Navigační lišta REGISTRACENavigační lišta TABLONavigační lišta STATISTIKANavigační lišta SOUTĚŽENavigační lišta POMOZTENavigační lišta REKLAMANavigační lišta KONTAKTNavigační lišta
Navigační lišta
Horní lišta bez menu
Logo Zpovědnice
Online zpověď Návštěvní kniha Nová zpověď Časté dotazy
Dolní lišta Dolní lišta Dolní lišta
Nabídka voleb Dolní lišta voleb
Profil návštěvníka
Ptakolebec
Život jako táhnoucí se med, ležérně ospalá vášeň v duši, tango v barvách blízkých monochromu

Index důvěry:
73

Má k rozdělení:

9

6

Pohlaví: muž
Věk: 51
Ve zpovědnici působí od: 15.05.2019 11:06:21
Číslo profilu: 105933
Naposledy se přihlásil: 04.08.2020 12:41:42
Poslední rozhřešení dal: 04.08.2020 14:15:54
Doteď napsal rozhřešení: 1768
Bodování aktivity: 10 bodů
Počet návštěv tohoto profilu: 4668
Oblíbené WWW: https://www.lamnia.com/cs
Vstupní dotazník:   zobraz
Osobní statistiky:   zobraz
Vztahy na Zpovědnici:   zobraz
Smajlíci:   skryj
Miluje:
Nenávidí:
Obdivuje:
V.I.P.
Moderátor
Člen klubu Zpovědnice
Stálý návštěvník
Registrovaný návštěvník

Přidej se k nám!!
KLUB
ZPOVĚDNICE



Smajlíci:
Jeho zaregistrovaní smajlíci:
Zatím tu není žádný záznam
 
Nalezl a navštívil tyto smajlíky:
Zatím tu není žádný záznam
 

Osobní návštěvní kniha Starší záznamy v knize
04.08.2020 12:45:32
Odpočinek:
Bylo mi potěšením. Já nic, takhle to bylo už když jsem přišel.
02.08.2020 16:40:19
Ptakolebec:
Pragmatik

To s těmi krysami (čest výjimkám) jsem zaznamenal taky. Ale netroufám si říct, zda to souvisí či nesouvisí s pohlavím.

Ze mě se stal po rozvodu taky větší cynik než dřív. Hlavně proto, že jsem byl odstřelen náhle a bez varování, bez zásadních důvodů a bez šance na to, abychom společně mákli na změně. K nápravě stačilo velice málo. Možná hodinový rozhovor a trocha oboustranné sebereflexe. O to víc to člověka mrzí.

Jakkoliv byla manželka v mnoha ohledech naprosto skvělá, byla zároveň ztělesněním ješitnosti co se týká vztahových problémů. O choulostivých věcech prostě nebyla ochotna mluvit. To měla z rodiny, kde vládl patologický způsob komunikace. Vlastně to byla naprostá nekomunikace o problematických záležitostech. Choulostivé věci se neřešily, raději se od nich pohodlně utíkalo. No a pak to v lidech různě úchylně bouchalo a projevovalo se to až bizarně.

Takže tě chápu, taky někdy bojuju se skepsí a hořkostí. Zároveň si chci zachovat naději a prozatím se mi to daří tak napůl. Jsem vděčný za současnou partnerku, která je úplně jiná, otevřená, schopná vidět chyby nejen moje, ale i ty vlastní a normálně se o problémech bavit.

