El Fůňo: Profil už tu nemáš a asi si to ani nepřečteš, ale nevadí, odpovím ti do svého profilu. Můžeš si to přečíst, jako kdokoliv, kdo sem přijde. Můžeš si najít její přezdívku, vyhledat si její reakce, a sám si pak udělej názor na to, jaká byla.

Nechápu, zajímá mě kdo byli lidé co chodili sem na ZP. O Shadowdancerovi toho bylo napsáno více než dost, ale o jiných se dozvědět nemůžu?

Ahoj, moc by mě zajímalo prosím kdo to byla lachtana(Adélka)? Vím že byla tady na ZP známá a už není mezi živými

Ahoj Aliene,

já mám dobré konce docela rád.
Těší mě, když příběh dopadne dobře. Je to pro mě takový kontrast s realitou.

Snažím se věřit v dobro a vím, že se v reálu o dobro musíme hodně snažit.

Ale co se týká filmů, kde je vše jednodušší, kolikrát by opravdu celou věc zjednodušilo, kdyby
si spolu dotyční zašukali
Když tak o tom uvažuji, tak se tento princip sice lidé snaží v realitě praktikovat, ale nic
to neusnadňuje, možná naopak.
Ale nežijeme ve filmu, ani v počítačové hře.

Hele, prvorepublikové filmy (kde je zvuk i obraz) mám rád také. Ale i tehdy to byla fikce. Stejně
tak jako socialistické filmy a seriály. Mám třeba rád Majora Zemana. Beru ty díly jako fajn detektivku
a agitku, která je v nich obsažena, vnímám s lehkým úsměvem (podobně to mám u Císařova pekaře a Pekařova Císaře, nebo
u Dařbujána a Pandrholy).

Asi tu nevznikl žádný protirežijmní film, ale určitě tu vznikl minimálně jeden punkový film. A tím je Kouř.
Já ale ve filmech neřeším politiku (to by se mi nelíbil ani Major Zeman), řeším pouze to, zda mě ten film něčím zaujme (příběh,
atmosféra, dojetí, humor, apod.).

Mimochodem, když už jsme u těch pohádek, Krakonošovo tajemství bylo super

Nějak nevidím, že by filmy měly vliv na současné mladé muže. Podle mě spíše vyměklost popisují, než že by k ní naváděly.
Pokud už něco mladé lidi ovlivňuje (bez ohledu na pohlaví), jsou to nereálné obrazy na sociálních sítích.
A vytrácející se kritické myšlení.

Nicméně, vztah je vždycky o dvou lidech. Ani jeden by si neměl od toho druhého nechat srát na hlavu.

Aliene, přeji Ti vše nejlepší v Novém roce.

Aliene, odpovím později, přepadl mě spleen.

Ještě k tvé diskusi. Mě spíš štvou povinně štastné nastavované konce, neslučitelné s realitou...to je mor. U některých filmů si ten konec udělám sám tam, kde měl původně být a mám klid. A ten film je pak vyzněním i kvalitou úplně jinde.
Kluci filmařský nevěděj, kdy přestat, anebo jim to spíš diktuje produkce a sponzor.

Celkově mi vadí naprostá nerealističnost hlavně novodobých filmových počinů. Kde zpravidla nikdy nikde neexistující lidé řeší nikdy nikde v historii nevzniknuvší situace, v nikdy nikde neexistujícím prostředí. Současní čeští (protekční) filmoví tvůrci v tom vynikají v celosvětovém měřítku.
I proto mám rád prvorepublikové a socialistické filmy a seriály - vidím tam skutečné normální lidi a situace, v normálních prostředích.
Ani nebudu řešit, že tady za čtyři dekády od revoluce od těch grantových sráčů nevznikl jeden jediný aspon trochu protirežimní film, nebo nějaký film řešící reálné problémy této společnosti. Tam, kde za socialismu jsou takových desítky.
Bohužel to není úplně proto, že bychom tu dnes žádné problémy neměli, žili si jako v ráji a měli nadmíru svobody a občanských práv, kterou ani neuneseme.
Někdy mám dojem, že páni a dámy protekční tvůrci ani jiná než jediná tři povolená a dotovaná témata neznají (antikomunismus, holocaust, feminisovaní pitomci žijící mimo realitu).

Já to tak nějak chápu u pohádek, ale i tam s mírou. Zlatí S čerty nejsou žerty (z nových třeba Nejlepší přítel).
Ale u běžných filmů mi to leze krkem. Dneska už holt nejsou ti tvůrci s koulema jako například u Brazil, aby si ten pořádný konec prosadili za každou cenu.

