenou o zeď. Seděl a koukal na zem na tělo mrtvého anděla. Ten anděl byl jeho. Milovali se.

Poznal ji před pár dny. Seděla v parku na lavičce u malého rybníčka. Přes dlouhé vlasy ji nebylo vidět do obličeje. Skláněla se nad knihou. Pozoroval ji potají. Nevšimla si ho. Četla knížku o smutném klaunovi. Milovala ho. Najednou zvedla hlavu. Vlasy jí ležely na ramenou. Po tváři jí tekly slzy. Právě dočetla knihu. Opakovala si poslední slova: " Kde veselého klauna seženu? Jsi smutný klaun, jsi k ničemu!" Plakala.
Milovala ho.
Seděla dlouho na lavičce v parku. Koukala na rybník. Myslela na smutného klauna. Někdo si k ní přisedl. Nevnímala ho. Ve svých myšlenkách byla se svým klaunem. Milovala ho.
Vzal ji knihu z ruky. Otevřel na první stránce a začal číst. Slovo po slově. Větu po větě. Četl dlouho až došel na poslední stránku. " Klaune, usměj se. Máš lidi rozesmát, ne tady smutně stát. Namaluj si tváře, nasaď červený nos. Neplakej, černá barva z očí ti zamazala líčka. Takhle nemůžeš na scénu, kde já teď veselého klauna seženu? Jsi smutný klaun, jsi k ničemu..."

Zavřel knihu a rozplakal se. Miloval ji.

Seděli dlouho vedle sebe na lavičce v parku, koukali na hladinu rybníka. Mysleli na smutného klauna. Milovali ho...Milovali se.
Vzala ho za ruku a odešli. Smutný klaun zůstal ležet na lavičce v parku.

Milovali se.
On seděl v okně a plakal. Ona ležela dole na zemi. Nic ji nebolelo. Nic ji netrápilo. Byla šťastná. Mohla lítat. Byla volná. Byla anděl.

Lidé kolem ní pobíhali. Byli zděšení a bezradní. Nevolali pomoc. Nevěděli, že by měli. Ležela na zemi a přitom se viděla. Byla krásná. Černé vlasy jí zase zakrývaly obličej, ale neleskly se pod nima slzy. Krev ji obarvila rty, jako kdyby se připravovala na velkolepý ples. Oči měla zavřené.

Vypadala, že spí. Byl to klidný spánek Spala a viděla se. Usmívala se.

Začalo kapat. Podívala se na oblohu, ale nebe bylo bez jediného mráčku. Nechápala to. Rozhlížela se. Hledala mrak, ze kterého kapalo, ale nenašla ho. Nenašla nikoho. Jen v okně seděl klaun.
Smutný klaun. Plakal.
Letěla k němu. " Neplakej. Vidíš mě? Já lítám. Jsem svobodná. Jsem anděl. Lítám. Lítám tak, jak jsi si přál. Tak neplakej!"
Neslyšel ji. Nebyl k utišení. Plakal dál a byl nešťastný. Koukal se dolu na ležící mrtvé tělo anděla, kterého miloval.

Neměla spadnout. Neměla se zabít. Říkal jí, ať letí, ať mává křídly, ať je svobodná a volná. Mohla se proletět. Mávat křídly. Hrát si s vlaštovkami na honěnou. Měla si létat a smát se. Měla si užívat svobody. Chtěl slyšet její zvonivý smích, ale vnímal pouze své slzy.

Seděl a plakal. Představoval si ji. Její dlouhé černé vlasy, které jí ve větru tancovaly kolem hlavy. Velké oči plné lásky a touhy. Oči, ve kterých svítily hvězdy naděje. Tváře, které se neustále červenaly. Rudé rty tak vláčné a hebké nikdy neřekly nic nehezkého. Ruce, které ho tak často objímaly a teplé dlaně, které uměly jen
hladit.
Měla se proletět a vrátit se k němu. Měla si sednout vedle něj do okna, chytit ho za ruku a koukat sed do dálky. Vyprávět mu jaké to je letět mezi vlaštovkami do dalekých míst, kam nelze z okna dohlédnout. Chtěl vědět, co si mezi sebou ptáčci povídají. Chtěl poznat svět mezi nebem a zemí, toužil jej poznávat od ní. Od svého anděla, kterého miloval.
Od anděla,.který neletěl. Od anděla, který se zabil.

