Trávení času je holt dáno rozličností naších profesí. A já rád dramatizuju. Ale to už jsi asi vypozorovat.
Já vlastně úplně nevím, jak nastavit cut-off pro to, kdo je kamarád/známý/whatever. Navíc sociální dynamika je tak dynamická, že by se to muselo pořád přepočítávat. Pokaždé, když by se někdo zeptal, kolik těch kamarádů teda mám. Ale tak já je tak nějak neměl nikdy, řekl bych (ale zas problém cut-off), takže si úplně nedovedu představit je mít a celkově žít jinak, než žiju. Samozřejmě je krásný si udělat mou oblíbenou techniku tzv. otázku po zázraku aneb "vzbudíš se a přes noc se stal zázrak, co se změnilo, jak to poznáš, kde s kým budeš, co budeš dělat, jak to pozná okolí..." ale ta diskrepance mezi současným stavem a stavem po zázraku je tak propastná, že od jisté chvíle jsem zakázal to dělat nejen sobě, ale střídmě to používám i u těch, s nimiž konzultuju.