Má to i celospolečenské dopady. Hlavně v naivitě chlapečků, kteří na těchle pohádkových a romantických nesmyslech vyrostli. A pak první půlku života dostávají od skutečných žen a od reality nakopáno do koulí, dokud nedospějou a nepochopí, že je to všechno jinak.

Jeden příklad za všechny. Víš, jak vždycky na konci každé romantické (tragi)komedie nějaký nebožák získá svou vysněnou životní lísku tím, že se co nejvíc poníží, udělá ze sebe největšího vola na světě a zpravidla jede nahý, bos a politý kolalokovou limonádou na koloběžce na nějaké letiště klečet s kyticí růží.
Hele, vážně, tohle někdy někde někomu kdekoliv na světě fakt vyšlo???

Dost se obávám, že už menší vyměknutí někde ke konci vztahových interakcí se ženou znamená nejbrutálnější možnou dehumanizační popravu dotyčného, na kterou do konce své existence nezapomene.

Jo, v Pyšné princezně to putování za vyvolenou mělo ještě nějakou gentlemanskou grácii, sebeúctu, hrdost a při troše shovívavosti, dejme tomu.
Mě to teda do života naučilo přesný opak. Aneb, když mě chce žena míti, musí za mnou jíti.

PS: Předchozí odpověď byla pro Aliena.

Ale prd, ve filmovém, nebo herním světě ne.

V reálném samozřejmě ano

Ten vtípek samozřemě znám. A taky dost sedí, ale to už se dostáváme do reálného života
Nicméně, vtípek popisuje realitu, ale s tou minimálně dospělí lidé, kteří byli dlouhou dobu dobrovolně sami, dopředu počítají Je ale pravda, že nikdy nedomyslíme všechny důsledky. Před těmi cca deseti lety jsem si nikdy nedovedl představit, že se Káťa jednou stane abstinentem

Je to zajímavé retro, nostalgie a návrat do historie. Mnoho z těch lidí ze zpovědi jsem osobně znal. Toho SD jsem jenom potkal na tom srazu, nikdy jsem se s ním více nebavil.
Já asi chodil na srazy o rok, dva dříve, nepamatuji se, že by Lachtan s někým chodila. A s Kačkou jsi ještě v kontaktu? A Zildjan sem ještě někdy chodí?

*Dodatek
To já si spíš říkám, kolik vztahových problémů by se vyřešilo, kdyby si ti dva místo diskusí, mlčení nebo hádek ihned pořádně zašukali. A to tak dlouho, tvrdě/něžně a zvrhle, dokud nezapomenou, co to vlastně předtím řešili.

Ps: Sám jsem tento vztahový lék poctivě používal.

Ad "Kolikrát koukám na film, nebo hraju hru, a hlavním protagonistům přeji, aby si spolu zašukali. Často se jim to nepovede a já vidím, kolik problémů by vyřešilo, kdyby se jim to povedlo."

A tisíc úplně nových problémů by jim to vytvořilo.
Takže je otázka, jestli jim to laskavě přeješ, nebo krutě přeješ.
---
On a ona sedí na lavičce, dívají se vzájemně zamilovaně do očí a ona říká: "Až se vezmeme, tak budeme společně řešit všechny naše problémy, maléry, trápení a všechny složité životní situace."
On na to: "Ale já nemám žádné problémy, maléry, trápení ani složité životní situace..."
Ona se na něj přísně podívá: "Vždyť ti říkám, AŽ SE VEZMEME!"

Aliene, děkuji a jsem rád, že se v tomto shodnem. Taky mi přijde, že řada psychických poruch vznikla jen kvůli tomu, aby se vychovatelé, psychologové a psychiatři měli čím živit.
Ve vztazích je to jednoduché - pokud Tě někdo sere už od začátku, tak s tím člověkem nebuď.
To, že se lidé začnou v některých věcech srát po letech (a přesto spolu chtějí být), to je normální součást každého dlouhodobého vztahu. Ale o tom řeč nebyla.
Jsem rád, že ses ozval a přeji Ti vše nejlepší v novém roce.

