Dobré odpoledne milí zpovědníci.
Ačkoliv název mé zpovědi zní vskutku optimisticky, přišla jsem si zase po dlouhé době vylít svůj kámen, takže nadšení meteorologové nechť zavřou tuto zpověď a nechají mne plkat.
Pomalu se k nám vkrádá podzim, noci jsou delší, dny kratší a jak se ochlazuje, přibývají vrstvy ošacení, které hřejí, stejně jako alkohol, mládí a samozřejmě láska. Jenže co když právě ta nehřeje? Bloudíte sami ulicemi a potkáváte šťastné dvojice, ze kterých teplo přímo sálá (tohle není narážka na homosexuály...) a i když ten svůj protějšek máte, cítíte, že už vás nemiluje. Nejste pro něj dost atraktivní jako kdysi, už nestojí o to vás ráno doprovázet na cestě do vzdělávacího ústavu/práce/pod most, anebo kamkoliv jinam... Komunikace nevázne, mluvíte o tom, ale dočkáte se jen odpovědi: "asi to prostě neumím", i když víte, že to umí, a to moc dobře. Nechci, aby to skončilo, ale zároveň bych se chtěla z toho mrtvého bodu pohnout dál. Ale jak? sama to nezvládnu, měli bychom na to být dva...
Někdy je podzim mnohem lepší než zima. není zas tak chladno, aby mohlo být chladněji, ale víte, že tepleji bude zase až za dlouho. Proto se zahřívejte co to dá a hlavně...Milujte se a množte se |