"Já už vím, že je lepší se na ty počty neptat, pokud ten výsledek nedokážeme ustát Já se zeptal a pak jsem to dva roky rozdýchával. Když jsem zjistil, že desítky chlapů měly všechny, tak jsem si na to zvykl a vzal to tak, že je to asi normální. Kdybych hledal nějakou, která by byla ještě panna, tak by mě za to asi zavřeli, protože bych musel čekat před základkou"


Ps: Copak desítky... Muži deseti násobí a ženy dělí.

Technická ke kaitenovi a "Nečtu mažu": Viděl jsem to na zp použít v 2004.
Což samozřejmě neznamená, že to někdo jiný nepoužil dávno předtím, zas tak originální to není. Nicméně, nž fakt pobavil s otevřeným lhaním o tomhle nebo o básních.
Njn, dnešní zpovědnice, škoda slov. Slušných lidí jako šafránu.

To "nečtu, mažu" je dávná historie, a Pragmatik to skutečně používal i tam, kde nic mazat nemohl.

A k tomu ostatnímu - jsou hranice, za které už ustupovat nejde. Když se mě pokoušel vyprovokovat texty jako "Kaiten je trestně stíhaný pedofil prokazatelně zneužívající malé holčičky a chlapečky", měl jsem z toho srandu. Ale když ve snaze odstranit mě z funkce začal přesvědčovat lidi, že tady chráním nějaké stalkery, a dokonce s nimi spolupracuji... a když mi začali známí přeposílat jeho maily, už jsem na "udělat nějaký ústupek a třeba se o to čas od času zase pokusit" neměl náladu.

Ahoj, všiml jsem si tvé reakce na mě v jedné starší diskusi - to "kdy a kde". Ono to vzniklo už kdysi dávno, když mě Pragmatik stále vyzýval k setkání, ale zároveň tvrdil, že mě "nečte a maže". Tak jsem si vzpomněl na tohle dětské slovní spojení s tím, že by mu snad nemuselo dělat tak velký problém to přečíst, než to smaže

Ty jeden.

A přijímám nové klienty.

Zavři oči, pěkně spi,
zítra bude zase den,
říkám jim tak dlouho,
až nepřijde žádný den.

Stal se ze mě spánkový poradce.

Nemůžu spát, chápeš?
Když tu pořád chrápeš.
Už se, chlape, nauč:
K chrápání je gauč!

Můj osud by byl zpečetěn.

Však ty bys mě tam hlídal, aby mi za to neudělali třeba ohínek na ruce.

Nutně si potřebuju do někoho rejpnout.

1113279
Franto, nepojedem?

Fráňo, Fráňo!

Teď jsem přišla z obědu
a hned na přednášku zase du,
tam si, než zas uteču,
mozek do zlatova opeču.

Tak tedy dobrá.
Napíšu si sama sbírku,
jen tak, na papírku.
Nikdo se to nedoví,
nepřečte a nepoví!
A bude to hotový.

Máš to napsat sem!

Jen se snaž!
Sem tam mi sem ňákou vraž!
Tím nemyslím facičku,
ale pěknou básničku!

Tak... asi víš, ne?

Kéž by to tak bylo,
to by bylo dílo,
jenže to tak není.

Jak vidno už Franka chytlo
mé básnické střevo.
A že tys, jak mi teď svitlo,
též básnické střevo.