Ležela na zemi. Tělo bez duše. Srdce dotlouklo. Vlasy líně ležely na trávě. Ani větrná hudba je neroztancovala. Oči bez touhy nezářily nadějí. Nezamrkaly. Neusmály se. Tváře zbělaly. Jen rty byly rudé. Byly plné barvy, ale nic neříkaly. Ruce vychladly. Zapomněly hladit i objímat.

Tělo anděla zapomnělo žít.
A klaun seděl v okně a plakal. Miloval ji.

Miloval ji a chtěl se k ní vrátit. Toužil chytit ji za ruku a jít s ní parkem. Parkem po cestě kolem rybníka. Po cestě osvětlené lampami. Chtěl se s ní posadit na lavičku, pozorovat vodní hladinu. Políbil by ji a objal. Pak by vzal zapomenutou knihu a potichu by jí předčítal věty smutného klauna.

Toužil být s ní.

Miloval ji a chtěl letět.

Neletěl. Zabil se.
 timurek E-MAIL:   Muž26 Kategorie  VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !
 
30.06.2008 17:11:31
komu se to chtelo číst?
 žibus Žena12 Kategorie
17.02.2004 19:51:19
moooooc hezke
Smajlík  anonim Muž18 Kategorie
17.02.2004 18:52:42
Wow,tak to bylo fakt strasne hezky......
 Sanny Žena15 Kategorie
17.02.2004 18:47:44
Hm hm. Asi je v tom hodně snahy, tak nebudu sprostá.
 pohnutka Žena19 Kategorie
17.02.2004 16:08:54
Je to moc hezké, ale taky moc smutné. Možná by toho mohlo být o těch dvou víc napsaného, je to na takový děj dost krátké.
Smajlík  třpytka Žena24 Kategorie
17.02.2004 16:02:33
Krásný
Smajlík  Roryska Žena26 Kategorie
17.02.2004 15:16:03
Pěkné..
 Pink Shake Žena14 Kategorie
17.02.2004 14:54:34
nadherne pro me urcite.. o:)
Smajlík  SweetPrincess Žena18 Kategorie
17.02.2004 13:38:50
Zajímavé, ale upřímně řečeno, bylo to hnusný...
O ničem...
 menhet Žena33 Kategorie
17.02.2004 13:28:46
zalo mi to dechu. Ale stale ziju.
 Rishare Muž24 Kategorie
17.02.2004 13:20:27
To je nádhera....
 Venilie Žena22 Kategorie
17.02.2004 13:08:24
teď abych narychlo sehnala někde kapesnik a utřela ty kroupy u oka...
krásný..četlo se to jedním dechem a přitom si uvědomuju,že na tom nic tak krásného není,že by byli oba mrtví.. i když spolu..
Smajlík  flixo Žena26 Kategorie
17.02.2004 12:24:13
Smutné, depresivní.
 Kabi Muž28 Kategorie



Přidání rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
TVÁ PŘEZDÍVKA:

OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD:
Captcha

Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč.
Přidej inzerát on-line od 100 Kč
TEXT ROZHŘEŠENÍ:

PŘILOŽ SMAILÍKA:
Smail Palec nahoru Smail Hrozící Smail Drží palec Smail Není to důležité Smail Dostaneš do huby Smail Smutný Smail Cože?? Smail Safra Smail Pusinka
jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc
(žádný )


Nejlepší chorálová skupina světa... GREGORIAN 2020 ...20th ANNIVERSARY WORLD TOUR.

REKLAMA
Copyright 2003 www.zpovednice.cz + www.spovednica.sk