Díky vážím se Tvé nabídky. Určitě se ozvu.

Jéé to jsou jen myšlenky, o mě napadnou v práci a sesumíruju je sem. Za doby blog.cz jsem si psala pro sebe, to bylo teprve kreativní tvoření

No jo, když už ani ty trolové nejsou vtipní

Já zas děkuji, že odpovídáš Jinak by to nebylo takový odlehčený téma, kdyby nikdo nepsal

Jéé děkuji moc za lichotku

U mě je to pořád plus minus to samé…až teda na tu drobnost, že jsme se skamarádili s Ještěrkou

A jak se má naše Archivářka?

Chápu.

Uvědomuju si, jak působím a že si za svůj "skvělý" obraz na Zpovědnici můžu jenom já sám.

Díky za vysvětlení.

Nemyslím si o sobě, že jsem manipulátor.

Píšeš, že jsou mé představy mimo normu.
Máš pravdu, já na racionální úrovni vím, že jsou přehnané.
Kdo je vůbec oprávněný k tomu určovat, co je v normě a co už ne, co stojí mimo?

Za normu se považuje to, jak myslí a co dělá většina, pokud se nemýlím. Nejsem odborník.

Napsat ti na mail mě vůbec nenapadlo.
Věř tomu nebo ne.
Nemyslím si, že manipuluji s lidmi. Pokud ovšem máš ten dojem, měla bys jej podložit pádnými argumenty. Pouhé konstatování mi nestačí.

Mám zájem se setkat, nestojíš o to. V pořádku.

Akorát jestli nejsi paranoidnější daleko víc než já, vykresluješ mě jako násilníka, kriminálníka, od kterého nevíš co máš čekat.

Takový ale nejsem a mrzí mě, že si o mě vytváříš nesmyslné představy.

Promiň, ale tvé argumenty mi přijdou docela alibistické v tom smyslu, že si vždycky najdeš něco, aby ses vzájemnému setkání mohla vyhnout.

Archivářko, odpovíš mi na můj poslední příspěvek?

Ahoj. Dlouho jsem tu nebyl, tak jsem neodepisoval. Děkuji za příspěvek, moc se mi líbí, lépe bych to nenapsal. Je to tak, jak píšeš, bohužel. Já jsem chodil tři roky na dialýzu a neuvěříš, musel jsem se i s tím strojem naučit sám, naštěstí byl celý návod v PDF formátu a já mám ještě v nemocnicích známosti, shodou okolností i na nefrologii, kapacity jak hrom, x let praxe v IKEMu v Praze apod., takže jsem jim volal, když jsem chtěl nějaké medicínské věci vysvětlit blíže, protože spoléhat se na dialýzu to jako ani náhodou, to bylo samé : Já nevím, já nevím ... já říkám tak od čeho tady jste? Já říkám proč jste si holky vybírali tak pro vás těžký obor, když ho nezvládnete? Protože kolikrát jsem tam slýchával od sester : My to máme těžké. Jenže víš jak to bys musela říct o každé profesi v ČR, že je těžká. Ale na co potom ti lidi studuji školy k tomu oboru? Nechápu. A jak jsi psala o té praxi, mě otec od malička učil praktické věci a byl jsem vedený k samostatnému životu. Vyměnit kola u auta například, nikdo se mě neptal, otec prostě přijel na zahradu v létě s autem a učil jsem se. Jak zvednout auto na hever, jak ho zajistit ve vzduchu, jaký použít klíč na kola matic a proč atd atd. Kromě toho celá technika auta, včetně výměny oleje, brzdové kapaliny, jaké platí pro to všechno pravidla, že olej se mění jen pokud je auto na rovném povrchu atd atd. Díky němu si dnes se vším poradím a jsem mu neskonalé vděčný. Přítel od mé mamky jezdí s každou prkotinou kterou bych zvládl vyměnit sám, do servisu. Však když na to má peníze, tak proč ne že. Ale jako škoda peněž když bych to vyměnil. Kola u auta bych vyměnil, ušetřeno hned nějakých 2 000 nebo i více. Ne ne nebyla řeč o mládeži, určitě i o nich, ale tak obecně. Jsem rád, že někdo této problematice rozumí. Ono taky za to může do jisté míry to, v jakém stavu je u nás školství, ono se to hodně promítá, protože nechají opravdu ty školy odmaturovat každého. Nechápu potom, proč se nám říká, že jsme šikovný národ, ano byli jsme. Naše Zetory, křišťál atd atd, se vyvážely do celé Evropy, jsme byli jedni z nejlepších v Evropě, dokud se to nerozprodalo a nerozkradlo.

Protože bych tě chtěl pohladit po vlasech.
Neděs se, nemyslím to nijak špatně.

Přesně tak, máš vynikající paměť.

Neměl jsem se k tomu, jelikož jsme se znali strašně krátce, a měl jsem obavy, že se s tebou sejdu a pak mně někde na odlehlém místě přepadne, okrade a zmlátí maskovaní chlapi. Nebo mě svážou, uvězní a budou mučit. Tenhle svět lidí je totiž moc zlé kruté a prohnilé místo.

