Ahoj, kdybys chtěla napsat, tak jedine odlisnyzpovednik@email.cz
Já si dávám od této stránky voraz na dobu neurcitou, mám nutkání zde koukat až příliš často a uz mne to obtezuje.Drž se, budu na tebe myslet

To asi patříme, ani pohádat se pořádně neumíme a mě to někdy chybí, tak se jdu pohádat tady. Doma by mi hrozila pánev v obličeji, tady maximálně nějakému strejdovi praskne cévka.
Myslím si, že na té skupinové terapii se ti možná uleví když uvidíš, že nejsi sama co musí s něčím bojovat. Naopak kdyby tě šoupli do skupiny stand up komiků, tak by byly nebezpečnou zbraní i tvé nehty. On ten pocit že člověk na všechno není sám, nevidí kolem sebe jen ty povrchní masky lidí co se smějí na celé kolo má strašnou moc. Člověk ví že jsou to jen masky, že ti usmívající se lidé mohou mít také trápení, ale stejně ho to vydeptá protože se cítí jako nejhorší nejneschopnější existence na světě. Teda na mě to tak vždy fungovalo, když mi nebylo dvakrát nejlépe. Ale počkat, ty vlastně nejsi sama, ty máš kamaráda na zpovědnici kterému můžeš kdykoliv napsat, tak to nic. Tak snad jen bude dobrý pokec.

Jé, myslel jsem že jsi neodepsala a ted koukám že ano..čtu tvůj další příspěvek. Nevím co si myslela tím pojmem pokusila skončit, doufám že nebylo myšleno tak, že už jsi nechtěla tady být. To mi nedělej milá slečno, neznáme se osobně ale já už tě mám ted rád Zdejší osazenstvo by mohlo vyprávět, jak je mám většinově rád, trochu jinak než tebe a tak je to opravdu velká věc A jak ti prozíravě psali pod tvým příspěvkem, nemyslím si že to co bys ráda udělala by ti přineslo úlevu, sex je sice krásný akt, ale s lidmi které milujeme, myslíš že by ti bylo lépe. Já si myslím, že bys vedle prázdnoty cítila i zklamání. Nepřemýšlela si o čtyřnohém partákovi, s kterým bys chodila ven do přírody? Pro mě osobně je to skutečná terapie, od zvířat jsem se dočkal vždy nezjištné lásky, možná je to to, co by ti pomohlo. Ale třeba pejsky nevnímáš jako skvělé partáky, ale uštěkané chlupáče čichající druhým chlupáčům zadky Kdo ví...
Prázdnota zmizí až zmizí léky, není to jen vedlejším účinkem ale i cíleným účinkem těch léků, ony nemají udělat dobře, mají předejít příliš bouřlivým emocím v různých ohledech které by člověka mohly zatáhnou zpátky dolů.
Jinak s přítelkyní jsem už mnoho let. Občas si připadám jako z jiné galaxie když koukám na své okolí a to, jak se ostatní rozcházejí, párují, podvádějí, jeden týden spí s tím, druhý s tím. Teda ne že bych s tím měl nějaký morální problém(pokud se to neděje mi , každý at si to udělá tak jak si přeje, jen nějak do toho svého okolí v tomhle ohledu nezapadám, pro mne hrály hodnoty velkou roli už od dětstvi, což je myslím dané výchovou, my jsme celá rodina takové velké nudné konzervy
Jaký máš doma režim, můžeš chodit ven nebo je to ted přísnější?

Trápí mě něco co nedokáži řešit a nemám pod kontrolou, postupem času to člověka víc a víc užírá. Stastlivci jsou ti, co přijmout realitu umí za každých okolností. Zrovna v téhle oblasti jsem se moc nepovedl
Jinak proč máš v hlavě takový zmatek, zmatek v emocich, jelikož mám vystudovanou biologii, něco málo o tom vím přednášku dávat nebudu, to by si nudou nedocetla Ale zjednodušeně musíš tohle prvotní období se zatnutymi zuby přečkat, nejde to přeskočit, jelikož máš rozhozene mechanismy v mozku mající na starosti hormony. Ty hormony ovlivňující jak se budeme cítit, ty jsi vlastně ve své minulosti mozek naučila fungovat jinak, vlivem látek které ty mechanismy pozměnit. Takže jestli myslíš že tohle bude navždy, nebude, jsi v přechodné fázi kdy se mozek adaptuje na nové podmínky, zase budeš mít schopnost se cítit šťastná.
A velikonoce bych slavil rád, rád bych holky vyslehal, ony mě už ale nechtějí pouštět dovnitr jediná přítelkyně má smůlu, klíče od všech dveří jsem schoval, kdyby se a nebo mě chtěla zamknout

Rádo se stalo! Díky za zpětnou vazbu. Pěkné počasí pomáhá, to jo. Moc se nepřetvařuj, to nakonec nedělá dobrotu. Ale chápu, že někdy to může prospět...vztahům mezi vámi a tak. Píšeš tu opravdově, to se cení...

Ahoj, byly už období lepší.......ale i horší, život je jedná velká houpačka, o tom ale víš svoje A co ty? Četl jsem tvou poslední zpověd, jsi hodně zmatená a ztrácíš se ve svých myšlenkách. To je naprosto přirozená reakce a ještě chvíli to bude trvat, běžný člověk má problém se vypořádat s jednou životní bolístkou, ty jich máš v krátké době několik. Pochybuješ o tom jak se na tebe ostatní dívají, musíš mít ale na paměti, že tenhle pohled je jen a jen vyhodnocením tvého mozku, nic neříká o tom, jak se na tebe ostatní skutečně dívají. Myslím si, že by ti pomohlo být k lidem kteří ti chtějí pomoci maximálně otevřená. Pokud se stáhneš do sebe, nikdo ti plně schopen pomoci nebude. A že blízkost a porozumění druhých je někdy více než plná sklenice léků. Ty jsou ale také důležité a určitě je dobré je brát jako pomocníky, minimálně v těch nejhorších chvílích než se člověk trochu zmátoří. Není žádná slabost nebo zbytečnost lékaři říci co cítíš, jak ti vyhovují, nevyhovují léky, naopak je to naprostá nezbytnost. Čím více budeš spolupracovat a budeš otevřená, tím více zkrátíš to období utrpení.

Ahoj, poznal, ihned. při scrollovani svého profilu a zahlednuti tvych prispevku přemýšlel, kde te zivot zanesl. Mám radost ze je ti lépe. V posledním příspěvků jsem zmínil, že se můžeš ozvat kdybys potřebovala prohodit pár slov, to stále platí. Někdy i vrba v podobě paka může člověku ulevit. měj se krasne

Není zač