Třeba někdy potkáš podobnou, která bude fér a vyjde to napořád.
02.08.2020 13:29:43
pragmatik-ženynahrad ( ):
Znovu respekt za otevřenou odpověd, vážím si toho.
Je to na tobě, ale radši bych to na tvém místě promázl, at tě pak někdo neotravuje, znáš to tady.
*
Jo, učit se znovu chodit a 1+ rok rehabilitace jen k běžnému provozu - rozumím.
Ale jak jsem řekl, na tomto webu se rozpovídávat není vděčné. Myslím, že skuteční chlapi se po nejtěžších obdobích vracejí vždy celkově silnější, slabochy to zničí.
No, já partnerku v nejhorším měl a zažil jsem tu klasiku, že krysy opouští potápějící se lod vždy první. Další kapka, aby když vidím ženské srdceryvné mučednické historky např. tady na zp, tak se tomu smál nebo mi z toho bylo zle. Zvláště, když všichni kamarádi a známí zažili to samé. Ale nic, co by zrovna mě překvapilo. Dokud se daří a jsi superman, milují tě všechny. Dnes už je mi bytostně zle, když ty dvě slova od žen slyším (ono slyšet to asi po třicáté znechutí i otrlé povahy).
Samozřejmě, ty máš myslím stále k ženám takový ten pozitivní přístup, což já neměl nikdy a během života mi nějak nedaly důvod to změnit (když už se to dařilo, tak to obě osudovky rozmetaly na prach) + já si ten chlapský přístup, že nejsme do šrotu, dávám skrz cvičení, sport a tvůrčí práci, ne přes ženy. Ne, že bych neměl tu lepší část žen svým způsobem rád (asi jako vlk a Pastýř ovečky a štěnata), jen dnes nějak nenabízejí to, co mi něco dává a co nabízely ty za první republiky a dále. S ženami to mám špatně do dnešní doby, hodnotná je pro mě jen příp. celoživotní partnerka, jinak je to pro mě vše bezcenné a zbytečné. No, takže předem jasná věc při feminisaci polistopadové generace. Kdybych zamlada věděl, co vím dnes, zůstal jsem hrdým panicem, žil spokojeně pro tvůrčí práci, projekty, koníčky a bez všech těch krásných bab v posteli se v klidu obešel. Protože s daným přístupem je to jen všeobjímající marnost. Na druhou stranu, až když to opakovaně máš v nejlepší kvalitě, co společnost nabízí, můžeš říct, že to za to nestojí a že už to nechceš.
Ale to už jsme u kapitoly filosofie -dnešní den vs věčnost- a -ženy/vztahy vs životní projekty-.

Já si aktuálně skutečně užívám klidu a pohody po extrémně náročném letitém ds vztahu a jeho ultrahnusném konci. Není nad to se v klidu najíst, vyspat, podívat se na film či sport a neřešit ženské sračky. Umím si vážit klidu bez ženy. Není náhoda, že se mniši dožívají tak vysokého věku, zatímco ženatí muži ani důchodu. Už tak deset let toužebně očekávám okamžik, kdy v sobě kapitolu ženy definitivně uzavřu (ale ten dominantní instinkt pořád občas zlobí a tak dáš další zbytečnou šanci).
Řekl bych, že se to dá shrnout život pro zážitky vs život pro výsledky. Já si nic hezkého ze vztahů nepamatuju, i když tam toho 99% bylo, zatímco z konců si pamatuju vše.
Zajímavé, že třeba u sportu to mám přesně naopak. No, nepamatuju si ani první sex, ale určitě si zapamatuju ten poslední.
Ale ženy řešit nebudeme, hlavní je zdraví.

Měj se hezky
02.08.2020 09:19:48
Ptakolebec:
Pragmatik

Nefunguju úplně normálně, ale funguju.

Partnerku jsem v té době neměl. Ne že bych nechtěl, ale nějak se nezadařilo. 3/4 roku předtím jsem se vrátil z vojny, v práci dvanáctky, zbytek času jsem jezdil po republice, pobýval v přírodě...

Hlavně jsem ale neuměl balit holky. Byl bych skvělým reprezentativním vzorkem Zpovědnice, kdyby tehdy existovala.

Zabránit tomu pádu by bývalo asi šlo. Nejlépe volbou jiného místa k létání, investicí do drahého záchranného padáku (který by bylo nutné sehnat "na Západě" a dovézt za minimálně stejné peníze jako kluzák), možná i jiným chováním za letu nebo nějakou extrémně pohotovost reakcí...
Nevím, správná odpověď už by mi dnes nic nepřinesla. Věci jsou tak jak jsou a znovu létat tímto způsobem už nemůžu, tak je to jedno.