Vím, že to zní ujetě, ale právě proto jsem byl k našemu setkání rezervovaný.

A pak jsem udělal, co jsem udělal... Paradoxně jsem díky tomu k tobě nabyl daleko větší důvěru.

Což je divné a nepochopitelné, ale asi jsem trochu zvláštní.

Ahoj. Ono to není jen o těch puberťácích a generaci. Je to o všem kolem. Já když se podívám, co všechnlo v dnešní době leze ze škol, jak to má ta mládež nabiflovanou teorii nazpaměť a dáš jim řešit nějaký praktický problém a koukají na tebe ... protože nemají něco naučené nazpaměť, to se neučili ve škole tak okamžitě je to problém. Jak by každého měla škola připravit na život. To jsou prostě chodící stroje. Co nemám naučené nazpaměť, tak to nelze vyřešit. Zažil jsem to ve zdravotnictví, přišel k tobě hlupák a začal blábolit nesmysly. Slovní zásoba na nule, je to netrpělivé, nechce to dát čas na odpověď, nic je nezajímá, nechtějí se učit novým věcem, něco jim vysvětluje člověk tak to tak není, přitom ten člověk se ti věkem a rozumem a nabranými životními zkušenostmi nemůže rovnat NE prostě oni poví že to tak není. A proč? Protože nevidí to řešení problému. A proč? Protože si to nenechají vysvětlit. Takoví lidé jsou a budou hloupí. K někomu příjdou, a spustí naučené ...

Dobrá.

Ještě se chci zeptat, zda je možné, že na mě v budoucnu změníš názor, a přehodnotíš své rozhodnutí ohledně osobního setkání.

Díky

V tom případě, až se Ti nějaký naskytne, budu si ho vážit
Ale jak jsem psal, plamínky příliš neřeším (takže ho pak možná dej raději nějakému dítěti, kterému udělá větší radost ).

Důležitější pro mě je, že ses v mojí Zpovědi přesně trefila do mých pocitů, které jsem v tu chvíli měl.

Ahoj. Jak jsem Ti psal, plamínky uděluji vyjímečně. Jinak je neřeším.
Ale i kdybys jich měla na rozdávání, tak bych nechtěl, abys mi ho udělila recipročně.

Vážím si, když mi ho někdo udělí, ale pouze v případě, že k tomu má důvod.
Já měl důvod, udělit Ti ho, ale to neznamená, že musíš mít důvod, abys ho udělila Ty mně.

Takže úplně v klidu

Jinak se mám dobře, text, na který jsi reagovala, je jen projevem občasné melancholie - a většinou na melancholii nemám čas

Teď tady působí idiot, který považuje za vtipné používat cizí neregistrované přezdívky a psát pod nimi hovadiny. Takže ne každá Thatslife je ta Thatslife

Poslal jsem Ti plamínek a ZP mě vyfuckovala a odhlásila. Když se ale dívám, tak už plamínek ode mne máš.
Teď si fakt nejsem jistý, zda se započítal teď, nebo už jsem Ti ho udělil někdy v minulosti.

Zasraný plamínky!

Archivářko, děkuji Ti za Tvé reakce. Jinak koukám, že si také píšeš s Alienem.

Alien: Kámo, dlužíš mi odpověď (ale prosím stručně!)
Stejně bych se s Tebou někdy rád potkal osobně, vždyť už se na ZP známe kolem 20 let!
Třeba se potkáme, a nebudeme si mít co říct (v Praze už nebydlím, takže tam pojedu autem - takže budu střízlivý - takže budu určitě i nudný!). Veřím ovšem, že taková situace, i případě mojí střízlivosti, nenastane. Ale chlape, napsali jsme si už tolik vět, a je ostuda, že se osobně neznáme.

Promiň, Archivářko, že Tvůj profil zahlcuji vzkazy, které bych Alienovi mohl zaslat mailem. Prostě to tak přišlo, zasáhl mě na chvilku záblesk spontanity.

Teď zpátky k Tobě. Vážím si Tvých reakcí na moji zpověď. A i když mi byl plamínek důvěry vždycky u řiti (proto jich mám ještě dostatek na rozdávání), jsi po hodně dlouhé době člověkem, kterému ho rád udělím, (kromě Alkedose, tomu jsem ho udělil nedávno, ale to je člověk, kterého znám hrozně moc let a vždycky mi přišel v pohodě - navíc jsme si ho udělali ze srandy).

A pokud bys mi náhodou chtěla někdy v budoucnosti udělit plamínek - nedělej to prosím za základě reciprocity - i když jsou mi plamínky u zadku, jsou určitým vyjádřením důvěry - byl bych nerad, kdyby mi někdo vyjádřil důvěru v reakci na mé vyjádření důvěry vůči němu.

A nabídka v mojí zpovědi platí - pokud si budeš chtít pokecat, jsem Ti k dispozici (a samozřejmě, to, co si napíšeme, zůstane mezi námi). Neber to tak, že bych Tě chtěl touto svojí reakcí sbalit - je to pouze nabídka kamarádství.

Jak jsem již napsal - nezapomínám na lidi, kteří se mi snažili pomoci.

Měj se zatím pěkně, jdu si dát dalšího panáka.