Ahoj, kopíruju ti to sem, protože tam si to asi nepřečteš a já nerad vidím, když člověk sám sebe trýzní.
Povidlík: "No já nvm, jestli to bylo úplně vono, ale vyházel jsem všechny modely autíček, letadýlka, různá udělátka a blbosti, kterými jsem se po příchodu domů kochal. "
Problém je v tobě, že se na věci příliš upínáš. Nezdravý přístup k věcem. Je potřeba ta podobenství chápat z více úhlů pohledu.
"Co člověk cení vysoko, je pro Boha ohavnost."
Pochopení je v tom, že každá věc, dílo lidských rukou podléhá chátrání, rozpadu, rozkladu, zubu času a jednoho dne se ta věc rozbije, rozpadne. Pokud je pro toho člověka modlou, smyslem života, pak ten člověk šíleně trpí, je v depresích, protože se mu právě rozpadl jeho středobod vesmíru. Mít deprese je pro člověka špatné, potlačuje jeho tělesné procesy, imunitu i psychiku. Bůh nechce, abychom měli deprese. Proto je špatné se upínat k pomíjivým věcem.
Upínejme se k Bohu, on se ti nikdy nemůže rozpadnout, rozložit, podlehnout zubu času, protože se ti neukazuje hmotně a nemůže se tedy přihodit, že jednoho dne místo něho pošlou parte nebo tě navštíví s půlkou těla. Proto je pro křesťany tak důležité Kristovo zmrtvýchvstání - zničili mu tělo, ale on si "vyboduval" nové a třetího dne se jim zjevil.
Vyhodil jsi to, co jsi měl rád. Zbytečné gesto, kterým trpíš. Vyhodil jsi svoje modly - přeskočil jsi z první třídy do osmé a teď nechápeš, nerozumíš, nepobíráš. Špatně, všechno špatně. Nic jsi nepochopil.
Příště, až si kolem sebe rozestavíš, postavíš nové modly, nevyhazuj je v zápalu čehosi. Naopak si řekni, jsou to jenom obyčejné, pomíjivé věci, které podléhají zubu času a až se rozpadnou, tak je prostě vyhodím, ale nechť zatím slouží. Věco jsou ( bývají ) od toho, aby sloužily. Auto, aby vozilo, převáželo, dopravovalo. Pračka, aby ženám sůtaly hebké a jemné dlaně, nikoliv zničené ručním praním a modely ve vitrínce, aby člověku zlepšily náladu, když je vidí a řekne si, něco jsem taky stvořil, vyrobil, dokázal, nejsem úplnej budižkničemu a když chci, mám trpělivost a snažím se, tak dokážu, zvládnu taky něco hezkého vyrobit.
"Kdo má, tomu bude přidáno."
Já si vyrobil pro svoje povolání ( i když zprvu to byl jenom koníček, záliba, jako má někdo medářství ) mnoho přípravků, měřáků, "udělátek", které mi slouží. Když je kolem sebe vidím, dodává mi to chuť znovu, dále, více tvořit, vymýšlet, vyrábět, konstruovat a dokud budou sloužit, budu se o ně starat, aby mi sloužily více a déle. Ale jsou to jenom pomíjivost, nahraditelnosti, nevnímám je jako modly a středobody svého světa, vesmíru. Když doslouží nahradím je, ale je dobré, užitečné, potřebné, nechť dobře slouží to, co bylo k svému účelu zhotoveno. Bůh je nad tím vším, úhelný kámen i středobod mého světa.
Hezký den