Co se týká té soběstačnosti, 3 měsíce jsem ležel bez pohybu na ARO a dostával injekce proti bolesti, pak jsem se začal učit sedět, hýbat, chodit. Pobyt celkově ve 3 nemocnicích a 2 rehabilitačních ústavech trval 9 měsíců, pak mě pustili domů.
Na nějaký čas jsem se vrátil k rodičům, ačkoliv jsem před úrazem fungoval už sám a bydlel v jiném městě. Po 2 letech jsem od nich odešel do svého.

Když jsem se na ARO probíral depkami, rozhodl jsem se, že si najdu holku. Navzdory tomu, že jsem v té době nechodil a nevěděl, jestli ještě někdy vůbec budu, že jsem měl bez citu značnou část těla od pasu dolů včetně penisu, že jsem neovládal vyměšování, uchcával hadičkou do pytlíku atd., atd.
Ne proto, aby se o mě starala, ale abych si dokázal, že nepatřím do starého železa a že si ji najít zvládnu i když jsem to s holkama vůbec neuměl.
A stalo se. O něco později, v rehabilitačním ústavu, jsem si našel jednu z nejkrásnějších bab, co tam byla. Rehabilitovala po pádu z koně, jinak byla prakticky zdravá. Chodili jsme spolu pak rok a půl a mám na to moc hezké vzpomínky.
02.08.2020 06:21:18
pragmatik-dotq ( ):
Abych nezapomněl, s těžkými zraněními/nemoceni se úzce pojí, jestli má člověk v té situaci někoho, kdo mu pomůže, dokud se o sebe nezvládne plnohodnotně postarat. Spousta mužů např. až pak prozře ohledně otázky, jestli mají partnerku nebo jestli měli upřednostnit spíše nejbližší příbuzné či kamarády.
Ale to už je jiná kapitola.
02.08.2020 05:32:36
pragmatik-dotaz ( ):
Děkuju za odpověd.

Takže se na to asi vzhledem k dané situaci dá dívat spíš z druhého úhlu pohledu, že to dopadlo spíš pozitivně, že jsi naživu a také můžeš +- normálně fungovat.
Tohle už je vpodstatě jako těžké bouračky.
Tak hlavně, že to nakonec ještě dopadlo relativně dobře. Soudím z toho, co tady od tebe čtu, jak žiješ a funguješ.

Ještě asi jedna otázka. Jak dlouho trvala první fáze regenerace, než ses zase zvládl o sebe postarat sám bez něčí pomoci?
Ono někdy stačí -jen- zpřetrhané vazy a min. půl roku si člověk nezařídí nic mimo domov. Já tedy nezažil až tak brutální situace, -jen- ta klasická sportovní zranění. Ale ty taky můžou mít dlouhodobé až celoživotní následky, i když ty klasické ne život ohrožující. Mám to hozené tak, že co se mi stane na hřišti při sportu, tak beru jako součást věci, ale jak se něco stane doma, jsem fakt naštvanej. Obecně celkem platí, že nejvíc zranění se stává doma, často při regeneraci. Taky ty ze sportu řádově lépe snáším než jinde, až holt na ty skutečně vážná, tam je dopad na danou část těla jako při té bouračce. No, já se narozdíl od tebe na zp o svých životních zážitcích rozepisovat nebudu, i když je co vyprávět.
*
Počítám, že sis jako chlap zkoušel tu situaci analyzovat A-Z.
Já to tak dělám vždy a dojdu vždy ke stejnému závěru.
Je zajímavé, že pak člověk zjistí, kolik vlastních chyb musel udělat, aby se to stalo a že může nadávat hlavně sám sobě. Samotného by mě zajímalo, jak by situace dopadla, kdyby se ta či ona chyba neudělala. U sportu často stačí vyřešit lépe herní situaci nebo mít lepší boty...nebo jít včas domů, když už jsi chtěl jít.
Btw, jeden z důvodů, proč nechci řídit auto je ten, že vpodstatě nemám pod kontrolou, že mě nějaké hovado zabije, i když neudělám žádnou chybu. A já mám rád věci pod kontrolou. Samozřejmě debata mhd, vlak vs auta je legitimní, ale ta statistika je neúprosná (u vlaku jen zařve těch lidí víc najednou na jednom místě). Naproti tomu letadla fakt ne, protože tam je při sebemenším problému jasné, jak všichni v letadle dopadnou.
Tím se dostávám právě k té analýze - měl či neměl jsi šanci té situaci zabránit (čímž samozřejmě nemyslím to vůbec neabsolvovat). Já zpětně vzato mohl všem svým vážným zraněním zabránit. Závěrem, někdy i stačí nemít náročnou ženu a nic se ti nestane. Bez nadsázky, ono se to nezdá a mít najednou vrcholové výkony a náročný vztah bývá likvidační, když bereš věci naplno... To bych si asi zpětně poradil - během vrcholové kariéry nebo těžších projektů nemít partnerku.
01.08.2020 10:15:21
Ptakolebec:
Pragmatik