Ad 1262943
Naprostý souhlas a hlas zdravého rozumu.
Přesně to k těm novodobým diagnosám říkám taky. Půlka jich vůbec neexistuje a druhá půlka se dá při nějaké snaze zvládat. U dětí pak zpravidla stačí koupit míč a jít s nimi na hřiště, nebo občas použít starou dobrou výchovu se všemi jejími klady i zápory.
Aneb, nechceš se k ostatním nebo k blízkým chovat slušně, ani na sobě makat, vymysli si nějakou diagnosu.
Všichni máme nějaké diagnosy. To neznamená, že se budeme chovat jako hovada, zvláště pak k nejbližším.
*
K adhd jsem se vyjadřoval obdobně, ale pak jsem absolvoval jednu noc s takto se diagnostikující mladou slečnou a nevím nevím. Zhruba od první minuty setkání jsem se modlil, aby už bylo ráno. Vyhodit jsem ji už nemohl, sežrali by ji vlci.
Byla to ta úplně nejhorší a nejdelší první noc s nějakou slečnou v životě - přesněji to byla vůbec první špatná úvodní noc s nějakou slečnou ze všech. Ještě, že má člověk ty zkušenosti, klid a nadhled, tak tu tragédii nějak ustál a ukočíroval.
Staré analogové triky holt přestávají na digitální robotky fungovat a co bylo dřív jasné, je dnes nejisté.
Asi tomu moc nepomohlo, že jsou bouchal hlavou do zdi, už když ke mně jela a ukázalo se, že pár měsíců po konci hlubšího vztahu je na další interakci fakt málo (dva týdny v kuse mě všemi prostředky přemlouvala, njn). Taky ona tomu moc nepomohla, s mým obvyklým typem holek by nebyl problém. Nejspíš nebylo ideální ani to, že mi takticky zatajila, že má skoro dva metry.
Člověk by ji k sobě nepustil, ale online mi mírně připomněla moji úžasnou první osudovku a byl jsem ještě oslaben po hnusném konci vztahu. Velmi diplomaticky jsem ji pak přesvědčil, že se k sobě vážně nehodíme. Dneska není problém se těch holek zbavit - to není jako dřív, že bys musel osudovky první roky zabít nebo ony tebe. Ty digitalizované už nejsou schopny hlubších pout asi s nikým a na mužích vidí tlačítka Like/Dislike/GM.

U adhd je možné, že u těch mladých holek už jde o mentální -nemoc- z odchovu na mobilech a socsítích odmalička. Získal jsem novou rovinu respektu ke svému podstatně mladšímu kolegovi, který s takovou vydržel nějaký čas spolubydlení, eh.
Nebo už jsem na ty dnešní magorky starej, i když vypadám mladě. Asi radši přestanu cvičit a začnu bejt hodnej, aby mě už nechtěly.
Vždycky, když si chvíli popovídám s nějakou dnešní mladou slečnou, tak si proti své vůli vzpomenu, že ty moje bejvalky asi fakt nebyly špatné, jakkoliv jsou na zabití.

Ps: Z toho vyplývá hodně dobrá rada. Važ si své oldschool ženy, lepší už to dneska jinde nebude.

Jinak Křešín mi nic neříká. Na mapě mi to ukázalo Křešíny tři. Já pamatuju jen nějaký sraz na horách, už vůbec nevím kde a pak asi už jen ty pražské...
Vím, že na těch horách byl i Shadowdancer. Nevím, jestlis ho ty zažil, než to napral do toho mostu.

Sorry, ale připomněl jsi mi jednu básničku.
Možná i ten Dědeček zažil něco podobného jako ty, tak ho to inspirovalo:
https://www.youtube.com/wa tch?v=gvv5MXVkSbg

a tys jí znal ze Zpovědnice? Tys taky chodil na srazy před cca 23 lety? To bychom se mohli znát i osobně...byť třeba matně.

díky, žes mi to všechno tak převyprávěl, cením si toho!
Pokud budeš chtít, najdu tu fotku, jak si jí pamatuju já...hádám tak rok 2002,2003

Děkuji za odpověď. Vždyť ty jí máš i tady v profilu na fotce, jako památku, to mi nedošlo!
Tak to jsem nevěděl, že až tak blízko jste si byli. Já že mám někde tu fotku ze starého zpovědnicového srazu, tak si na ní občas vzpomenu. Byla mladá ještě, asi tam musela být nějaká ta vada srdce a ten covid to dodělal.
Je to už dávno, ale člověku se takhle ve stáří oživují ty vzpomínky na to pravěké mládí. A chápu to správně, že jste byli spolu (jako ve vztahu) v době, kdy se jí to přihodilo?

Jsi otravný.

apd-notadmin ( ): Podle mě by to byla docela sranda.

Já bych na to neměl čas a ani předpoklady - byl bych příliš benevolentní.