Oříšek nakonec.
Někde jsem nedávno četl, že k lidem co jsou nám nejbližší (obzvlášť tady), se chováme nejhůř.
* Gottman ve svém výzkumu dlouhodobě zkoumal manželské páry v laboratořích a zjistil, že úspěšné vztahy staví na schopnosti včas tyto obranné mechanismy shodit, vystoupit z negativního cyklu a použít tzv. pokusy o usmíření (opravné pokusy), které napětí odlehčí.
Já to slyšel hodněkrát a popravdě jsi mě odrovnala nějak v myšlení. Psát to sem přes kanál ne na mail bez admina ať si to kdokoli přečte bude výzva
Ale já si kdysi četl co jsi psala o sobě, prý by to nikdo nevěřil, že je to extrém.
Já v tom tak nějak vyrůstal. Naši se rozvedli když mi bylo šest. Mamka má základní vzdělání, takže jsem vyrůstal v chudobě. Ale já to nikdy nepocítil. Pamatuji si, že jsem se bavil s máti později, co ji hnalo, co ji drželo jít dál. Přemýšlela kolikrát nad tím, ať to skončí, ale my jsme byli někým, kdo ji tu drží. Já nemám vzdělání, jen vyučenej zámečník. A k tomu nějaká maturita v devadesátkách. První práce v Zetoru a 25 let na Cejlu?! Ale přemýšlel jsem, co mě definovalo, když to nebylo mý spávání u pc, hraní s věcma a ztracení, že nepodlejzám holkám :D
Co mě definuje? Má matka! Moje dětství co se od toho odvíjí. Pamatuji si jak se základním vzděláním dělal uklízečku a já ji učil práva (páč jsem je měl na škole jako jeden z předmětů, na který vydělávala) aby s ní nevyjebávali. Pamatuji si, jak po dvanaáctce spávala ve křesle vedle, jako člověk, kterej mě vychovává, aby mohla jít na noční. Pamatuji si, co za to dala. A tohle je co tě definuje. Odkaz. Co předáš dál? Tady? Já si na tebe vzpomenu :P Ty nejsi má matka, ale matka jsi, což t dělá hybnou sílou :P Jsi ten odkaz a vždy budeš a to bude tvou hybnou silou.
Pointa je, že ten vzdor s racionalitou a příměsí outsidera je to, co tě požene dopředu. A není to málo.
btw: Kdy jste naposledy byli v kině? Je to audovizuální zážitek. Ted je tam: Star Wars: The Mandalorian and Grogu
A částečně to bude i tím, že jsem si dal tři sklenky červenýho. Vtipný je, že mám na pivo alergii, teď už to mám jistý
grrr.
Znáš to nasraně šlápnout patou do mechu tak pevně, že tě nepotopí ani to měkké podhůří? Beze strachu nikam nedojdeš a ačkoli je to unavující, není to nekonečné. Je to o tom, dávat lásku do věcí. Maličkost. A není to o mě. Vždy bude kolem nás.
A ačkoli tomu nikdo nebude rozumět,
jdu si pustit mýho oblýbenýho Punnishera :D
Blbost ti vysvětlovat vladtní důležitost, když jsi jíá vědoma. A iá mám podobný názory. 