V létě 1990 jsem létal s bezmotorovým paraglidem na černé sjezdovce na šumavském Špičáku.

Slunce se opíralo do kamenitého svahu, takže nad ním vznikal stoupavý teplý proud. Při svahování (let po vrstevnici kolmo na vítr) mě to najednou prudce vytáhlo asi o 10 metrů výš, jako v rychlovýtahu. Současně jsem se částí křídla dostal do chladnějšího vzduchu nad lesem. Ten náhlý silný střih dvou proudů mi nakopl vrchlík tak, že se prudce otočil proti směru letu, vylil se z něj všechen vzduch a ten prázdný hadr začal okamžitě rotovat. Tím se zkřížily oba prameny šňůr, takže nešel rozklepat. Jelikož jsem byl jen asi 50 metrů vysoko a záchranné padáky se tehdy v začátcích u nás ještě nepoužívaly, už jsem s tím nestihl nic udělat a šel jsem až na zem.

Roztříštil jsem si první bederní obratel, naštípal žebra, protrhl bránici, způsobil otřes mozku a překousl jazyk.
Naštěstí jsem měl tehdy přilbu, jinak jsem ji při létání většinou nenosil. Byla pak na zátylku seklá od šutru, takže jsem zjistil, že mě zachránila.
01.08.2020 09:37:44
pragmatik-dotaz ( ):
Zdravím

Možná už jsi to někde psal a já to přehlédl. Pokud to není interní informace, ten úraz se stal konkrétně jak?

Ps: Jako někdejší vrcholový sportovec mám své za sebou, tak mám porozumění a spíš mě to zajímá jako střípek do mozaiky tvého příběhu, který se jako jeden z mála ani na dnešní zp neobáváš říkat veřejně. Což hodně respektuju, protože ani já bych tady už o sobě vzhledem k současnému osazenstvu neřekl nic (zamlada jsem říkal leccos). Vlastně, pokud něco nezkušeným radím, tak tady moc osobního neříkat...
29.07.2020 23:00:29
bilej tygr:
Ahoj, no srazy - byl jsem asi na dvou. Pro mě je problém, nebo spíš se mi kvůli srazu nechce někam cestovat na víc dní, zajišťovat si nocleh a promarnit tak celý víkend. Ale i samotné sezení v hospodě celý večer mi už připadá jaksi zbytečné. Leda snad, kdyby byl sraz někde blízko, tj. v Brně, ve Vyškově apod. Ale to by zase bylo daleko pro tebe.
Mně připadá nejschůdnější počkat na nějakou příležitost, až bude někdo z nás cestovat někam, odkud to druhý nemá daleko. Jezdívám třeba občas do Prahy, možná bych někdy naplánoval i Jablonec. Kde vlastně se momentálně zdržuješ? Já ve Vyškově. Kdybys něchtěl psát na profil, klidně na mejl, mám ho ve svém profilu.
Ještě mě napadl jeden styčný bod, pokud teda máš rád ptáky... v mládí jsem chtěl být ornithologem. Možná znáš aspoň podle jména Františka Baláta (napsal klíč k určování ptáků), tak s tím jsem hodně jezdíval kroužkovat, fotit a tak. Sice z ornithologie sešlo, ale u přírody jsem zůstal.
29.07.2020 20:11:58
Kopho:
Ale jo, těch několik lidí se tu sejde i osobně. V Praze byl za mě zatím nejlepší sraz, ale ženských, které by se ze Zp. sešly, je málo...
29.07.2020 17:11:44
Střelenka-Lenka:
Jasně. No, jak jsem psala - mě se to vlastně netýká, neřídím a nejspíš už ani nikdy nebudu. Ten strach, že někoho zabiju, nebo zmrzačím, jednoduše převážil. Ale je fakt, že s dětma by se to šiklo - takhle jsem dost závislá na chlapovi.
29.07.2020 16:11:23
Kopho:
Zdarec, výlet byl nakonec pouze s Rádcem do duše. Bez ženského elementu to nemělo tu jiskru, znáš to. Nicméně s Rádcem jsme se loučili s úsměvy na rtech, stálo to totiž za to
29.07.2020 15:07:43
Střelenka-Lenka:
S tím řízením - to je jedna z věcí, který u partnera obdivuju - jak zvládá řídit, sledovat provoz a reagovat, a to i na dost nepředvídatelný situace a řidiče (a pak, že neumíte dělat víc věcí najednou). Já tohle absolutně nedávala, silně zmatkuju i na kole, levá a pravá strana se mi pletou dodnes (ale já jsem teda v tomto směru dost extrémní i mezi ženskýma ).
29.07.2020 11:25:14
bilej tygr:
Ahoj,
já jsem byl ve Vysokohorských sportech Brno. A vlastně jsem nebyl nějak superaktivní, v té době už jsem se dost věnoval józe a meditaci, takže kamarádi jezdili na hory a já meditovat. Takže i to horolezectví jsem měl tak napůl... O těch akcích, o kterých píšeš, nic nevím.
Taky jsem toho docela nechal, když jsem se oženil a začal opravovat dům, pak se to už nějak do života nevešlo. To mi bylo asi třicet - takže tobě 10 nebo 12. to jsme se asi opravdu minuli.
Nicméně kdyby byla příležitost, docela rád bych se s tebou někdy potkal
23.07.2020 08:03:25
Pomněnka na stráni:
Jo? To by byla náhoda. Přijde mi, že tu většina je z Prahy/Ostravy.

Jinak doufám, že to s tím zdravím nějak zvládáš. Vím, že to musí být i psychicky náročné.
22.07.2020 18:19:56
Ptakolebec:
Čmelák

Následky po tříštivé zlomenině prvního bederního obratle L1.
Zásadně snížená inervace a tudíž funkčnost asi třetiny svalů od pasu dolů, z toho pramenící atrofie, povrchová necitlivost zhruba třetiny povrchu (takzvané jezdecké kalhoty), imperativní vyměšování a další věci, které s tím souvisí druhotně.
22.07.2020 18:00:06
Čmelák ( ):
Ahoj, smím se zeptat, jaké zdravotní obtíže či komplikace ti trvale zůstaly po úraze?
21.07.2020 11:31:10
Pomněnka na stráni:
V Železných horách.
20.07.2020 09:30:14
Pomněnka na stráni:
A neuvažujete o tom se přestěhovat do přírody?
20.07.2020 09:05:37
Ptakolebec:
Odepsaný

Nevím, čeho konkrétně se týká tvá otázka.

Jinak myšlenky na smrt jsem v minulosti míval taky. Už od celkem raného dětství, kvůli situaci v rodině. Dnes už to tak není.

Jestli se chceš svěřit, můžeš. Třeba k tomu budu mít co říct.
Přidání nového zápisu
TVÁ PŘEZDÍVKA:  TVŮJ E-MAIL:
TEXT ZÁPISU:



Opište kod:


  


Nejlepší chorálová skupina světa... GREGORIAN 2020 ...20th ANNIVERSARY WORLD TOUR.

REKLAMA
Copyright 2003 www.zpovednice.cz + www.spovednica.sk